Bitva u Dettingenu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Dettingenu
konflikt: Války o rakouské dědictví
Jiří II. u Dettingenu
Jiří II. u Dettingenu
Trvání27. června 1743
MístoDettingen, Bavorsko
Souřadnice50°2′56″ s. š., 9°1′6″ v. d.
VýsledekVítězství spojenců
Strany
Vlajka království Velké Británie Království Velké Británie
Vlajka Hannoverského kurfiřtství Hannoverské kurfiřtství
Vlajka svaté říše římské Habsburská monarchie[1] 		Královská vlajka Francie Francie[2]
Velitelé
Vlajka království Velké Británie Jiří II.
Vlajka království Velké Británie John Dalrymple, 2. hrabě ze Stairu
Vlajka svaté říše římské Leopold Philipp vévoda z Arembergu
Vlajka svaté říše římské Wilhelm Reinhard von Neipperg 		Královská vlajka Francie Adrien Maurice vévoda de Noailles
Královská vlajka Francie vévoda de Gramont
Síla
35 000-37 000:[3]

14 rakouských praporů
10 rakouských eskadron

13 hannoverských praporů
16 hannoverských eskadron

15 britských praporů
18 britských eskadron

98 děl 		23 000[4][5] ze 45 000 mužů

5 brigád pěchoty

27 eskadron

56 děl
Ztráty
2 000 - 3 000[6][7]
  • Britové: 337 jezdců, 494 pěších
  • Hannoverané: 20 jezdců, 533 pěších
  • Rakušané: 65 jezdců, 912 pěších
4 000[8]-4 500[9]
  • 526 jezdců
  • 3 680 pěších[10]
  • 33 dělostřelců
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Dettingenu (anglicky Battle of Dettingen, německy Schlacht bei Dettingen) se odehrála 27. června[11] 1743 u Dettingenu v Bavorsku během období válek o rakouské dědictví. Bylo to naposledy, kdy britský panovník, Jiří II., osobně vedl svoje jednotky do bitvy. Britské síly za podpory jednotek z Hannoverska a Hesenska porazily francouzskou armádu, kterou vedl vévoda de Noailles, ačkoliv v té době nebyl mezi Francií a Británií vyhlášen válečný stav.

Začátek[editovat | editovat zdroj]

Spojenecká armáda byla také známa jako Pragmatická armáda, protože se jednalo o konfederaci států, které podporovaly pragmatickou sankci, označující Marii Teresii za budoucí vládkyni Rakouska. Britské jednotky o síle 16 000 mužů přistály dne 10. června 1742 pod vedením Johna Dalrympla, hraběte ze Stairu, v Ostende v Rakouském Nizozemí. Zde se z nich zformovala Pragmatická armáda, v době začátku tažení o síle asi 44 000 mužů, kterou mimo ně tvořilo i 16 000 Hannoveřanů, zbytek tvořili Rakušané, Hesenci a Holaňďané.[12] Armáda zde setrvala až do ledna 1743, kdy král Jiří II nařídil Dalrymplovi pochod do Německa a ponechat Hesence a některé rakouské jednotky chránit Holandsko. Vnitřní rozpory v Holandské republice zapříčinily, že armáda o síle 20 000 mužů již nemohla pomoci v nastávající kampani.[13]

Rakouský velitel vévoda von Arenberg nařídil podle řeky Neckar pochodovat směrem k Bavorsku, avšak král Jiří měl strach z útoku Prusů a rozhodl pochodovat podél severního břehu Mohanu, ponechav všechny možnosti otevřené.

17. června 1743 armáda rozbila tábor mezi Kleinostheimem a Aschaffenburgem. Král Jiří II., doprovázený 25 eskadronami britského a hannoverského jezdectva se připojil 19. června a převzal hlavní velení.

Do 27. června přerušili Francouzi linii zásobování protivníka. Pragmatická armáda velice strádala z nedostatku zásob a s omezenými silami se rozhodla vrátit zpět k Hanau, přesně, jak to potřebovali Francouzi. Toto byl výsledek důmyslného manévrování a drobného znepokojování protivníka francouzskou armádou o síle 45 000 mužů, pod vedením vévody de Noailles.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Dettingenu
Bitva u Dettingenu
Adrien Maurice vévoda de Noailles
John Dalrymple, 2. hrabě ze Stairu

27. června Pragmatická armáda doputovala západně od města Aschaffenburg, podél linie severního břehu řeky Mohan a vstoupila přesně do slavné 'pastičky na myši',[14] vytvořené Noaillesem ve vesnici Dettingen přehrazením jejich ústupové linie směrem k Hanau. Zde, za tokem potoka Forbach, vlévajícího se do Mohanu, Noailles ponechal 23 000 mužů pod vedením vévody de Gramont, jakožto sílu, která měla přehradit pohyb protivníka, v linii probíhající od Dettingenu do Spessartské vrchoviny za bažinatým tokem, a na jižním břehu Mohanu rozestavil dělostřelectvo, které odsud mohlo, aniž by mu hrozilo nebezpečí, ostřelovat levý bok Pragmatické armády, zatímco 12 000 francouzských vojáků pochodovalo směrem na jih k Aschaffenburgu, překročivše Mohan v týlu spojeneckých vojsk. Hustě zalesněné kopce na pravém křídle Pragmatické armády bránily spojencům obejít Gramontovu pozici.

Během pokusů Britů, Rakušanů a Hannoveřanů dosáhnout postupu v tomto sevřeném terénu uplynulo přibližně šest hodin. V jednom okamžiku se kůň Jiřího II. utrhl a utekl i s hlavním velitelem; byl zastaven Ensignem Cyrusem Trapaudem, který byl za odměnu povýšen. James Wolfe napsal, že první linie Pragmatické armády se skládala z 9 britských pěších pluků, 4 nebo 5 rakouských a několika hannoverských pluků.[15] Okolo poledne, navzdory všem rozkazům,[16] de Gramont netrpělivě zaútočil na spojence kavalerií Maison du Roi, zpočátku s úspěchem rozbil britskou přední linii, odhodil britské jezdectvo do jejich pěchoty a ukořistil mnohé praporce.[17] Francouzská pěchota je následovala, také s počátečními úspěchy, když vrhla zpět několik britských pěších pluků. Nicméně, útok vlastní pěchoty donutil francouzské dělostřelectvo zastavit palbu, a po otupení síly francouzského útoku spojenecká vojska zahájila protiútok na Francouze opustivší své obranné linie. Rakouská brigáda o síle tří pluků vyplnila mezeru vzniklou britským ústupem[18] a vpadla do boku francouzské pěchoty, zatímco početná baterie hannoverského dělostřelectva bombardovala z děl francouzské linie.[19] Francouzské linie se zhroutily a Spojenci vytlačili Gramontovy síly do řeky a za ní, s britskou pěchotou předbíhající pochodové tempo, pro předtím utrpěné strázně. V důsledku tohoto se otevřela cesta do Hanau, která dovolila Spojencům pokračování v jejich ústupu a znovuzásobení.

Po bitvě[editovat | editovat zdroj]

Porážkou u Dettingenu ztratil vévoda de Noailles nejlepší příležitost vyhrát válku. Kdyby Francouzi porazili Pragmatickou armádu, z krále Jiřího II. by se stal zajatec Ludvíka XV.[20]

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Královský Skotský Mušketýr

Během bitvy varoval Lieutenant-Colonel Sir Andrew Agnew z Lochnaw pluk, jemuž velel, aby nestříleli, dokud neuvidí bělmo očí protivníka (“see the whites of their e’en”).[21] Sir Agnew také poznamenal na adresu svých mužů: Chlapci, až je uvidíte, raději je zabte, než zabijí oni Vás: "Lads, you see they loons (young men) on yon' hill. Better kill them afore they kill you." A k Jiřímu II. po bitvě, poté co mu král vyčítal, že útok francouzského jezdectva se vlomil do pozice jeho pluku, vtipně poznamenal: Ať to nepotěšilo Vaše Veličenstvo, ale oni se z ní nevrátili. ("An' it please Your Majesty, but they didna' gang oot again.")

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Na památku tohoto vítězství zkomponoval Georg Friedrich Händel svá díla Dettingen Te Deum a Dettingen Anthem.

Obě strany se také před bitvou dohodly, že nemocní a ranění, kteří padnou do rukou nepřítele, budou ošetřeni a nebudou považováni za válečné zajatce. Když spojenci ustoupili, nechali za sebou většinu svých zraněných a Francouzi respektovali tuto dohodu, která byla předchůdcem ženevské úmluvy.

Dettingen se od roku 1947 jmenuje jedna z výcvikových rot důstojnické akademie Britské armády. V současnosti se jedná o výcvikovou jednotku pro krátkodobé kursy (například výcvik budoucích důstojníků Territorial Army) probíhající na Akademii. Dále jméno 4 (Dettingen) Troop nese jedna z rot armádního výcvikového pluku Winchester.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Dettingen na anglické Wikipedii.

  1. ↑ 1911 Encyclopedia Britannica, heslo National Flags: "Rakouská císařská standarta měla, na žlutém poli, černého dvouhlavého orla, na hrudi a křídlech nesoucího štíty se znaky provincií císařství. Vlajka je kolem dokola lemována, s lemem tvořeným rovnostrannými trojúhelníky špicemi orientovanými střídavě dovnitř a vně pole, přičemž ty mířící špicemi dovnitř jsou střídavě žluté a bílé, ony mířící vně střídavě šarlatové a černé." Také: Whitney Smith, Flags through the ages and across the world, McGraw-Hill, England, 1975 ISBN 0-07-059093-1, pp.114 - 119, "Císařský prapor byl tvořen zlatožlutou látkou...nesoucí černého orla...Dvojhlavý orel jakožto znak byl definitivně ustaven Zikmundem, coby regentem.
  2. ↑ George Ripley, Charles Anderson Dana, The American Cyclopaedia, New York, 1874, p. 250, "...vlajka Francie byla bílá, posetá žlutými liliemi*původní prapor Francie byl bílý, posypaný žlutými liliemi. Archivováno 16. 1. 2008 na Wayback Machine. *na rubu této ilustrace je psáno: "V osmnáctém století byl královský praporec vskutku státní vlajkou. Na zadním kastelu válečné řadové lodi je vidět vyvěšen královský praporec (bílý, se znakem Francie) Archivováno 6. 4. 2015 na Wayback Machine.
  3. ↑ Chandler, David. The Art of Warfare in the Age of Marlborough. Spellmount Limited, (1990): ISBN 0-946771-42-1, p.306: Some statistics taken from Chandler
  4. ↑ The Gentleman's magazine, London, 1743, Volume 13, p.429, gives 23,000
  5. ↑ Hamilton, Lieutenant-General F.W.v Origin and History of the First or Grenadier Guards, London, 1874, Vol. II, p.109, udává sílu Francouzů pod Gramontovým velením jako 20.000 mužů v pěti brigádách.
  6. ↑ Hamilton, Lieutenant-General F.W..Origin and History of the First or Grenadier Guards, London, 1874, Vol. II, p.111
  7. ↑ The Gentleman's magazine, London, 1743, Volume 13, p. 385. Details of allied losses. Townshend, Sir Charles Vere Ferrers. The military life of Field-Marshal George first marquess Townshend, London, 1901, p.39, celkem 2 322 mrtvých a raněných.
  8. ↑ Townshend, Sir Charles Vere Ferrers. The military life of Field-Marshal George first marquess Townshend, London, 1901, p.41.
  9. ↑ Hesse State Archive Marburg 21 WHK Wilhelmshöher Kriegskarten Bd. 21: Österreichischer Erbfolgekrieg 1740-1748 bis zum Aachener Frieden Relation S3, uvádí celkem 4104 padých a raněných. Německý dokument uvádí poněkud vyšší ztráty pro jezdectvo a dělostřelectbvo které jsou zde užity.
  10. ↑ Missing unrecorded and not included
  11. ↑ Mnoho britských zdrojů z tohoto období udává datum 16. června namísto 27. června v závislosti na gregoriánském kalendáři, který Britové v uvedené době ještě oficiálně nepřijali
  12. ↑ Edward E. Morris, The Early Hanoverians, London, 1886, s. 123–127
  13. ↑ DBNL. De Gids. Jaargang 49 · dbnl. DBNL [online]. [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  14. ↑ Stephen Brumwell, Paths of Glory, London, 2006, ISBN 1-85285-553-3, P.31
  15. ↑ Robert Wright, The Life of Major-General James Wolfe, London, 1864, p.44
  16. ↑ Duffy, Christopher The Military Experience in the Age of Reason, 1998, Wordsworth Editions Ltd., Hertfordshire, ISBN 1-85326-690-6, p. 19, "Hrabě de Stainville (pozdější vévoda de Choiseul) třikrát zaslechl maršála de Noailles rozkazovat armádě znovuzaujmout posici…".
  17. ↑ Morris, Edward Ellis.The Early Hanoverians, London, 1886, p.126, o jezdectvu Maison du Roi: "Útok přišel s takovou prudkostí, že prolomil, alespoň v některých místech tři linie britské fronty, ale nedokázal prolomit čtvrtou."
  18. ↑ Robert Wright, The Life of Major-General James Wolfe, London, 1864, pp. 44-45.
  19. ↑ Daniel Mackinnon, Origin and services of the Coldstream Guards, London 1883, Vol.1, p. 358
  20. ↑ Brumwell, Stephen, Paths of Glory, London, 2006, ISBN 1-85285-553-3, pp. 30-31.
  21. ↑ M'Crie, Thomas, Memoirs of Sir Andrew Agnew of Lochnaw, London, MDCCCL, p.9. ANDERSON, William. The Scottish Nation: Or, The Surnames, Families, Literature, Honours, and Biographical History of the People of Scotland. [s.l.]: Fullarton, 1863. Dostupné online. S. 679. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Chandler, David. The Art of Warfare in the Age of Marlborough. Spellmount Limited, (1990): ISBN 0-946771-42-1
  • Browning, Reed.The War of the Austrian Succession, St. Martin's Press, New York, (1993): ISBN 0-312-12561-5
  • Hamilton, Lieutenant-General F.W..Origin and History of the First or Grenadier Guards, London, 1874, Vol. II.
  • Mackinnon, Daniel. Origin and services of the Coldstream Guards, London 1883, Vol.1.
  • Morris, Edward Ellis.The Early Hanoverians, London, 1886.
  • Wright, Robert, The Life of Major-General James Wolfe, London 1864.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bitva_u_Dettingenu&oldid=23480768“