Barthel Beham

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Barthel Beham
Barthel Beham, (portrét Joachima von Sandrarta)
Barthel Beham, (portrét Joachima von Sandrarta)
Narození 1502
Norimberk
Úmrtí 1540 (ve věku 37–38 let)
Bologna
Povolání malíř a dvorní malíř
Příbuzní Sebald Beham (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barthel Beham (1502 Norimberk1540 Bologna) byl německý malíř a grafik rané renesance. Byl mladším bratrem Sebalda Behama,[1] spolu s nímž je řazený k tzv. "malým mistrům" (Kleinmeister) Severské renesance. Ve své době byl považován za jednoho z nejvýznamnějších portrétistů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Norimberku a jeho prvním učitelem byl patrně starší bratr Sebald. Byl ovlivněn Albrechtem Dürerem a je možné, že patřil k jeho žákům.[2] Spolu se svým bratrem a malířem Georgem Penczem sdílel radikální politické a náboženské ideje reformátorů Thomase Müntzera a Andrease Karlstada, pro které byli všichni tři vypovězeni v lednu 1525 z Norimberku. Přestože byl omilostněn a mohl se vrátit, přesídlil natrvalo do Mnichova, kde pracoval především jako portrétista pro vévodu Viléma IV. a Ludvíka X. Bavorského a pro místní patricijské rodiny. Po roce 1529 byl ovlivněn nizozemským manýrismem a předpokládá se, že navštívil Nizozemí. Alfred Woltmann uvádí, že byl roku 1530 vyslán Vilémem IV. do Itálie, kde se zdokonalil v ryteckém umění u Marcantonio Raimondiho.[2]

Roku 1537 (1538) ho Vilém IV. smluvně zavázal, aby byl kdykoli připraven pracovat v jeho službách[3] a roku 1540 ho vyslal do Itálie. Tam Barthel Beham nečekaně zemřel (Bologna nebo Benátky). Jeho vdova se provdala za malíře Ludwiga Refingera.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Barthel Beham, Hans Urmiller se synem (1524)
Barthel Beham, Portrét ženy (1529), Google Art Project

Grafické dílo Barthela Behama zahrnuje 94 mědirytů, z nichž nejstarší pochází z roku 1520. V roce 1526 vytvořil také několik leptů v železe. Námětem jsou žánrové a mytologické motivy, postavy rolníků, ženské akty. Po příchodu do Mnichova vyryl pět mistrovských portrétů, které vykazují překvapivě rychlé technické i formální pokroky, pravděpodobně inspirované italskou renesancí.

Jeho portrétní malby vycházejí z vlastních grafických předloh, na nichž je zachycena tvář z poloprofilu. Malířské portréty znázorňují poprsí nebo polopostavu od úrovně pánve.

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • Představení v chrámu (1524), Germanisches Nationalmuseum, Norimberk
  • Portrét Hanse Urmillera se synem (1524), Städelsches Kunstinstitut, Frankfurt
  • Portrét muže (1525–1530), 62 x 46 cm, Gemäldegalerie Alte Meister, Berlín
  • Kancléř Leonhard von Eck (1527), 56,2 x 37,8 cm, Metropolitní muzeum umění, New York
  • Portrét Ruprechta Stüpfa (1528), 67,3 x 50,3 cm Muzeum Thyssen-Bornemisza, Madrid
  • Portrét ženy (1529), Denver Art Museum
  • Portrét ženy s papouškem (1529) 87,4 x 68 cm, Kunsthistorisches Museum, Vídeň
  • Portrét muže (1529), 85 x 66 cm, Kunsthistorisches Museum, Vídeň
  • Legenda Svatého Kříže, cyklus obrazů pro rezidenci Wilhelma IV. v Mnichově (1530)
  • Portrét prince Ludvíka X. Bavorského (1531) 69 x 59 cm Liechtenstein Museum, Vídeň
  • Portrét českého a uherského krále Ferdinanda I. (1531), mědiryt
  • Kurfürst Ludwig V. der Friedfertige, Pfalzgraf bei Rhein (1533), Alte Pinakotek, Mnichov
  • Maria Jacobäa von Baden (1533), Alte Pinakotek, Mnichov
  • Pfalzgrafen Philipp, Bischof von Freising (1534), Alte Pinakotek, Mnichov
  • Portrét císaře Karla V. (1531), mědiryt, (1535), olejomalba, Bayerische Staatsgemäldesammlungen, Staatsgalerie Neuburg
  • Ottheinrich, vévoda Falcký (1535) 43 x 32 cm, Alte Pinakotek, Mnichov
  • Obraz ženy ve věku 31 let (1535), 78,5 x 59 cm Germanisches Nationalmuseum, Norimberk
  • Vanitas (1540), Hamburger Kunsthalle

Grafické dílo[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOETSCHAU, Carl. Barthel Beham Und Der Meister Von Messkirch. [s.l.]: Рипол Классик, 2012. 121 s. Dostupné online. ISBN 9785876677112. (německy) Google-Books-ID: ZzQPAwAAQBAJ. 
  2. a b Woltmann A, 1875
  3. Thomas Muchall-Viebroock, 1955

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jürgen Müller, Thomas Schauerte (Hrsg.): Die gottlosen Maler von Nürnberg. Konvention und Subversion in der Druckgrafik der Beham-Brüder. Ausst.-Kat. Albrecht Dürer Haus Nürnberg, 31. März bis 3. Juli 2011 in Zusammenarbeit mit dem Sonderforschungsbereich 804 "Transzendenz und Gemeinsinn". Edition Imorde, Emsdetten 2011, ISBN 978-3-942810-01-2.
  • Kurt Löcher: Barthel Beham. Ein Maler aus dem Dürerkreis. Deutscher Kunstverlag, München/ Berlin 1999, ISBN 3-422-06261-0.
  • Wolfgang Hütt, Niemieckie malarstwo i grafika późnego gotyku i renesansu, Warszawa: PWN, 1985, ISBN 83-01-04621-X
  • Herbert Zschelletzschky: Die drei gottlosen Maler von Nürnberg. Sebald Beham, Barthel Beham und Georg Pencz. Historische Grundlagen und ikonologische Probleme ihrer Graphik zur Reformations- und Bauernkriegszeit. E. A. Seemann, Leipzig 1975
  • Thomas Muchall-Viebroock, "Beham, Barthel" in: Neue Deutsche Biographie 2 (1955), S. 4 On line
  • Alfred Woltmann: Beham, Barthel. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 2, Duncker & Humblot, Leipzig 1875, S. 277 On line
  • Joachim von Sandrart, Teutscher Academie der Edlen Bau, Bild- und Mahlerey-Künste (1675–80), II. Th. 3. Buch und II. Haupttheil, II. Th. S. 79, III. Th. S. 69

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]