Barsaumá z Nisibisu
| Barsaumá z Nisibisu | |
|---|---|
| Narození | 5. století Şanlıurfa |
| Úmrtí | 491 Nusaybin |
| Státní občanství | Sýrie a Perská říše |
| Vyznání | nestoriánství |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Tomáš Barsaumá z Nisibisu (také Barsauma, Barsuma, Bar Sauma apod., aramejsky ܒܪܨܘܡܐ; žil v 5. století) byl íránský křesťanský teolog, zakladatel školy v Nisibisu, biskup tohoto města. Jeho díla se dochovala v syrštině.
Život[editovat | editovat zdroj]
Barsaumá (tato přezdívka znamená Syn postu, tedy Ten, kdo se hodně postí) se narodil kolem roku 415 do íránské rodiny, která se ocitla v otroctví pravděpodobně v důsledku byzantsko-perských válek. Jako otrok byl majetkem Syřana, jistého Mará z Bét Kardú. Okolnosti jeho osvobození nejsou známy, pouze se ví, že se „vyznamenal na perské škole“ v Edesse. Právě na této škole konvertoval ke křesťanství. Byl žákem Ibase, díky kterému se seznámil s teologií Theodora z Mopsuestie.[1]
V roce 434 nebo 435 Barsaumá opustil Edessu a odešel do svého rodného Íránu, kde působil jako kněz, učitel a teolog. Na biskupa z Nisibisu byl povýšen pravděpodobně po roce 450.[2]
Po Ibasově smrti v roce 457, během období ostrých teologických sporů, mnoho teologů opustilo školu v Edesse a odtěhovalo se do Nisibisu. Biskup Barsaumá s pomocí svého přítele Narsaje založil ve svém městě univerzitu, jejíž organizaci věnoval mnoho úsilí. Sám tam učil, komentoval Písmo svaté.[2]
Není známo, za jakých okolností si Barsaumá získal přízeň šáha Peroze I., který ho pověřil politickými úkoly. V jednom ze svých dopisů Barsaumá informoval katolika, že nemůže přijet do hlavního města, protože je zaneprázdněn velmi důležitými záležitostmi souvisejícími se stanovením hranice mezi Římany a Peršany; v jiném, že se účastnil mírových jednání mezi Íránem a Byzancí.[3]
Jako biskup Nisibisu projevil Barsaumá velkou iniciativu – svolal několik místních synod, mimo jiné známou synodu v Béth Lapatu, organizoval liturgii církevního roku. Svou pozornost však věnoval především organizaci a patřičné úrovni školy.[2] Dostal se do četných konfliktů s představenými perské církve, pozdějšími íránskými katoliky – Babajem a Akakem. Na synodech se mu však podařilo přesvědčit ostatní biskupy o většině svých teologických a disciplinárních názorů, protože měl silnou podporu šáha Peroze.[2] Způsobil skandál, když se jako biskup oženil s bývalou jeptiškou jménem Mamai. Synody nepovolovaly sňatky biskupů, i když v jeho individuálním případě byl souhlas vysloven aspoň dodatečně.[1]
Badatelé datují Barsaumovu smrt mezi roky 492 a 495.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Barsaumá byl pokračovatelem christologického myšlení Theodora z Mopsuestie a Ibase z Edessy. Jeho názory byly blízké nestorianismu a rozhodně nepřátelské monofyzitismu. Odmítal závěry efezského koncilu a všech následujících sněmů a věřil, že v Íránu nemají žádnou váhu.[5] Ve svých spisech vyjadřoval odpor perských učenců vůči byzantské teologii. Vycházel mimo jiné z politických důvodů, protože křesťanství v Íránu by podle něj mělo mít jiný charakter, odlišný od byzantského. Kromě toho, že Barsaumá odmítal učení efezského koncilu, byl například odpůrcem celibátu a hájil právo biskupů uzavírat sňatky. Na rozdíl od perských zvyklostí ostře kritizoval tzv. příbuzenská manželství, tedy sňatky mezi blízkými příbuznými nebo sešvagřenými lidmi, hluboce zakořeněné v íránské kultuře.[1]
Barsaumá byl autorem několika teologických pojednání, mnoha homilií, hymnů a dopisů. Byly napsány v syrském a perském jazyce. Téměř žádné se nedochovaly, ale jejich obsah známe z citací a diskusí syrských autorů a ze spisů perských synod. Dochovalo se pět jeho dopisů v syrštině, což jsou pravděpodobně překlady z perštiny.[6] Byl autorem nejstaršího známého statutu křesťanské univerzity, do kterého sepsal předpisy upravující organizační záležitosti a chování studentů školy v Nisibisu. Dokument je ztracen, ale roku 496 bylo nalezeno několik jeho fragmentů a na jejich základě byl vytvořen takzvaný „starý statut“.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barsauma na polské Wikipedii.
- ↑ a b c Pigulewska 1989, s. 67.
- ↑ a b c d Pigulewska 1989, s. 68.
- ↑ Pigulewska 1989, s. 230-231.
- ↑ a b Pigulewska 1989, s. 56.
- ↑ Pigulewska 1989, s. 231.
- ↑ Synodicon 1902, s. 525-539.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Synodicon orientale ou recueil de synodes nestoriens. Jean Baptiste Chabot (wyd.). Paris: Imprimerie Nationale, 1902.
- W. A. Wigram: An introduction to the history of the Assyrian Church or The Church of the Sassanid Persian Empire, 100–640 A.D. London, Nowy York: Society for Promoting Christian Knowledge, 1910.
- Nina Pigulewska: Kultura syryjska we wczesnym średniowieczu. Warszawa: Instytut Wydawniczy Pax, 1989. ISBN 83-211-0989-6.
- Димитрий Ростовский. Жития святых на русском языке, изложенные по руководству Четьих-Миней св. Димитрия Ростовского с дополнениями, объяснительными примечаниями и изображениями святых : в 12 т. — репр. изд. — К.: Свято-Успенская Киево-Печерская Лавра, 2004.
