Přeskočit na obsah

Baťova škola umění

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Baťova Škola umění (18. září 1939 – 1949) byla uměleckoprůmyslová škola Baťových závodů ve Zlíně, která měla vychovat průmyslové výtvarníky. Byla zřízena po vzoru Bauhausu a s koncepcí převzatou z amerického školství.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Baťa založil ve Zlíně roku 1928 podle amerického vzoru Masarykovu pokusnou diferencovanou měšťanskou školu, která byla zaměřena na praktické studium. Po tragické smrti Tomáše Bati v roce 1932 převzal vedení firmy Jan Antonín Baťa, který se zasloužil zejména o kulturní rozkvět Zlína. Postavil městské divadlo, filmové ateliéry, Velké kino, knihovnu, reformoval školy a roku 1936 založil tradici Zlínských salonů. Pro Galerii výtvarného umění ve Zlíně byl postaven Studijní ústav II.[1] Díla, která Baťa nakoupil na prvním Salonu se stala základem sbírky galerie.

Filmové ateliéry na Kudlově byly postaveny roku 1936 a jejich vedením byl pověřen Elmar Klos. Na počátku byly zaměřeny na reklamu a propagaci a působili zde také A. Hackenschmied, L. Kolda a J. Lukas. Díky existenci Velkého kina a filmových ateliérů vznikly Filmové žně jako přehlídka soudobých filmů. Filmové žně proběhly celkem dvakrát, v roce 1940 a 1941.

V roce 1937 se konala v Paříži Světová výstava, zaměřená na Umění a techniku v moderním životě, kde Československo za svůj pavilon získalo Grand Prix. Firma Baťa, která se výstavy zúčastnila, neuspěla se svými grafickými plakáty a Jan Antonín Baťa se rozhodl založit vlastní uměleckou školu. Jako sídlo školy byla zvolena funkcionalistická budova Studijního ústavu II na náměstí T. G. Masaryka.

Spoluautorem koncepce školy a jejím prvním ředitelem byl architekt František Kadlec. Škola měla dvě učiliště - čtyřleté studium některého ze čtyř uměleckoprůmyslových oborů zakončené výučním listem řemesla a speciální školy sochařství a restaurování.

K přijímacímu řízení se dostavilo 200-300 zájemců. Do prvního ročníku bylo přijato 34 studentů. Během okupace, kdy ostatní vysoké školy byly zavřeny, byla škola evidována jako střední, ale formou výuky vyhovovala kritériím na vysokou školu. Za protektorátu tak škola umožnila studium talentovaným výtvarníkům a uchránila je od totálního nasazení. Sešla se zde řada zkušených pedagogů.

Po válce v roce 1945 někteří pedagogové i absolventi odešli jinam a původní záměry už nebylo možné uskutečnit. Škola byla nejprve roku 1949 znárodněna a přejmenována na Střední uměleckoprůmyslovou školu Zdeňka Nejedlého a roku 1952 přesunuta do Uherského Hradiště, když její prostory ve Zlíně zabrala SNB.

Obory a vyučující

[editovat | editovat zdroj]

Celkem se na škole vyučovalo ve 28 oborech (Kreslení, užitková grafika (typografie), reklama, propagace knihy, časopisy, inserce, knihařství, modelování, řezbářství, štukatérství, odlévačství, keramika, drobná plastika, hračky, medailérství, návrhy obuvi, komposice, anatomie, architektura, stavba měst, vnitřní zařízení, výstavnictví, truhlářství, malířské techniky, mosaika, malba na skle, módní návrhy, textil, dekorační malba, umělecká historie, literatura, estetika, fotografie, film, aranžérství a zbožíznalství.) V některých oborech byly zavedeny večerní kursy pro veřejnost.[2].

Studenti prvních dvou ročníků měli povinnou praxi v dílnách a každý si musel vybrat jeden z praktických oborů aby získal výuční list jako stolař, řezbář, štukatér, odlévač, keramik či kameník. Studenti měli k dispozici odborné umělecké časopisy a mohli navštěvovat kino. Ve městě se každoročně konaly výstavy Zlínský salon. V roce 1941 Škola umění založila stálou výstavní síň s prodejnou na náměstí.

Škola byla ekonomicky soběstačná. Studenti pracovali v továrně od 7 do 12 hodin a výuka probíhala odpoledne a v sobotu. V neděli studenti obvykle malovali v plenéru. Nejlepší studentské práce vyrobené v keramické a kamenické dílně byly prodejné a staly se zdrojem příjmů školy.

Ve škole během války působila ilegální organizace KSČ, která byla roku 1944 prozrazena. Gestapo řadu lidí pozatýkalo. Byl mezi nimi i student Václav Chad, který se pokusil uprchnout a byl na útěku zastřelen.

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

Ve Zlíně působí Katedra designu Vysoké uměleckoprůmyslové školy v Praze. Zahrnuje celkem tři ateliéry designu, z toho dva ve Zlíně a jeden v Praze. Založil ji roku 1959 jeden z prvních absolventů Školy umění Zdeněk Kovář.[3][4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Studijní ústav Zlín. www.architekturazlin.cz [online]. [cit. 2015-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-03. 
  2. ↑ Večerní kursy zlínské Školy umění, Zlín, 1939, č. 42, 23. 10
  3. ↑ VŠUP - Katedra designu Zlín. designzlin.cz [online]. [cit. 2015-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-15. 
  4. ↑ Design Zlín: Baťova škola umění

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Frolcová, Milada. Slovník žáků a absolventů zlínské Školy umění a Střední uměleckoprůmyslové školy ve Zlíně a v Uherském Hradišti (1939–2003. Krajská knihovna Františka Bartoše, Zlín 2003, ISBN 80-86185-25-7.
  • Pavla Navrátilová, Fotograf, filmař Antonín Horák a Baťova Škola umění, Diplomová práce, UTB ve Zlíně, 2011
  • Kašpárková, S a kol. (2010). Vliv sociálního programu Tomáše Bati a Jana Antonína Bati na vzdělanost zlínského regionu. Historická tradice a současnost. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-195-9
  • Vít Jakubíček, Vincenc Makovský a Zlín, bakalářská práce, FF MU Brno, 2010
  • Vít Jakubíček, Zdeněk Kovář - sochař strojů a nástrojů, magisterská práce, FF MU Brno, 2012
  • Vít Jakubíček - Václav Mílek (eds.), Ostrov umění v moři průmyslu. Zlínská Škola umění (1939-1949), Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 2015
  • David Řepa, Zlínské školství rozvíjené firmou Baťa v rozmezí let 1925 - 1939 a jeho odkaz pro současnost, Bakalářská práce, UTB ve Zlíně, 2005
  • Jan Rajlich, Přistřižená křídla, CERM Brno 2005, ISBN 80-7204-389-7

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Baťova_škola_umění&oldid=23190973“