Blažena Rynešová
| PhDr. Blažena Rynešová | |
|---|---|
| Narození | 16. července 1900 Třeboň |
| Úmrtí | 15. února 1944 (ve věku 43 let) Horní Krč |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Třeboni |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | archivářka |
| Rodiče | Josef Ryneš |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Blažena Rynešová (16. července 1900 Třeboň – 15. února 1944 Praha – Horní Krč[1]) byla česká historička, archivářka a významná členka Československého státního historického ústavu.
Život a vědecké působení[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v rodině profesora dějepisu na gymnáziu v Třeboni Josefa Ryneše (1855–1925). Sama rovněž studovala na třeboňském gymnáziu, kde odmaturovala roku 1919. Po maturitě studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde 27. února 1924 získala titul doktor filosofie. V červnu 1923 také složila státní zkoušku na Státní archivní škole.[2]
Jádro její vědecké činnosti bylo těsně spjato s činností Československého státního historického ústavu v Praze, v němž aktivně působila již od svých studentských let (od 19. září 1921) až do roku 1943, kdy pro dlouhotrvající vážnou nemoc byla nucena předčasně odejít do penze.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Životním dílem Blaženy Rynešové byl tzv. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka 1418–1462, z něhož vyšly za jejího života v letech 1927, 1932 a 1937 tři mohutné svazky zahrnující léta 1418–1448.[3] Posmrtně pak byl vydán ještě čtvrtý svazek obsahující období let 1449–1462, za spoluautorství jejího současníka Josefa Pelikána (1900–1956). Dále Rynešová zpracovávala listiny z období vlády Karla IV., konkrétně z let 1346–1354, a to pro V. svazek monumentálního edičního podniku Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Mimo ediční práci projevovala rovněž zájem o filologii, který se projevil v jejích nesčetných příspěvcích pro slovník středověké latiny, připravovaný Českou akademií věd a umění.[4] B. Rynešová také určila autora iluminovaného pasionálu abatyše Kunhuty a psala drobnější články z dějin Vítkovců a jejich boje proti Přemyslu Otakaru II.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z23, s. 59
- ↑ VAVROUŠKOVÁ, Anna. Smrt PhDr. Blaženy Rynešové (15. února 1944). Časopis Společnosti přátel starožitností. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1946, roč. 51–53, čís. 1–2, s. 136.
- ↑ a b ŠEBÁNEK, Jindřich. Blažena Rynešová. Časopis Matice moravské. Brno: Matice moravská, 1946, roč. 66, čís. 3–4, s. 187.
- ↑ VAVROUŠKOVÁ, Anna. Smrt PhDr. Blaženy Rynešové (15. února 1944). Časopis Společnosti přátel starožitností. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1946, roč. 51–53, čís. 1–2, s. 137.
- ↑ KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-402-2. S. 853.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VAVROUŠKOVÁ, Anna. Smrt PhDr. Blaženy Rynešové (15. února 1944), in: Časopis Společnosti přátel starožitností 51–53, č. 1–2, Praha 1946, s. 136–137.
- ŠEBÁNEK, Jindřich. Blažena Rynešová, in: Časopis Matice moravské 66, č. 3–4, Brno 1946, s. 187.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Blažena Rynešová
