Braunův dům
| Braunův dům | |
|---|---|
 Pohled od věže Novoměstské radnice | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance, baroko, klasicismus |
| Poloha | |
| Adresa | Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, Nové Město,  Česko |
| Ulice | Řeznická a Karlovo náměstí |
| Souřadnice | 50°4′41,04″ s. š., 14°25′17,74″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40163/1-1267 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dům Matyáše Bernarda Brauna (jinak též Braunův dům, dříve zvaný i U dvou kamenných stolů, také U mramorového stolu a později Salmovský palác) se nachází v Praze na nároží Karlova náměstí a Řeznické ulice naproti věži Novoměstské radnice. Od roku 1964 je kulturní památkou.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Palác je dvoupatrový nárožní objekt tvořený čtyřmi křídly a vnitřním dvorem. Vzhledem ke své stavební historii je směsicí gotického, renesančního, barokního, neoklasicistního i novodobého architektonického stylu. Gotické jsou sklepy a některé vnitřní části přízemí, renesanční přestavba je patrná v nádvorních křídlech a částečně i na vstupním portálu. Pozdně barokní úprava z konce 18. století zasáhla především hlavní budovu.
Hlavní uliční průčelí orientované do Karlova náměstí je klasicistní, devítiosé, členěné pilastry vysokého řádu. V přízemí je pásová rustika a výrazný, asymetricky v šesté ose umístěný portál s renesančními a barokními prvky.[1] Korunní římsa přechází nad portálem do trojúhelného štítu.
Levé boční průčelí v Řeznické ulici má čtyřosou nárožní část kopírující podobu hlavního průčelí. Další osmiosá část, poněkud vystupující dopředu, má tuto podobu jen v přízemí, zatímco fasáda v patrech je jednodušší.
Dvůr je v 1. patře obklopen otevřenou pavlačí s ozdobným kovovým zábradlím, podpíranou volutovými konzolami. V některých přízemních místnostech čelního křídla jsou dochované trámové malované stropy.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Na místě dnešní stavby stály dříve pravděpodobně dva gotické domy (zástavba je zmiňovaná v roce 1377).[1] Tyto domy či jejich části tvořily zřejmě součást opevnění Nového Města pražského. Později tu vznikl rozsáhlý renesanční objekt; vstupní portál je datován do roku 1585, stavba je připisována Oldřichu Aostalisovi.[3]
V roce 1714 koupil dům za 2915 zlatých sochař Matyáš Bernard Braun. Žil a pracoval tu ve své dílně až do své smrti v roce 1738; v té době se domu říkalo U dvou kamenných stolů.[4] Z iniciativy Braunovy dcery Marie se uskutečnila další významná přestavba domu, tentokrát pozdně barokní, jejímž autorem byl v 60. letech 18. století buď Antonín Schmidt,[3] nebo Jan Josef Wirch.[1] Tato přestavba se vyznačovala mj. atikou, na níž byla podle dobových vyobrazení umístěna řada soch.[2]
Od roku 1786 měl v domě pronajaté místnosti ve druhém patře tehdy založený Ústav pro hluchoněmé. Působil tu až do roku 1831.[5]
V roce 1796 po smrti Braunovy dcery Marie Kuchařové její syn František dům prodal za 9 tisíc zlatých do šlechtických rukou. Od té doby se mu říkalo i U mramorového stolu[2] a patřil nejprve knížecí rodině Hohenlohe-Kirchberg, později rodině Salm-Reifferscheidů. Ti ho v roce 1820 nechali upravit klasicistně.
K další významné změně vlastnictví došlo v roce 1867, kdy dům získala sňatkem rodina hrabat Thun-Hohenstein, a ta ho vlastnila až do konce rakousko-uherského mocnářství. V letech 1918 až 1990 tu byly byty a obchody.
Poslední zcela zásadní rekonstrukce stavby proběhla v letech 1989–1991, kdy Fond národního majetku nechal mj. odstranit nevhodné zásahy z 2. poloviny 20. století (výkladní skříně v přízemí).[1] Následně byl objekt privatizován, získal ho nejprve rakouský majitel a pak česká advokátní kancelář. Díky ní bylo zrušeno dřívější parkování ve dvoře, který je spolu s dvěma sály pronajímán pro semináře, konference a jiné společenské akce.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e dům U dvou kamenných stolů, U mramorového stolu - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c Baťková (1998), s. 399
- ↑ a b Poche (1985), s. 241
- ↑ PETRÁŇOVÁ, Lydia. Domovní znamení staré Prahy. 2. vyd. Praha: Panorama, 1991. 336 s. S. 267.
- ↑ Historie školy. www.skolaholeckova.cz [online]. [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 536.
- Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 89.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 241.
- BAŤKOVÁ, Růžena, et al. Umělecké památky Prahy : Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 398–399.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dům U dvou kamenných stolů na Wikimedia Commons - Reportáž pořadu Z metropole, dostupné online (21. 3. 2020)
- Encyklopedie Prahy 2: Braunův dům (U Kamenného stolu, Salmovský palác)
