Bombardování Bělehradu (1941)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Poškozená budova Starého paláce v Bělehradě

Bombardování Bělehradu (srbsky Бомбардовање Београда/Bombardovanje Beograda, německý název operace: Strafgericht) bylo počáteční akcí Dubnové války, během které si nacistické Německo podmanilo jugoslávské království.

Bělehrad byl během druhé světové války napadnut ze vzduchu celkem dvakrát; kromě německé kampaně z počátku roku 1941 i později, spojeneckými silami v roce 1944.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Německé letectvo napadlo Bělehrad časně v ranních hodinách dne 6. dubna 1941. Úlohu vykonala Čtvrtá peruť pod vedením Alexandra Löhra. Do operace bylo zapojeno 234 bombardérů a 120 stíhačů. Nad bělehradským nebem bylo celkem 6. i 7. dubna 484 letounů.[1] Jejich základnami byla letiště poblíž Vídně, Grazu a Aradu.

Kromě prvního náletu dne 6. dubna 1941 v 6:30 ráno se konaly ještě další letecké údery, a to 7.[2], 11. a 12. dubna. Bylo svrženo na 440 tun zápalných bomb.[3] Úder na Bělehrad měl mít symbolický význam; měl být odvetou za vojenský puč z 27. března.[4] Cílem bylo zlomit historické centrum srbské moci.

Proti Luftwaffe byla vyslána elitní Šestá stíhací peruť a mobilizována protivzdušná obrana. Dodnes není známo, kolik strojů se jugoslávskému letectvu podařilo sestřelit; dle dostupných odhadů mezi 42 a 48. Ve vzdušných soubojích zahynulo 11 jugoslávských pilotů. Základnou bělehradských letců bylo letiště v Zemunu.

Jugoslávská vláda, která byla na invazi sil Osy připravena velmi chabě, již 3. dubna vydala rozhodnutí, že v případě úderu bude nezbytné prohlásit Lublaň, Záhřeb a Bělehrad za otevřená města. V případě Bělehradu bylo tak i učiněno.[2] Jugoslávská metropole proto nebyla (s výjimkou protivzdušných sil) bráněna; i přesto byli Němci toho názoru, že musí obsadit "Pevnost Bělehrad".

Škody[editovat | editovat zdroj]

Památník pilotům - obráncům v Novém Bělehradě.

Dle jugoslávské historiografie je často uváděná jako největší oběť bombardování budova Národní knihovny, která se nacházela na ulici Kosančićev venac a která byla německým úderem v podstatě srovnána se zemí. V budově byla uložena celá řada unikátních textů (celkem tři sta tisíc dokumentů), mnohé z nich pocházely z dob středověku.

Civilní ztráty činily dle jugoslávských odhadů 2200 - 4000 lidí (dle německých 1500 - 1700 osob). Vysoké škody byly způsobeny především stářím zástavby a nedostatečně organizovanou civilní obranou. Britský premiér Winston Churchill odhadl ve svém projevu počet obětí až na 17 000.

627 budov bylo těžce poškozeno, 1601 poničeno částečně a 6829 lehce. Starý palác byl rovněž mezi objekty, které zasáhly německé bomby, stejně tak i Palác Albánie.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Bombardování civilního obyvatelstva a kulturních památek mělo velmi vážný dopad na místní obyvatelstvo.

V roce 1966 byl na hřbitově obětí bombardování odhalen památník letcům, kteří bránili Bělehrad před německým úderem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PETAR-BRAJOVIĆ, Đuro. Jugoslavija u Drugom svetskom ratu. Beograd: Veljko Vlahović, 1986. S. 33. (srbochorvatština) 
  2. a b PETRANOVIĆ, Branko. Srbija u drugom svetskom ratu. Bělehrad: [s.n.], 1992. S. 100. (srbochorvatština) 
  3. Článek na portálu Telegraf.rs (srbsky)
  4. Článek na portálu Kurir.rs (srbsky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]