Chrám svatého Mikuláše a Alžběty (Cheb)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Farní kostel svatého Mikuláše v Chebu
Cheb Mikuláš 5.jpg
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Karlovarský kraj
Okres Cheb
Obec Cheb
Souřadnice
Farní kostel svatého Mikuláše v Chebu
Farní kostel svatého Mikuláše v Chebu
Základní informace
Církev římskokatolická
Diecéze Plzeňská
Vikariát Chebský
Farnost Cheb
Architektonický popis
Stavební sloh původně románský, goticky přestavěn s barokními prvky
Výstavba 1. polovina 13. století
Specifikace
Délka hlavní loď: 50 m
Šířka hlavní loď: 30 m
Výška věže: 67 m
Odkazy
Ulice Kostelní náměstí
Kód památky 19124/4-3633 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chrám od SV
Chrám se zastřešením z roku 1945,před umístěním nových helmic (2008)
Chrám od SZ (2008)
Kazatelna
Svěcení nových helmic (2008)

Chrám sv. Mikuláše a Alžběty v Chebu (častěji označovaný jen jako kostel sv. Mikuláše) je katolický farní kostel, a zároveň nejstarší existující kostel v Chebu. Nachází se na Kostelním náměstí, v severovýchodním rohu náměstí Jiřího z Poděbrad. Původně byl vystavěn jako trojlodní románská bazilika, během své existence však několikrát vyhořel a byl rozsáhle přestavován.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Z původní románské baziliky se zachovaly obě věže, západní průčelí s portálem a portál v severní lodi. Chrám je pozdně gotická trojlodní hala o čtyřech klenebních polích s křížovými klenbami. Raně gotický a poměrně úzký presbytář má polygonální závěr a tři pole křížových kleneb. Nástěnné malby z konce 15. století byly v 19. století obnoveny a při celkové opravě po roce 2008 restaurovány do původní podoby. Vnitřní zařízení je novogotické z konce 19. století s využitím barokních obrazů a soch z poloviny 18. století.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Datum započetí stavby tohoto románského kostela není přesně známo, ale předpokládá se, že se tak začalo dít ve 20. letech 13. století. První písemná zmínka pochází až z roku 1239, kdy se píše o zasvěcení jednoho z oltářů, a to svaté Anně. Současně s kostelem byl také založen dnes již neexistující přilehlý hřbitov. Při velkém požáru v roce 1270, při kterém byla zničena velká část města, byly poškozeny i právě budovaný františkánský klášter a kostel sv. Mikuláše. Začala rekonstrukce, při níž byl postaven nový chór a sakristie, tentokrát v gotickém slohu.

Od roku 1456 se začaly sbírat peníze z darů měšťanů na další, významnou přestavbu kostela. Peníze darovala například rodina Junckerů, či chebský zbohatlík Sigmund Wann. Z této přestavby se nakonec stala největší přestavba kostela svatého Mikuláše v jeho historii. Původně románská bazilika byla v letech 1456-1470 přestavěna mistrem Jörgem z Chebu na pozdně gotickou halu, ovlivněnou amberským chrámem. Zdi bočních lodí byly rozebrány a zvýšeny a v letech 1472-1476 kostel nově zaklenul mistr E. Bauer z Eichstättu. Chrám dostal nové vnitřní zařízení, byly přemalovány vnitřní malby a věže také získaly nové vysoké gotické helmice.[1]

Někdy po roce 1730 bylo severně od chrámu, směrem ke Kasárnímu náměstí postaveno dvouramenné kamenné schodiště eliptického půdorysu se sochami sv. Jiří, sv. Michaela a P. Marie.[1] V roce 1742, kdy město okupovali Francouzi, zasáhl kostel blesk, a obě věže vyhořely. Byly zničeny helmice, roztavily se zvony a poškozeny byly i interiéry věží. Kvůli válečné situaci se nedalo začít s opravami a vše bylo jen provizorně zabezpečeno. Dva roky po ukončení války, v roce 1747, byly zhotoveny nové zvony. V témže roce také do Chebu přijel chebský rodák, významný architekt a stavitel Balthasar Neumann, kterého město požádalo, aby provedl rekonstrukci věží. Oprava byla dokončena v roce 1758, a kostel opět dostal nové helmice, tentokrát barokní, cibulovitého tvaru.

Další úpravy, převážně v interiéru, prodělal kostel v roce 1790, kdy byly vyměněny oltáře. O 19 let později, v roce 1809, zasáhl město další požár. Zničil stovku budov, kostel sv. Jana Křtitele a zasáhl i kostel sv. Mikuláše. Opět byly zničeny obě helmice, poškozeny interiéry a shořel i oltář. V roce 1812 byla vyrobena helmice pro jižní věž, druhá věž byla jen provizorně zastřešena. Teprve v roce 1869 získal kostel nové, novogotické helmice.[1]

V posledním roce 2. světové války, přesněji 20. dubna 1945 byl Cheb bombardován spojeneckými vojsky. Především byly ostřelovány okrajové části města, zničeno nádraží a železniční viadukt. Ovšem jedno z bombardování ve středu města poškodilo i věže kostela. Ty po válce získaly jen nízké, 7 metrů vysoké, provizorní helmice. Tyto helmice zůstaly provizoriem na příštích 63 let.

Až v roce 2008, po několikaletém sbírání finančních prostředků, byl nadační fond Historický Cheb schopen napravit rest z konce války. Byly vyrobeny 26 metrů vysoké jehlanovité helmice (kopie novogotických z roku 1869), každá se čtyřmi menšími věžičkami v rozích. Ty byly v červenci 2008 jeřábem usazeny na věže kostela a o několik týdnů později slavnostně představeny veřejnosti. Proběhlo také žehnání helmic, a to poněkud netradičním způsobem; byly kropeny z plošiny vodou z hadice. Rekonstrukce stála 9 miliónů korun.

V létě roku 2014 bylo v kostele sv. Mikuláše natáčeno několik scén filmu Mistr Jan Hus.[1]

V letech 2014 až 2015 byl v kostele sv. Mikuláše za přispění evropských fondů realizován projekt "Chrám sv. Mikuláše jako turistický cíl" (celkové náklady téměř 10 milionů korun),[2] v rámci kterého byla 3. dubna 2016 pro veřejnost zpřístupněna jižní věž a krypta pod kostelem.[3] Chebský farář Petr Hruška v tom spatřuje jistou symboliku, když říká: "Zatímco výlet k nebesům lidem otevře zcela jiný pohled na město a jeho obyvatele, cesta do podzemí člověka přinutí přemýšlet o vlastním bytí a ponoří jej do hlubin historie."[4] V této kryptě byla nalezena např. vzácná rakev s ostatky významné šlechtičny Sidonie Šlikové, která žila na přelomu 16. a 17. století.[5] Původně byla pohřbena pod oltářem, teprve v roce 1894 byly její ostatky přeneseny do barokní pohřební komory, kde byly při její rekonstrukci nalezeny, antropologicky prozkoumány a při plánované zářijové vernisáži expozice přibližující historii pohřbívání na Chebsku budou pohřbeny zpět na místo nálezu.[6] Plánuje se také vystavení modelu lebky Sidonie Šlikové a modelů dalších artefaktů, které byly v kryptě nalezeny.[7]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je kostel opět otevřen široké veřejnosti jako Chrám sv. Mikuláše a Alžběty v Chebu.[8] Lze zde obdivovat krásu architektury a zůstat v tiché meditaci, sestoupit do hlubin země a prohlédnout si expozici v kryptě kostela nebo vystoupat na jižní věž a obdivovat odtud krásu města i dalekého okolí. Společenství katolických křesťanů z Římskokatolické farnosti Cheb se tento posvátný prostor snaží rozvíjet jako „Prostor pro přiblížení“ – přiblížení člověka k člověku, národa k národu, Boha k lidem, lidí k Bohu...[9]

Věžní vyhlídka[editovat | editovat zdroj]

Stoupá se po pohodlném schodišti až do prostoru zvonice (133 schodů), odtud pak po točitém schodišti ústícím do příkřejšího závěrečného výstupu pak návštěvník vystoupá do prostoru vyhlídky (37 schodů). V mezipatrech je vždy několik židlí, kde je možné si odpočinout. Z vyhlídky je rozhled do všech světových stran, přičemž severní strana je zastíněna severní věží.

Krypta[editovat | editovat zdroj]

Do krypty návštěvník sestoupí z hlavní lodi chrámu po cca 20 úzkých schodech. Zde jsou k vidění nově zrekonstruované prostory krypty zahrnující velkou centrální místnost, tři malé místnůstky a spojovací chodbu do zazděné druhé části krypty (kde jsou pohřbeny ostatky nalezené v kryptě včetně ostatků hraběnky Sidonie Šlikové).[10] V kryptě je ve spolupráci s Muzeem Cheb připravována dlouhodobá expozice na téma pohřbívání na Chebsku.

Chrámová loď[editovat | editovat zdroj]

V zadní části hlavní lodi kostela najdete „křestní kapli“ se vzácnou křtitelnicí a „pohřební kapli“ se sarkofágem hraběnky Sidonie Šlikové (+ 1625).[11] Mezi nimi je prostor pro expozice a výstavy prezentující život mezi narozením a smrtí včera i dnes. V presbytáři je nově zřízena tzv. „malá loď“ sloužící ke všednodenním bohoslužbám a v centrální apsidě je adorační prostor se svatostánkem. Bohatství ostatního novogotického vybavení a výzdoby chrámu a jeho dlouhé historie je prezentováno v několikajazyčných průvodcích, které jsou k zapůjčení u vchodu.

Přístupnost[editovat | editovat zdroj]

Vlastní chrám je bezbariérově přístupný, přičemž otvírací doba do chrámu, krypty i věže je denně kromě pondělí 10:00 až 17:00, v zimním období 10:00 až 16:00. V neděli je chrám pro hromadné prohlídky přístupný až po ranních bohoslužbách, které končívají kolem 11. hodiny. Doporučené vstupné do chrámové lodi (včetně krypty) je 20 Kč / 1 euro, povinné vstupné na vyhlídkovou věž je taktéž 20 Kč / 1 euro, přičemž předškolní děti to mají zdarma.

Kontakty[editovat | editovat zdroj]

Majitelem a správcem objektu je Římskokatolická farnost Cheb. Další informace a kontakty najdete na www.mikulas.farnostcheb.cz.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Poche, Umělecké památky Čech 1, str. 493n.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOHÁČ, Jaromír - Zmizelé Čechy: Cheb, Paseka (2008)
  • PEKAŘ, František - Cheb a okolí, Olympia (1984)
  • POCHE, E. (red.) - Umělecké památky Čech 1. Praha: Academia (1977)
  • ŠAMÁNKOVÁ, Eva - Cheb, Odeon (1974)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]