Bombardování Bělehradu (1941)

Bombardování Bělehradu (srbsky Бомбардовање Београда/Bombardovanje Beograda, německý název operace: Strafgericht) bylo počáteční akcí Dubnové války, během které si nacistické Německo podmanilo jugoslávské království.

Bělehrad byl během druhé světové války napadnut ze vzduchu celkem dvakrát; kromě německé kampaně z počátku roku 1941 i později, spojeneckými silami v roce 1944.

Průběh

Německé letectvo napadlo Bělehrad časně v ranních hodinách dne 6. dubna 1941. Úlohu vykonala Čtvrtá peruť pod vedením Alexandra Löhra. Do operace bylo zapojeno 234 bombardérů a 120 stíhačů. Nad bělehradským nebem bylo celkem 6. i 7. dubna 484 letounů.^[1] Jejich základnami byla letiště poblíž Vídně, Grazu a Aradu.

Kromě prvního náletu dne 6. dubna 1941 v 6:30 ráno se konaly ještě další letecké údery, a to 7.,^[2] 11. a 12. dubna. Bylo svrženo na 440 tun zápalných bomb.^[3] Úder na Bělehrad měl mít symbolický význam; měl být odvetou za vojenský puč z 27. března.^[4] Cílem bylo zlomit historické centrum srbské moci.

Proti Luftwaffe byla vyslána elitní Šestá stíhací peruť a mobilizována protivzdušná obrana. Dodnes není známo, kolik strojů se jugoslávskému letectvu podařilo sestřelit; dle dostupných odhadů mezi 42 a 48. Ve vzdušných soubojích zahynulo 11 jugoslávských pilotů. Základnou bělehradských letců bylo letiště v Zemunu.

Jugoslávská vláda, která byla na invazi sil Osy připravena velmi chabě, již 3. dubna vydala rozhodnutí, že v případě úderu bude nezbytné prohlásit Lublaň, Záhřeb a Bělehrad za otevřená města. V případě Bělehradu bylo tak i učiněno.^[2] Jugoslávská metropole proto nebyla (s výjimkou protivzdušných sil) bráněna; i přesto byli Němci toho názoru, že musí obsadit "Pevnost Bělehrad".

Škody

Dle jugoslávské historiografie je často uváděná jako největší oběť bombardování budova Národní knihovny, která se nacházela na ulici Kosančićev venac a která byla německým úderem v podstatě srovnána se zemí. V budově byla uložena celá řada unikátních textů (celkem tři sta tisíc dokumentů), mnohé z nich pocházely z dob středověku.

Civilní ztráty činily dle jugoslávských odhadů 2200 – 4000 lidí (dle německých 1500 – 1700 osob). Vysoké škody byly způsobeny především stářím zástavby a nedostatečně organizovanou civilní obranou. Britský premiér Winston Churchill odhadl ve svém projevu počet obětí až na 17 000.

627 budov bylo těžce poškozeno, 1601 poničeno částečně a 6829 lehce. Starý palác byl rovněž mezi objekty, které zasáhly německé bomby, stejně tak i Palác Albánie.

Následky

Bombardování civilního obyvatelstva a kulturních památek mělo velmi vážný dopad na místní obyvatelstvo.

V roce 1966 byl na hřbitově obětí bombardování odhalen památník letcům, kteří bránili Bělehrad před německým úderem.

Reference

↑ PETAR-BRAJOVIĆ, Đuro. Jugoslavija u Drugom svetskom ratu. Beograd: Veljko Vlahović, 1986. S. 33. (srbochorvatština)
1 2 PETRANOVIĆ, Branko. Srbija u drugom svetskom ratu. Bělehrad: [s.n.], 1992. S. 100. (srbochorvatština)
↑ Článek na portálu Telegraf.rs (srbsky)
↑ Článek na portálu Kurir.rs (srbsky). www.kurir-info.rs [online]. [cit. 2013-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-01.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bombardování Bělehradu na Wikimedia Commons

[JDSR-33-1] PETAR-BRAJOVIĆ, Đuro. Jugoslavija u Drugom svetskom ratu. Beograd: Veljko Vlahović, 1986. S. 33. (srbochorvatština)

[S-Petranović-100-2] 1 2 PETRANOVIĆ, Branko. Srbija u drugom svetskom ratu. Bělehrad: [s.n.], 1992. S. 100. (srbochorvatština)

[3] Článek na portálu Telegraf.rs (srbsky)

[4] Článek na portálu Kurir.rs (srbsky). www.kurir-info.rs [online]. [cit. 2013-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-01.

[1]

[2]

[3]

[4]