Chlum (Rokycanská pahorkatina)
| Chlum | |
|---|---|
_od_Mikulky,_18._8._2007.jpg) Chlum od Mikulky | |
| Vrchol | 416 m n. m. |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Pohoří | Rokycanská pahorkatina[2] |
| Souřadnice | 49°46′3″ s. š., 13°25′50″ v. d. |
  Chlum | |
| Povodí | Berounka |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlum (416 m) je hora ležící na severovýchodním okraji krajského města Plzně. Vrchol leží v katastrálním území Doubravka, část severního úbočí v katastrálním území Bukovec. Pod vrchem prochází v Ejpovickém tunelu železniční trať Praha–Plzeň. Svah na západě a severovýchodě klesá plynule až k přibližně 800 metrů vzdálené Berounce, zatímco na severozápadě se Berounka vzdaluje na více než 2 km od vrcholu. Spolu s Krkavcem a Radyní ohraničuje Plzeňskou kotlinu, je to nejvyšší bod města Plzně. Jméno Chlum se dávalo kopcům se zalesněným vrcholem.
Historie hory a blízkého okolí
[editovat | editovat zdroj]Od 15. století začalo město Plzeň kupovat vesnice v blízkém okolí hory. V roce 1509 Doubravku, pak v roce 1731 Újezd a v roce 1724 Bukovec. Takto vlastnictví kopce přešlo k městu Plzeň. V roce 1820 byl vrch skoro holý a byl propachtován k pastvě ovcí. Po ukončení pachtu byl vrch zalesněn. V roce 1895 byl Chlum směněn s Chudinským špitálem svaté Máří Magdalény za tzv. Špitálský les, kvůli založení městského hřbitova. Les na kopci byl potom pronajímán a příjem byl používán k financování Chudinského špitálu. V roce 1905 byl kolem celého lesa postaven plot a v lese založena srnčí a dančí obora. V roce 1923 byla obora zrušena a les byl dán k užívání široké veřejnosti. Les byl ale kvůli činnosti zvěře ve velmi špatném stavu a dokonce se tehdy objevily i plány na otevření štěrkovny a lomu.[1]
Rozhledna
[editovat | editovat zdroj]
Na zalesněném vrcholu Chlumu stojí od roku 1926 kamenná a zděná rozhledna vysoká 25 m s vyhlídkovou plošinou ve výšce 22 m, postavená tehdejším Svazem čs. dělnických turistů společně s dnes již neexistující chatou Luďka Pika a dnes je rozhledna chráněná jako kulturní památka.[2] Svaz byl podporován starostou Luďkem Pikem, který přispěl k získání pozemků pro rozhlednu a chatu. Chata byla první postavenou chatou tohoto svazu a Luděk Pik se později, v roce 1934, stal předsedou svazu a to je i další důvod, proč byla chata po Pikovi pojmenována. Koncem roku 1938 se však Svaz slučuje s Klubem československých turistů.[1]
Historie rozhledny
[editovat | editovat zdroj]Plány a finance
[editovat | editovat zdroj]První s myšlenkou stavby rozhledny s restaurací přišel odbor Svazu československých dělnických turistů v Doubravce v roce 1923. Pozemek byl pronajat na 99 let od města za symbolický 1 haléř za metr čtvereční, tzn. 10 korun za rok. Financování bylo obtížné, protože po zveřejnění výzvy v dělnickém časopise a organizování sbírek po celé republice bylo nasbíráno celkem 36 450 korun. V další upisovací akci někteří členové svazu půjčili i celé své úspory. Tímto způsobem bylo nasbíráno dalších 100 000 korun. K tomu byl odsouhlasen svazem zvláštní příspěvek – každý člen po následující tři roky musel platit ročně 1 korunu na rozhlednu. K problémům s financováním se připojil i problém nechuti stavebních firem na stavbě pracovat, protože na vrchol v té sobě nevedla cesta a voda na stavbu by se musela vozit až z rybníka v Doubravce. Celkem stavba stála 344 760 Kč.
Také tvar a materiály, ze kterých se měla rozhledna postavit, se v průběhu let měnily. První plány počítaly s dřevěnou rozhlednou a malým občerstvovacím bufetem. Poté byl projekt změněn na železobetonovu věž a až nakonec byl zvolen návrh z cihel, betonu a kamene.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Slavnostní položení základního kamene chaty proběhlo po několikaletém plánování Svazem československých dělnických turistů dne 1. května 1926. Poté na stavbě pracovalo mnoho brigádníků. Kámen na zdi byl vysbírán z okolního lesa a také ručně lámán na místě, protože byla potřeba vykopat základy a sklep do skály. Na stavbu bylo potřeba 120 m3 kamene. Cihly byly vynášeny lidmi od úpatí kopce, protože na vrch stále nevedla cesta. Na stavbě pomáhali nejen členové Svazu, ale i turisté a školní výpravy. U stavby byl zřízen občerstvovací stánek.
S vybíráním vhodného místa ke stavbě je spojená legenda. Protože je vrchol Chlumu oblý a v hustém lese, nebyl dost znatelný a nebylo proto jisté, jestli ze zvoleného místa bude dobrý rozhled. Proto bylo vytipované místo otestováno pomocí hasičského žebříku, který tak posloužil k určení vhodného místa ke stavbě.
Dokončená turistická chata (bez rozhledny – ta byla postavena až v další etapě) byla slavnostně otevřena 1. srpna 1926 a byla pojmenována po Luďku Pikovi. Z finančních důvodů nebyla plně dostavěna rozhledna a ta byla postavena v roce 1926 pouze do třetinové výšky. První patro rozhledny a restauraci postavil stavitel Jan Hegner z Plzně. Věž byla dostavěna do konečné výšky v roce 1929 a to firmou Janouch, která sídlila v Doubravce (dnes součást Plzně), podle jiných zdrojů věž dostavěl stavitel Karel Tomášek. Slavnostní otevření proběhlo 23. června 1929. Stavba rozhledny stála celkem skoro 345 000 korun. Kvůli stavbě rozhledny, chaty a umístění světelného majáku na rozhledně, sloužící pro navigaci v letecké dopravě, byla chata a rozhledna elektrifikována a také byla na vrchol postavena silnice. Obtížnější úseky silnice stavělo i ženijní vojsko a v poslední zatáčce museli dokonce výbušninou odstřelit skálu. Světelný maják byl dvakrát denně využíván poštovním letem z Paříže do Prahy. Také byl důležitý na lince Praha – Plzeň – Přimda na trati do Štrasburku. Tento maják začal pracovat v září 1931, měl intenzitu 2 000 000 svíček a rotoval, žárovky měly výkon 1500 wattů a byly obsluhovány automatickým zařízením na výměnu žárovek, k tomu celý systém byl spínán automaticky pomocí spínacích hodin. Ze země nebyl tento systém vůbec vidět, byl nastaven tak, aby maximální intenzitu měl ve 300 metrech. K tomu měl systém na vysílání svislých oranžových paprsků, které udávaly opakující signály, ze kterých bylo možné vyčíst pořadové číslo majáku a tím pádem i polohu majáku. V roce 1931 se k chatě z důvodu nevyhovující kapacity chaty začal přistavovat pavilon a to stavitelem Hajšmanem z Plzně–Letné.[1]
Popis chaty
[editovat | editovat zdroj]Vedle rozhledny stála, dnes už nestojící, chata, která měla zasklenou verandu, ze které byl přístup do věže, pak místnost pro turisty, spojenou s ostatními místnostmi a pavilonem schopným pojmout až dvě stě osob. V podkroví chaty se dalo přespat a byla tam místnost se čtyřmi lůžky a také nájemní byt.
Na kopci Chlum byly v té době postaveny sáňkařská dráha a dva skokanské můstky (jeden „obří“ s kritickým bodem 28 m a druhý s přibližně tříčtvrtinovými parametry; oba zbourané v roce 1951 – dřevo z nich pak bylo použito na dva malé skokanské můstky). Během období druhé světové války byl v rozhledně správce Krbec a pracovalo zde sedm číšníků. Voda pro provoz byla brána a dovážena z vodního zdroje, umístěného 70 metrů pod vrcholem (od devadesátých let se o to stejné stará vodovod), dvěma psy Kazanem a Harykem dolů po sáňkařské dráze a nahoru po nově postavené silnici.[1]
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]Během druhé světové války sloužila rozhledna jako pozorovatelna pro dvacet vojáků Wehrmachtu, kteří se na rozhledně po dvou střídali v hlídce na věži. Vojáci bydleli v podkroví a nájemce Krbec s rodinou se museli přestěhovat do přízemí. Kvůli tomu, že v horním patře byly slyšet rozhovory lidí dole, tak se Krbec s rodinou odstěhoval a nájem převzal Mašek, který restauraci vedl až do konce války.[1]
Po druhé světové válce
[editovat | editovat zdroj]Po druhé světové válce se změnou politických poměrů přišla i změna majitele. Podle Sovětského vzoru patřily turistické kluby k podnikům a tak například Potraviny, Bukovská papírna a Slavie VŠ vlastnily rozhlednu. Sokolská obec byla donucena odevzdat chatu v roce 1953 Závodu V. I. Lenina v Plzni. Les byl v roce 1953 od Špitálu svaté Máří Magdalény vykoupen státem a novým vlastníkem byla Krajská správa lesů. Chata chátrala, na konci 50. let byla pro veřejnost uzavřena. I přesto byla v roce 1959 vybudována kanalizace s žumpou a malá vodárna i s připojením k chatě na severním úbočí kopce. Protože TJ Spartak chatu pokládal za zbytečnou a nevyužitelnou, tak 28. února 1961 byla převedena do majetku Obvodního národního výboru v Plzni – Újezdě. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byla rozhledna obsazena sovětským vojskem. Rozhledna byla poté pronajímána k soukromým akcím, otevřena pro veřejnost však nebyla. V roce 1977 se majitelem staly Západočeské papírny Plzeň – Bukovec. Chata chátrala dál, až v roce 1988 se jí ujala TJ Slavia vysoké školy Plzeň.[1]
Po sametové revoluci
[editovat | editovat zdroj]Po Sametové revoluci byl pozemek s věží a chatou koupen Jaroslavem Kokešem, který byl v té době ředitelem Kovopetrolu. V roce 1996 koupil areál i s budovami a v roce 1998 byla zbourána Pikova chata a Kokeš měl v plánu postavit tam rozsáhlý hotelový komplex. Úřady stavbu nepovolily a Kokeš nemovitosti prodal. Od roku 2001 je rozhledna památkově chráněným objektem a od dubna 2002 byla o víkendech zpřístupněna. V roce 2007 byla uzavřena. Od 15. května 2010 byla opět otevřena. Dnes rozhledna patří společnosti Rozhledna Chlum s.r.o. a provoz obstarává Klub Českých turistů Plzeň–Bolevec.[3][1] V červnu 2024 koupilo město od římskokatolické farnosti 33 hektarů pozemku na Chlumu, město Plzeň za Chlum i příjezdovou cestu zaplatilo 20 400 000Kč. [4]
Přístup
[editovat | editovat zdroj]Přes vrchol prochází červená turistická trasa 0202 vedoucí z Doubravky na rozcestí u Rakolusek a přes východní svah prochází zelená turistická trasa 3603 z Doubravky do Horní Břízy.[5] Rozhledna je turistické známkové místo se známkou č. 707.[6]
Okolí
[editovat | editovat zdroj]V okolí kopce se nachází několik zajímavých objektů, jedním z nich je Kostel svatého Jiří, u něho je soutok Mže a Radbuzy a vzniká tam řeka Berounka, dříve kolem kopce vedla železniční trať Praha–Plzeň, která ovšem byla zrušena v roce 2018 a po té částečně pod Chlumem vede Ejpovický tunel.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h MIKOTA, Petr. Rozhledna na Chlumu u Plzně. Plzeň: [s.n.], 2004. 46 s. ISBN 80-86596-42-7. S. 3–33.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-04-18]. Identifikátor záznamu 450382 : rozhledna na Chlumu. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ rozhledny.webzdarma.cz [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Plzeň koupila od církve vrch Chlum, plánuje obnovu výletní restaurace - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-06-26 [cit. 2024-06-26]. Dostupné online.
- ↑ Kilometráž turistických značených tras – č. 31 – Plzeňsko [online]. Klub českých turistů Plzeňského kraje [cit. 2008-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-01.
- ↑ No. 707 – Chlum u Plzně [online]. Turistické známky s.r.o. [cit. 2008-01-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlum na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Chlum (Rokycanská pahorkatina)
- Rozhledna Chlum
