Calyptophilus

Tangara
	tangara plodožravá (Calyptophilus frugivorus)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	ptáci (Aves);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Čeleď	Calyptophilidae; Ridgway, 1907
Rod	tangara (Calyptophilus); Cory, 1884
	Rozšíření na ostrově Hispaniola Rozšíření na ostrově Hispaniola
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Calyptophilus (česky tangara, toto jméno je však využíváno pro více různých rodů) je rod pěvců řazený do samostatné čeledi Calyptophilidae. Zahrnuje pouze dva druhy endemitní na ostrově Hispaniola.

Systematika

Za popisnou autoritu rodu Calyptophilus je považován americký přírodovědec Charles Barney Cory (1884). K roku 2024 IOC World Bird List uznává následující dvojici samostatných druhů:^[1]^[2]

Calyptophilus frugivorus (Cory, 1883) – tangara plodožravá;
Calyptophilus tertius Wetmore, 1929 – tangara dominikánská (někdy může být považována za konspecifickou s C. frugivorus^[3]).

Ve starší literatuře je rod Calyptophilus často klasifikován v rámci početné čeledi tangarovitých (Thraupidae). Molekulárně-fylogenetické studie (Barker & kol., 2013; Oliveros & kol., 2019) jej však nepovažují za blízce příbuzný pravým tangarám, byť se podobně jako ony odvětvuje uvnitř širšího kladu sdružujícího zpěvné s devíti ručními letkami („nine-primaried oscine group“).^[4]^[5] V rámci novějších systémů proto rod Calyptophilus vystupuje jakožto jediný zástupce samostatné čeledi Calyptophilidae, jejíž popisnou autoritu představuje již americký přírodovědec Robert Ridgway (1907).^[4]^[6]

Rodové jméno Calyptophilus pochází z řeckých slov „kaluptēs“ a „philos“ ve významu „milující ukrývání se“^[7].

Popis

Tangary rodu Calyptophilus lze obecně charakterizovat jako středně velké pěvce s vodorovným držením těla; krátkými křídly; dlouhým, zakulaceným ocasem; a středně dlouhými končetinami. Hlava je přiměřeně velká, nese ji však mohutný krk. Zobák je rovný a na konci zašpičatělý.^[8] Celková velikost těla činí v případě tangary plodožravé 18–19 cm, tangara dominikánská je o něco málo větší, měří 20–21 cm. V případě obou druhů není vyvinuta znatelná pohlavní dvojtvárnost.^[3] Základní barva opeření se pohybuje v tmavě hnědých odstínech, spodní partie jsou spíše bělavé a šedavé. Na těle se objevují žluté znaky, včetně žlutého očního kroužku.^[8]

Ekologie a chování

Oba dva druhy představují endemity ostrova Hispaniola v Karibském moři. Žijí v místních vlhkých lesích a pohybují se zejména ve skrytu podrostu, kde pátrají po hmyzu a jiné vhodné potravě. Ačkoli jedna ze dvou tangar nese druhové jméno „plodožravá“, plody ve skutečnosti tvoří spíše menšinový podíl jejího jídelníčku. Navzdory skrytému způsobu života jde o teritoriální ptáky, kteří si své území vymezují prostřednictvím hlasitého zpěvu, jenž tvoří směska hvízdavých tónů. Po většinu, či během celého roku zřejmě tito ptáci udržují stálé páry, o hnízdění je však známo jenom mizivé množství informací.^[8] Tangary dominikánské si asi 1 až 1,5 metru nad podrostem budují relativně objemné, nedbale postavené hnízdo klenutého tvaru. Jedna zaznamenaná snůška činila dvě vejce, jež se vyznačují světle modrým zbarvením s hnědavými skvrnkami. O vylíhnuté potomstvo se starají oba rodiče. V případě tangary plodožravé zůstávají informace o hnízdění ještě více sporé, hnízdní sezóna je však zřejmě u obou tangar shodná (květen až červenec).^[3]

Ohrožení

Tangara plodožravá patří mezi téměř ohrožené druhy, tangara dominikánská mezi druhy zranitelné.

Odkazy

Reference

↑ HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 267.
↑ Caribbean “tanagers”, Wrenthrush, Yellow-breasted Chat – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-06-06]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Cardinals to New World Blackbirds. Barcelona: Lynx Editions, 2011. (Handbook of the Birds of the World; sv. 16). ISBN 978-84-96553-78-1. S. 326–327. (anglicky)
↑ ^a ^b BARKER, F. Keith; BURNS, Kevin J.; KLICKA, John. Going to Extremes: Contrasting Rates of Diversification in a Recent Radiation of New World Passerine Birds. Systematic Biology. 2013-03-01, roč. 62, čís. 2, s. 298–320. Dostupné online [cit. 2024-06-06]. ISSN 1076-836X. DOI 10.1093/sysbio/sys094. (anglicky)
↑ OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-06-06]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. PMID 30936315. (anglicky)
↑ Ridgway R. The birds of North and Middle America, Part IV. Bull. US Natl. Mus., 1907, vol. 50 pg. xxii + 973
↑ JOBLING, James A. The Helm dictionary of scientific bird names: from aalge to zusii. London: Christopher Helm 432 s. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 86.
↑ ^a ^b ^c WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. Dostupné online. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 549. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Calyptophilus na Wikimedia Commons
Taxon Calyptophilus ve Wikidruzích

[:0-1] HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 267.

[2] Caribbean “tanagers”, Wrenthrush, Yellow-breasted Chat – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-06-06]. Dostupné online.

[:2-3] DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Cardinals to New World Blackbirds. Barcelona: Lynx Editions, 2011. (Handbook of the Birds of the World; sv. 16). ISBN 978-84-96553-78-1. S. 326–327. (anglicky)

[:1-4] BARKER, F. Keith; BURNS, Kevin J.; KLICKA, John. Going to Extremes: Contrasting Rates of Diversification in a Recent Radiation of New World Passerine Birds. Systematic Biology. 2013-03-01, roč. 62, čís. 2, s. 298–320. Dostupné online [cit. 2024-06-06]. ISSN 1076-836X. DOI 10.1093/sysbio/sys094. (anglicky)

[5] OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-06-06]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. PMID 30936315. (anglicky)

[6] Ridgway R. The birds of North and Middle America, Part IV. Bull. US Natl. Mus., 1907, vol. 50 pg. xxii + 973

[7] JOBLING, James A. The Helm dictionary of scientific bird names: from aalge to zusii. London: Christopher Helm 432 s. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 86.

[:3-8] WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. Dostupné online. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 549. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]