Bucorvus
Zoborožec | |
---|---|
Hlava samce zoborožce havraního (B. abyssinicus) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | zoborožci (Bucerotiformes) |
Čeleď | Bucorvidae Bonaparte, 1854 |
Rod | zoborožec (Bucorvus) Lesson, 1830 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bucorvus (česky zoborožec) je jediný rod čeledi zoborožců Bucorvidae, jejíž zástupci se endemicky vyskytují v subsaharské Africe.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Rod Bucorvus byl poprvé vytyčen v podobě podrodu francouzským přírodovědcem René Lessonem v roce 1830. Za typový druh Lesson určil zoborožce havraního (Bucorvus abyssinicus).[1][2] Vědecké jméno Bucorvus je složeninou dvou slov, a sice Buceros, což je rod v rámci zoborožcovitých, který vytvořil Carl Linné v roce 1758 pro asijské zoborožce, a corvus, latinským výrazem pro krkavce.[3]
Modle molekulárních dat jsou tito zoborožci sesterskou skupinou všem ostatním zoborožcům.[4][5] Občas se považují za podčeleď Bucorvinae v rámci řádu zoborožců.[6] Jsou známy pouze dva druhy:[7]
- zoborožec havraní (Bucorvus abyssinicus)
- zoborožec kaferský (Bucorvus leadbeateri)
Popis
[editovat | editovat zdroj]Zoborožci jsou poměrně mohutní ptáci dosahující délky těla kolem 1 metru. Váží kolem 4 kg, samec zoborožce kaferského může dosáhnout váhy až přes 6 kg. Hlava je velká, krk široký, zobák je velmi mohutný a špičatý s vysokou, avšak relativně krátkou přilbicí. Kůže kolem očí a na hrdelním vaku je neopeřená a výrazně vybarvená sytými barvami. Jejich prsty jsou poměrně krátké, což je jedna z adaptací na jejich převážně přízemní způsob života (ostatní zoborožci žijí hlavně v korunách stromů).[6]
Biologie a ekologie
[editovat | editovat zdroj]Zoborožci žijí v malých skupinkách na otevřených, suchých savanách subsaharské Afriky. Jejich výskyt je značně řídký z důvodu velkých domovských okrsků sahajícím k 250 km².[8] Na rozdíl od ostatních zoborožců se na zemi nepohybují hopsáním, nýbrž chozením.[6] Živí se masožravě, což je u zoborožců nezvyklé.[8] Do jejich jídelníčků patří bezobratlí i poměrně velcí obratlovci jako jsou zajíci, suchozemské želvy, promykovití nebo velké druhy hadů včetně jedovatých druhů kober.[6] Kořist loví svým velkým zobákem. Žijí v malých skupinkách. Jedná se vůbec o největší ptáky, kteří hnízdní kooperativně. Dominantní pár je monogamní. Hnízdní v přirozených skalních a stromových dutinách, které si vystýlají suchými listy. Samice klade nejčastěji 1–2 vejce, nicméně přežije většinou jen prvorozené mládě. Ptáčata zůstávají na hnízdě 80–90 dnů. O jejich krmení se vedle rodičů starají i členové jejich sociální skupiny.[8]
Vztah k lidem
[editovat | editovat zdroj]Oba druhy ohrožuje ztráta a degradace habitatu. Zoborožci jsou známí tím, že útočí na vlastní odraz v oknech domů a budov, pročež jsou někdy zabíjeni místními obyvateli. V některých oblastech je však zabíjení zoborožců tabu, protože jejich výskyt je spojován s deštěm.[8] V některých oblastech Afriky jsou rozšířeny pověry o tom, že zoborožci mají magické schopnosti.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ LESSON, René. Traité d'Ornithologie, ou Tableau Méthodique. Paris: F.G. Levrault, 1830. Dostupné online. S. 256 (livre 4). (francouzsky)
- ↑ Check-list of Birds of the World. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1945. Dostupné online. S. 272.
- ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 80.
- ↑ GONZALEZ, Juan-Carlos T.; SHELDON, Ben C.; COLLAR, Nigel J. A comprehensive molecular phylogeny for the hornbills (Aves: Bucerotidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2013-05-01, roč. 67, čís. 2, s. 468–483. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2013.02.012. (anglicky)
- ↑ PRUM, Richard O.; BERV, Jacob S.; DORNBURG, Alex. A comprehensive phylogeny of birds (Aves) using targeted next-generation DNA sequencing. Nature. 2015-10, roč. 526, čís. 7574, s. 569–573. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature15697. (anglicky)
- ↑ a b c d e ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 S. 153–157. (anglicky)
- ↑ Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d BILLERMAN, Shawn M. Ground-Hornbills (Bucorvidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. DOI 10.2173/bow.bucorv1.01. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky)
- GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds II. Detroit: Gale. ISBN 978-0-7876-5786-4. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zoborohovití na Wikimedia Commons
- Taxon Bucorvidae ve Wikidruzích