Ch-25
Ch-25 (v kódu NATO: "AS-10 Karen") je střela typu vzduch-země krátkého dosahu vyvinuta Sovětským svazem v konstrukční kanceláři Zvezda (v současnosti ruská společnost Zvezda-Strela). Je určena k ničení stacionárních a mobilních pozemních cílů.
Přestože je střela v ruském letectvu dodnes využívána, postupně ji doplňuje a nahrazuje modernější Ch-38M vyvinutá společností Raduga.
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Zkušenosti s prvními ruskými řízenými střelami "vzduch-země" (Ch-23 Grom) nebyly zcela uspokojivé. Kromě nízké přesnosti raketa Ch-23 výrazně zatěžovala pilota. Ten se totiž musel věnovat současně pilotování letadla, navádění střely a v případě nutnosti ještě provádět bojové manévry. Vědecko-technický pokrok v oblasti mikroelektroniky a optiky v první polovině 70. let 20. století umožnil posun také ve vývoji řízených střel.
Testování nové rakety Ch-25 bylo zahájeno v roce 1973, kdy bylo z letadel Su-7BM a Su-17M vystřeleno celkem 12 exemplářů. Jelikož výsledky byly z hlediska přesnosti neuspokojivé, testy dále pokračovaly pomocí Su-17M2, který měl sofistikovanější zaměřovací zařízení. K dalším odpalům došlo v průběhu roku 1974 a testovaly se střelby i z MiGu-23BK (MiG-27K). Raketa Ch-25 byla zařazena do výzbroje 3. února 1976 a vyráběla se do roku 1983. 13. srpna 1989 byly zavedeny její vylepšené verze Ch-25MP, Ch-25ML a Ch-25MR, které se vyráběly až do roku 1997.
Konstrukce a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Od svého předchůdce (Ch-23) zdědila střela Ch-25 pouze vnější vzhled a aerodynamický design.
V přední části se nachází naváděcí systém - laserový, radiolokační, rádiově-povelový, optický TV nebo infračervený. Následuje řídící systém a za ní tříštivotrhavá bojová hlavice. V zadní části je umístěn raketový motor s bočními tryskami.[1]
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
Sovětská válka v Afghánistánu[editovat | editovat zdroj]
Od dubna 1986 bombardovaly sovětské Su-25 střelami Ch-25ML vchody do jeskyní, které využívaly afghánští mudžahedíni jako úkryty a sklady zbraní. Útoky byly prováděny z výšky až 8 km.[2]
Invaze Iráku do Kuvajtu[editovat | editovat zdroj]
Na začátku invaze do Kuvajtu ztratil Irák letadla Su-22 a MiG-23 po zásahu raketami země-vzduch ze systému MIM-23B (I-Hawk). K potlačení kuvajtské protivzdušné obrany použilo irácké letectvo střely Ch-25MP vystřelené z letadel Su-22.[3]
Ruská intervence v Sýrii[editovat | editovat zdroj]
V říjnu 2015 útočily ruské Su-24 na pozice militantů v Sýrii střelami Ch-25ML.[4]
Varianty[editovat | editovat zdroj]
- 1. generace
- Ch-25R: S rádiovým řízením, dosah 8 km. Představena v roce 1976.
- Ch-25L: S poloaktivním laserovým naváděním, dosah 10 km.
- Ch-25P: Protiradiolokační střela, kódové označení NATO: AS-12 Kegler.
- 2. generace
- Ch-25MR: Vylepšená Ch-25R, dolet 8-12 km. Představena v roce 1981.
- Ch-25ML: Modernizovaná Ch-25L, dolet 8-12 km.
- Ch-25MT: S TV řízením, dosah 20 km.
- Ch-25MTP: Verze s infračervenou hledací hlavou pro noční použití, dosah 20 km.
- 3. generace
- Ch-25MA: S inerciálním a aktivním radarovým vyhledávačem v Ku-pásmu (18-40 GHz), dosah 40 km. Představena v roce 1999
- Ch-25MAE: Exportní verze Ch-25MA.
- Ch-25MS: S inerciálním ovládáním a přes GLONASS, dosah 40 km. Představena v roce 2005.
- Ch-25MSE: Exportní verze Ch-25MS.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
| Ch-25 | Ch-25ML | Ch-25МR | Ch-25МP | |
|---|---|---|---|---|
| Výrobní označení | Izdělije 69 | Izdělije 713 | Izdělije 714 | Izdělije 711 / Izdělije 712 |
| Rok zavedení do výzbroje | 1976 | 1981 | 1981 | 1981 |
| Navádění | laserové | laserové | rádiově povelové | pasivní radiolokační |
| Motor | PRD-228 | PRD-276 | ||
| Efektivní dostřel minimální, km | 3 | |||
| Efektivní dostřel maximální, km | 7 | 10 | 10 | 40 |
| Kruhová odchylka, m | 5-10 | 5-10 | do 0,5 - 1 | do 0,5 - 1 |
| Rychlost nosiče při odpalu, km / h | 700-1000 | 700-1250 | ||
| Minimální výška odpalu, km | 0,5 | 0,05 | ||
| Maximální výška odpalu, km | 4 | 5 | 12 | |
| Maximální rychlost střely | 850 | 870 | 860 | 920 |
| Délka, mm | 3750 | 3705 | 3830 | 4194/4294 |
| Průměr, mm | 275 | |||
| Rozpětí křídel, mm | 820 | 755 | ||
| Hmotnost, kg | 320 | 299 ± 8 | 320 | 315 ± 8 |
| Bojová část | F25-1М Tříštivé - trhavá |
F27 | ||
| Hmotnost bojové části | 112 | 86-90 | 140 | 86-90 |
| Závěsníky | APU-68, APU-68UМ, APU-68-85, APU-68UМ2, APU-68UМ3 | |||
| Nosiče | Su-17, Su-24, Su-25, Su-27, MiG-27, MiG-29, MiG-31BМ, Ка-50 (Ch-25МL) | |||
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Současní[editovat | editovat zdroj]
Bývalí[editovat | editovat zdroj]
Sovětský svaz
Maďarsko (možná stále aktivní)
Polsko
Česko
Jugoslávie (v Srbsku možná aktivní)
Irák
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ch-25 na slovenské Wikipedii.
- ↑ Х-25
- ↑ Sukhoi Su-25 Frogfoot. books.google.com.ec [online]. [cit. 2016-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-24.
- ↑ Iraqi Invasion of Kuwait; 1990
- ↑ RT takes closer look at Russian jets bombing ISIS
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ch-25 na Wikimedia Commons
