Zaječická hořká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zaječická hořká je minerální voda pro léčebné využití pramenící v Českém středohoří u vsi Zaječice u Bečova.

Současné balení Zaječická hořká 500ml PET
Kameninový džbánek s logem: Fürstlich Lobkowitz Saidschitzer Bitter Wasser z 18. století

Hořkosolné prameny se jímají a rozesílají od počátku 18. století a vynikají projímavým, nedráždivým a zánětům zabraňujícím účinkem. Zaječická hořká voda je přírodním zdrojem síranu hořečnatého (hořká či epsomská sůl). Jedná se o přírodní léčivý zdroj vody, definovaný lázeňským zákonem 164/2001 Sb.[zdroj?]

Historie Zaječické hořké vody[editovat | editovat zdroj]

Zaječická hořká voda (známá také pod názvem „Zaječice“) je ryze přírodní projímadlo a regulativ zažívání. Voda z této lokality byla také v historii nazývána podle obcí z bezprostřední blízkosti, neboť není možné jednoznačně říci, zda prameniště je blíže obci Sedlec, Korozluky nebo Zaječice. Podle názvu exportního názvu Sedlitz Bitter Wasser (Lobkovické panství mělo tyto studny pronajaté od rytířského řádu křížovníků v Sedleci) byl na konci 19. století po celém světě rozšířený preparát "Seidlitz powders", který ovšem neměl se zdejšími prameny nic společného a pouze využíval známé jméno vody a s ním spojené účinky. Mnoho světově uznávaných balneologů aktivně bojovalo proti používání jména Sedlec v označení těchto prášků s důrazem na jejich odlišné složení.

Nejstarší písemné zprávy o Zaječicích jsou z roku 1413. Jméno obce Zaječice odvozují lingvisté od označení sídla „lidí Zajícových“. V pozdějších dobách úrodná půda v okolí na sebe soustředila zájem bílinského panství Lobkoviců, kteří Zaječice spolu s Bečovem vlastnili až do konce první světové války. Ves byla zasažena válečnými událostmi již v 15. století a znovu později během třicetileté války, kdy byla jako ostatní v okolí vypálena, zpustošena a znovu obnovena.

Objevení pramenů hořké vody v roce 1717[editovat | editovat zdroj]

Změnu do zemědělského charakteru Zaječic a okolí přineslo 18. století. Tehdy poblíž sousední vesnice Sedlec, na panství rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou, objevil známý lékař a balneolog Dr. Bedřich Hoffmann (osobní lékař pruského panovníka) takzvanou „hořkou vodu“. Roku 1717 byl vyslán hledat alternativu velmi oblíbené anglické Epsomskou solí, jejíž zdroje byly již vyčerpány. Dr. Hoffmann svůj nález publikoval roku 1725 v knize „Des zu Sedlitz in Böhmen neuentdeckten bittern purgierenden Brunnens“, který vzbudil značný zájem, neboť Dr. Hoffmann označil odpařováním získanou sůl z této vody za shodnou s hořkou solí z Epsom v Anglii, všeobecně známou a vyhledávanou. V knize uvádí i postřeh, že podobný hořkosolný pramen se na území tehdejšího Německa nenachází.

Tento lékař, žijící v letech 1660-1742, jako jeden z prvních poznal léčivé účinky různých minerálních vod při jednotlivých chorobách a svůj celý život zaměřil na hledání těchto pramenů. Dr. Bedřich Hoffmann se pohyboval především v oblasti podkrušnohorské, ale i jinde, na panství Šporkově u Kuksu, a jemu vděčí značnou měrou za známost řada předních českých zřídel. Tehdejší lékaři doporučili pití hořké vody i jako lék proti nechutenství, otylosti, chorobách žaludku, žlučníku, proti kornatění tepen, při kožních chorobách, ale i v neurologii.

Na práci Dr. Hoffmanna navázali další významní balneologové pozdějšího Rakousko-uherska, jako například Dr. Vilém z Loschneru, František Ambrož Reuss (1761–1830) český lékař, balneolog, mineralog a geolog, později jeho syn August Emanuel Reuss (1811–1873) – česko-rakouský přírodovědec, paleontolog. Oba Reussové mají v areálu lázní Bílina velký památník, věnovaný občany města pro jejich přínos rozvoji lázeňství.

První obchody s hořkou vodou (1770)[editovat | editovat zdroj]

Znak Zaječické vody Matyáše Loseho
Secesní štítek pro lékárny a prodejny se Zaječickou hořkou vodou

Rozvoj zužitkování pramenů byl přerušen Prusko-rakouská válkou o Slezsko, kdy vysoké kontribuce nepřátelským jednotkám na území Mostecka a snaha o záchranu majetku odváděly pozornost od většího podnikání. Přesto však, když kolem roku 1770 zaječický rodák Matyáš Lose objevil na svých pozemcích „hořkou vodu“, začal ji čerpat a rozesílat. Způsob podnikání sedláků byl pak v této oblasti značně rozšířen. V podkrušnohorské oblasti šlo o první důlní činnost v tzv. „selských šachtách“. Matyáš Lose začal na svém podniku velmi brzy bohatnout a z výnosu prodeje „hořké vody“ dal koncem roku 1780 vystavět kapli v Zaječicích, kterou zasvětil Ferdinandu Kastilskému.

Pramenů se ujímá Lobkovické panství (1781)[editovat | editovat zdroj]

Označení Zaječické hořké vody Lobkovické knížecí stáčírny

Prameny „hořké vody“ se staly významným zařízením. Voda se rozesílala v kamenných lahvích, řád křížovníků plnil ve svém mateřském klášteře v Praze vodou tehdy vzácné láhve skleněné. Výnos z pramenů na sebe soustředil zájem Lobkowiczského panství, roku 1781 byla provedena evidence studen, soukromé studny malých sedláků zrušeny a ve správě panství byly ponechány jen nejsilnější a nejbohatší. Bylo vyčištěno a odstraněno vše, co by vodě škodilo, zvláště přítok povrchových vod. Hořká voda byla pak plněna do značkovaných kameninových lahví. V evidenci bylo tou dobou u Zaječic 23 studní.

Také v okolí stoupal zájem o bohatství, které přinášely léčivé prameny. V sousedních Korozlukách, které koupili Helle a Mendel, nechali vykopat studnu s pramenem hořké vody, čerpali ji a rozesílali, a tak značně pozemky i dvůr finančně zhodnotili. Hořká voda se čerpala i v Rudolicích u Mostu v usedlosti Gut Kahn, a vycházely zde o ní od roku 1826 až do první světové války propagační spisy. Ze stávajících zachovalých výstavních usedlostí v Zaječicích je patrno, že si osada vytvořila lázeňský charakter. Dokladem jsou usedlosti čp. 12, 10, 14, 1 a 4.

V polovině 19. století došlo v některých usedlostech k výstavbě bytů pro námezdní dělníky s rodinami. Starost o zaječickou vodu převzalo později výhradně panství Lobkowiczů. Pro snazší transport se voda zahušťovala odpařováním a v koncentraci stanovené na 33 gramů solí na litr se stávala účinným lékem. V první polovině 19. století byla zaječická oblast hlavním evropským dodavatelem hořkých vod pro léčebné účely a Zaječická hořká voda získala pověst nejčistšího hořkosolného pramene.[zdroj?]

Označení SEDLECKÉ vody z pozemků křížovníků

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti se Zaječická hořká voda a její léčivé účinky těší výjimečné oblibě v Asii, obzvláště v Číně, v Rusku a v USA. Využívání přírodního léčivého zdroje Zaječické hořká voda je regulováno Českým inspektorátem lázní a zřídel, spadajícího pod Ministerstvo zdravotnictví České republiky.

Pitná kúra[zdroj?][editovat | editovat zdroj]

Dospělí:
0,1 až 0,4 litru (1/2 až 2 sklenky vody) ráno na lačný žaludek nebo večer před spaním. Užití před spaním nezpůsobuje nežádoucí jevy, protože se nevytvoří obtížné plyny a vyprázdnění následuje až příštího rána.

Děti a slabé osoby:
Plnou polévkovou lžíci denně.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.