Bitva na Něvě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva na Něvě
konflikt: Novgorodsko-švédská válka
{{{alt}}}
Alexandr Jaroslavič Něvský v boji proti Švédům,
autor Boris Chorikov
trvání: 1240
místo: na řece Něvě, Rusko
zeměpisné souřadnice:
výsledek: vítězství Novgorodských
strany
Novgorodská republika Švédské královstvíŠvédské království Švédské království
velitelé
Alexandr Jaroslavič Švédské království Spiridon †
Švédské království Birger Magnusson

síla
1 300–1 400 osob[1][2] asi 5 000 osob [1][2]
ztráty
Novgorodská kronika:
20 mrtvých
Novgorodská kronika:
„velký počet“

Bitva na Něvě či Něvská bitva (rusky Невская битва) se odehrála 15. července 1240 na řece Něvě v místech dnešního Sankt-Petěrburgu mezi švédskými vojsky vedenými jarlem Birgerem a družinou Novgorodských pod velením knížete Alexandra Jaroslaviče, později zvaného Něvský.

Okolnosti[editovat | editovat zdroj]

Na pozadí bitvy stálo celkové oslabení Rusi následkem ničivých mongolských nájezdů po roce 1237. Toho chtěli využít Švédové k získání kontroly nad strategickým místem při ústí Něvy a města Stará Ladoga, které patřily mezi klíčové body na obchodní cestě „od Varjagů k Řekům“.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

Znázornění bitvy v ilustrovaném kronice Ivana Hrozného z poloviny 16. století

Poté, co se kníže Alexandr dověděl o postupu Švédů, vedl své vojsko podél řeky Volchovy, aby do Ladogy dorazil dříve, než protivník, což se mu podařilo. Ve městě se k jeho vojsku připojili také místní obyvatelé. Švédové, v jejichž řadách byli také Norové a Finové, mezitím pronikli k ústí řeky Ižory.

Rusové využili husté mlhy a napadli švédské ležení. Okamžik překvapení byl silný a Švédové utrpěli těžkou porážku, načež se zbytek švédské armády dal na útěk. V bitvě zahynul švédský vůdce jistý Spiridon, o němž není nic bližšího známo. Kroniky se zmiňují o tom, že Alexandr v průběhu bitvy vypíchl jarlu Birgerovi oko.

Někteří historici ztotožňují vůdce Švédů s jarlem Birgerem, který se bitvy přímo účastnil, případně s novgorodským arcibiskupem téhož jména. Při zkoumání Birgerových ostatků bylo v oblasti pravé očnice zjištěno zhojené vážně zranění, nicméně Birger na rozdíl od švédského vůdce zemřel až v roce 1266, 26 let po Něvské bitvě.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Díky vítězství v této bitvě, v níž Alexandr prokázal pozoruhodné vůdčí schopnosti a odvahu, získal později přízvisko Něvský. Bitva na Něvě odvrátila švédskou invazi a na několik desítek let určila podobu rusko-švédské hranice.

Další slávy dosáhl Alexandr v bitvě na Čudském jezeře, která se udála o dva roky později.

Na domnělém předpokládaném místě bitvy, tehdy na předměstí Petrohradu, byl carem Petrem I. Velikým roku 1710 založen monastýr sv. Alexandra Něvského (Alexandro-Něvská Svatotrojická lávra) a v roce 1723 sem car nechal přenést ostatky velikého knížete.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Похлёбкин В. В. Внешняя политика Руси, России и СССР за 1000 лет в именах, датах, фактах. Москва. «Международные отношения». Rok 1995[1]
  2. a b Пашуто В. Т. Александр Невский. М.: Молодая гвардия, 1974. Str. 160.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schlacht an der Newa na německé Wikipedii.