Pasionál abatyše Kunhuty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pasionál abatyše Kunhuty
Národní knihovna České republiky v Praze
(XIV A 17)
Dedikační obraz s vyobrazením abatyše Kunhuty
Dedikační obraz s vyobrazením abatyše Kunhuty
Doba vzniku 1313–1321
Místo vzniku Praha
Bohemia Arms.svg České království
Jazyk latina
Písař Beneš, kanovník svatojiřský
Autor Kolda z Koldic OP a jiní neznámí
Objednavatel Kunhuta Přemyslovna
Psací látka pergamen
Rozsah 37 fol.
Formát 30 x 25 cm
Obsah několik obsahově souvisejících traktátů
Bývalý majitel klášter svatého Jiří v Praze
Faksimile

Pasionál abatyše Kunhuty je soubor pěti duchovních textů z počátku 14. století vzniklý z popudu Kunhuty Přemyslovny. Kvalita jeho iluminací z něj činí dílo svým významem překračující horizont střední Evropy.[1] Roku 2005 byl prohlášen za národní kulturní památku.

Popis[editovat | editovat zdroj]

První text byl sepsán již okolo roku 1312 a celé dílo bylo dokončeno někdy okolo roku 1321, v době Kunhutiny smrti. Na tvorbě Pasionálu se podílel kanovník Beneš a také významný dominikán a později inkvizitor Kolda z Koldic. Beneš rukopis iluminoval (vymaloval), přičemž jeho práce po umělecké stránce dosahuje kvalit francouzského královského dvora. Ilustrací je celkem šestadvacet, jsou na nich zobrazeny divadelní scény, které se hrály v klášteře sv. Jiří na Velikonoce. Svůj výtvarný doprovod doplnil Beneš i vlastními verši, z nichž čiší nevšední nadání.

Pasionál tvoří soubor pěti duchovních textů a je metaforou o utrpení církve. První text je Podobenství o nepřemoženém rytíři z roku 1312 (autorem je Kolda) a o rok později byl iluminován. Rytířem je zde Ježíš Kristus a Panna či nevěsta Kristova symbolizuje lidskou duši. Nevěsta a Kristus splynou v jedno, což Beneš ztvárnil splynutím jejich svatozáří.

Následují dvě středověké velikonoční básně o Panně Marii a skladba O nebeských příbytcích (jistým autorem je opět Kolda, který ji napsal roku 1314). Poslední dva texty jsou Pašijové kázání papeže Lva a Pláč Máří Magdaleny a vznikly zřejmě až po roce 1321, tedy po Kunhutině smrti. V Pasionálu byla nalezena i tzv. Kunhutina modlitba.

Pasionál lze brát i jako jakýsi středověký orloj. Kristus je pojat jako Slunce a jeho nevěsta jako Venuše. Andělé jsou hvězdy, ďábel - had je démon tmy a zimy nebo souhvězdí podzimního hada a Kristův kříž je pojat jako křížení nebeského rovníku a ekliptiky.

V knize je vložen dvoulist, kde je abatyše Kunhuta zobrazena jako princezna (korunována dvěma anděly) a jako nevěsta Kristova. Její podobizna je ovšem rozmazaná, snad byla slíbána coby vzácná relikvie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUBÍK, Viktor. K proměnám významu benediktinských skriptorií v latinské Evropě a u nás (600-1300). In Ora et labora: vybrané kapitoly z dějin a kultury benediktinského řádu. Praha : Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2013. ISBN 978-80-7422-246-7. S. 117.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha : Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 787.  
  • TOUSSAINT, Gia. Das Passional der Kunigunde von Böhmen. Bildrhetorik und Spiritualität. Paderborn : Schöningh, 2003. 230 s. ISBN 9783506791627.  
  • URBÁNKOVÁ, Emma; STEJSKAL, Karel. Pasionál Přemyslovny Kunhuty: Passionale Abbatissae Cunegundis. Praha : Odeon, 1975. 238 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]