Bažant bronzový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBažant bronzový
alternativní popis obrázku chybí
Bažant bronzový
(ilustrace z roku 1838)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďbažantovití (Phasianidae)
Rodbažant (Polyplectron)
Binomické jméno
Polyplectron chalcurum
Lesson, 1831
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bažant bronzový (Polyplectron chalcurum) je druh bažanta, který se endemicky vyskytuje v Barisanském pohoří na indonéském ostrově Sumatra.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druh formálně popsal francouzský přírodovědec René Lesson v roce 1831.[2] Druhové jméno chalcurum pochází z řeckých slov khalkos („bronzový“) a -ouros („ocasý“; z oura = „ocas“).[3] Bažant bronzový je řazen do rodu asijských bažantů Polyplectron. Vyskytuje se ve dvou poddruzích s následujícím rozířením:[2]

  • P. c. scutulatum Chasen, 1941 – horské oblasti severní Sumatry;
  • P. c. chalcurum Lesson, RP, 1831 – horské oblasti jižní Sumatry.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tento elegantní a poměrně malý druh bažanta má kryptické hnědé opeření, které mu umožňuje dobře splynout s okolím. Samec měří kolem 56 cm, samice kolem 40 cm. Hlava je malá, chocholka chybí. Hlava, krk a celá spodní část těla je tmavě hnědá s bílým kropením na hrdle. Od hrudi dolů se nachází nevýrazné tmavé pruhování, které se zvýrazňuje na podocasních krovkách. Svrchní strana těla je kaštanově hnědá. Až na ruční letky je svrchní část těla nepravidelně tmavě kropenatá. Samci mají velmi dlouhý kaštanový ocas s černým pruhováním; barva ocasu dále od těla náhle přechází do kovově fialové, konečky ocasu mají žlutohnědé flíčky. Na rozdíl od většiny ostatních zástupců rodu Polyplectron bažanti bronzoví nemají ocelli, čili barevné skvrny na opeření připomínající oči. Samice je velmi podobná samci, avšak její ocas je kratší a jeho fialové zbarvení začíná dále od těla. Opeření juvenilních jedinců je o poznání bledší a postrádá fialově zbarvený ocas.[4]

Rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]

Druh je endemický Barisanskému pohoří na Sumatře.[4] Celková populace není známa, druh je však popisován jako místně běžný. Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako málo dotčený, nicméně populace je na ústup vlivem zániku i degradace přirozených stanovišť a místně i nadměrného lovu.[5]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o velmi plaché ptáky, kteří nacházejí úkryt v husté vegetaci i při tom nejmenším vyrušení. Stanoviště druhu tvoří původní montánní pralesy i druhotné lesy včetně borovicových plantáží v nadmořských výškách 800–1700 m n. m. Živí se ovocem a hmyzem. Samci se projevují hlasitým, dalece znějícím karau-karau-karau s důrazem na mírně vyšší druhou notu. Nevýrazný pohlavní dimorfismus by napovídal, že se jedná o monogamní ptáky, to nicméně zatím nebylo potvrzeno z divoké přírody. Snůšku tvoří kolem 2 bělavě žlutohnědých vajec. Inkubace v zajetí trvá 22 dní.[4][6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b Pheasants, partridges, francolins [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 98. 
  4. a b c MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse : a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. S. 329–330. (anglicky) 
  5. Polyplectron chalcurum [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22679361A92812514, 2016 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22679361A92812514.en. (anglicky) 
  6. JOHNSGARD, Paul A. The pheasants of the world. Oxford [Oxfordshire]: Oxford University Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0198571852. S. 228-230. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JOHNSGARD, Paul A. The pheasants of the world. Oxford [Oxfordshire]: Oxford University Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0198571852. (anglicky) 
  • MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse : a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]