Bílinská kyselka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Franz Skopalik, Biliner Sauerbrunn, 1899

Bílinská kyselka je alkalická léčivá minerální voda (dnes přesněji "výtěžek z přírodního léčivého zdroje") pramenící v Českém středohoří u města Bíliny. Čerpá se z hloubky 190,8 m ze zdrojů nacházejících se v masivu vrchu Kaňkov. Bílinská kyselka patří mezi přírodní alkalické hydrogenuhličitanové kyselky s vysokou koncentrací minerálních látek (5 až 7 gramů na 1 litr). Díky vysokému obsahu volného kysličníku uhličitého je také přirozeně perlivá. Z kationtů obsahuje zejména sodík, draslík, vápník, hořčík a železo, z aniontů chlorid, síran, fluorid a hydrogenuhličitan. Teplota vyvěrající vody je mezi 8 a 11 °C.

Od 16. století se plnila tato léčivá minerální voda do hliněných džbánků, které se zalévaly voskem a expedovaly zákazníkům do dalekého okolí. Léčivé vody z Bílinských zdrojů se zpočátku nejvíce užívaly v blízkých lázních Teplice v Čechách.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1513 král Vladislav II. Jagellonský zrušil lenní závislost hradu v Bílině a potvrdil Lobkovicům držení hradu. Děpold z Lobkovic uznal bílinským měšťanům již dříve platná privilegia. Již kronikář Václav Hájek z Libočan uvádí, že čeledín českého zemana Kašťala jednou při honu objevil pramen perlivé vody, která měla zvláštní fyziologické účinky.

Ještě začátkem 18. století se odebírala Bílinská kyselka z nedostatku pitné vody i pro domácí potřebu. Teprve roku 1761 byla očištěna od „divokých vod“. Do reservoárů z pískovcových kamenů byly svedeny všechny tři tehdejší prameny kyselky a tyto obehnány zdí. O dvě desetiletí později měla již Bílinská kyselka odběratele doma i v cizině a jejich počet stále rostl. Nejrozšířenějším obchodním jménem byl německý tvar BILINER SAUERBRUNN. Pro zvládnutí zvyšujícího se odbytu byl postaven nový dům – balírna a expedice. Kníže František Josef z Lobkovic, majitel Bíliny provedl nákladné adaptace pramenů. K okrášlení prostředí pokryl pramen vkusným templem, zděnou stavbou s dřevěnou promenádní kolonádou.

Od roku 1782 byly díky odborným publikacím známy léčebné vlastnosti minerální vody, jak o tom svědčí původní latinský nápis na mramorové desce zasazené v čele lázeňské terasy. Kvalita Bílinské kyselky a přispěla k jejímu rozšíření do řady evropských zemí. V roce 1786 bylo rozesláno 42 000 džbánků, v roce 1850 již 109 559 džbánků a v roce 1900 to bylo 4 315 307 džbánků. Byla postavena hrnčírna, ve které se tyto džbánky vyráběly. Z této doby pocházejí také některé první lázeňské budovy lázní Bílina.

Velký podíl na rozvoji a využití minerálních zdrojů měli vědci Dr. Franz Ambrosius Reuss, později jeho syn August Emanuel von Reuss. První z uváděných byl geolog a později balneolog, autor řady odborných knih. Jeho syn, mineralog, lékař a profesor na univerzitě v Praze a ve Vídni, působil později v Bílině jako lázeňský lékař. Řadou provedených rozborů přispěli k odbornému využití Bílinské kyselky, která je již v prvních tištěných encyklopediích zmiňována jako "známá po celém civilizovaném světě". Lékaři už tehdy doporučovali Bílinskou kyselku při nemocech dýchacích cest, při záduše, při počátečním stadiu onemocnění tuberkulózou plic, při onemocnění ledvin a močových cest, zvláště pak při výskytu kamenů i písku, dále revmatismu a v neposlední řadě při poruchách nervového systému, jako při hysterii a hypochondrii.

Rozesílka Bílinské kyselky a Zaječické hořké vody je zobrazena podle zápisů v hlavní knize, list B za léta 1797–1802 na přiložené kopii mapky. Uvedená hlavní kniha se uchovala a je uložena ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích. Obchodní aktivity Bílinské kyselky jsou však prokazatelně doloženy v archiváliích rodu Lobkowiczů již od roku 1664. Například s tehdejším ruským carstvím obchodoval podnik již na přelomu 18. a 19. století. Dodávky kyselky do Moskvy realizovali v období 1798 až 1802 M. A. Bollmann a Zenker & Colley. Do Petrohradu zajišťovali export v téže době Johan Asmus Kranse a Dr. Christian Thal. Lobkovická knížecí stáčírna si ale nechala ochránit pro Ruský trh obchodní značku a výrobek až v roce 1910, neboť Bílinská kyselka je zároveň i přesný místopisný a odborný název vody. Největšího rozmachu dosáhla Bílinská kyselka na přelomu 19. a 20. století, kdy byla vyvážena do celého světa, např. až do Ria de Janeira.

Současná produkce výtěžku z přírodního léčivého zdroje[editovat | editovat zdroj]

V současné době zajišťuje distribuci Bílinské kyselky do celého světa firma Bohemia Healing Mineral Waters CZ, a.s. O minerální přirozeně perlivou vodu těchto vlastností je ve světě velký zájem, obzvláště proto, že není při balení do spotřebitelských obalů dodatečně technicky upravována. Využívání tohoto výtěžku z přírodního léčivého zdroje nachází nové využití u milovníku potravin připravených bez technických zásahů a úprav.

Chemické složení[editovat | editovat zdroj]

Rozbor [mg/l] Miner. CO2 Mg Ca Na K Li F Cl HCO3- SO4- SiO2 Poznámka
9. září 1997 7458 2243 46,49 145,2 1802 89,5 3,79 5,31 232,7 4491 575 42,49 Fe 1,18 mg/l[1]
27. březen 2002 7357 2067 45,14 133,8 1743 90,76 3,67 4,48 230,1 4471 574 52,1 [1]
7. srpen 2009 7453 2114 45,60 144,0 1770 81,20 3,90 5,50 224 4545 568 nedis. souč. 57 mg/l[2]

Diagnózy pro užití pitné kúry[editovat | editovat zdroj]

  • dg I – onemocnění dýchacích orgánů
  • dg II – choroby žaludku (překyselení, pálení žáhy, tvoření vředů, katar) a vleklé onemocnění slinivky břišní
  • dg III – nemoci ledvin a močového měchýře (některé záněty, prevence tvoření kaménků)
  • dg IV – onemocnění jater a žlučníku
  • dg V – dna, dnavé kaménky
Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Mineral Waters of the World - Bílinská kyselka [online]. mineralwaters.org, [cit. 2012-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Etiketa produktu (2012) - rozbor vrtu BJ-6 provedly Rl plz MZ ČR

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]