Awaš (řeka)
| Awaš አዋሽ | |
|---|---|
 Řeka na dolním toku poblíž oázy Asaita | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 1 200 km |
| Plocha povodí | 64 000[1] km² |
| Průměrný průtok | 46,2 m³/s |
| Světadíl | Afrika |
| Pramen | |
| Addis Alem 9°2′32,74″ s. š., 38°26′33,13″ v. d. 2435 m n. m. | |
| Ústí | |
| jezero Abbé 11°11′10,13″ s. š., 41°42′27,74″ v. d. 240 m n. m. | |
| Protéká | |
 Etiopie | |
| Úmoří, povodí | |
| jezero Abbé | |
 Povodí řeky | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Awaš[2] (někdy též Avaš[3], amharsky አዋሽ [ʾawaʃ], afarsky We'ayot, evropskými přepisy Awash, Auash i Hawash) je nejdelší řeka v Etiopii, která teče výhradně na jejím území. Jedná se o hlavní tok povodí bezodtoké oblasti, která se rozkládá v etiopských svazových státech Amharsko, Oromie, Afarsko a Somálsko.
Popis toku[editovat | editovat zdroj]
Awaš pramení západně od Addis Abeby poblíž města Ginchi. Odtud teče řeka na jih a okolo hory Zuqualla se otáčí zprvu na východ, kde je zadržována přehradou Koka. Odtud pokračuje a pomalu se stáčí na severovýchod. Protéká národním parkem Awaš dále kolem města Awaš a tam už teče převážně na sever národním parkem Yangudi Rassa až k soutoku s řekou Mille. Zhruba 20 km pod ním, v místě přehrady Tendaho se obrací prudce na východ pokračuje až k jezeru Gargori, kde a se vlévá do řetězce propojených jezer, z nichž poslední je jezero Abbé na hranici s Džibutskem, asi 100 km od zálivu Tadjoura.
Přítoky Awaše jsou: Ataye, Borkana, Kabenna, Hawadi, Mille a Logiya, z nichž některé tečou na svém dolním toku jen občasně.
Povodí[editovat | editovat zdroj]
Řeka Awaš je 1 200 kilometrů dlouhá a její povodí má rozlohu 110 000 km², z čehož pouze 64 000 km² je plocha, odkud voda do řeky přitéká, a to vesměs levostrannými přítoky. Zbylých 46 000 km² představuje převážně plochu odvodňovanou tzv. východními přítoky, které protékají pouští, kde se ztrácejí, a není zaznamenáno, že by do Awaše dotekly.[1] Celkový objem vodních zdrojů v povodí Awaše představuje 4 900 miliónů m³ v průměrném roce, z čehož se dá ekonomicky využít 3 850 miliónů m³.[1]
Podél jejího toku leží následující významnější města Matahara, Awaš, Gewana a Asaita. Údolí Awaše je severně od 9° tradičním domovem Afarů.
Vodní díla[editovat | editovat zdroj]
Na řece stojí dvě významné přehrady:
- Koka na horním toku asi 75 kilometrů od Addis Abeby (8°28′3″ s. š., 39°9′21″ v. d.) byla dokončena v roce 1960. Je hlavním vodním energetickým zdrojem v oblasti a její přehradní nádrž, známá též pod názvem jezero Gelila, má rozlohu asi 180 km². Průměrný roční průtok zde činí 1 660 miliónů m³, z čehož 90 % proteče mezi červencem a říjnem. Průtok postupně klesá v důsledku používání vody k zavlažování.[1] Nádrž se postupně zanáší splavovanými horninami.
- Tendaho leží na dolním toku řeky, asi 20 kilometrů za soutokem s řekou Mille (11°41′29″ s. š., 40°57′17″ v. d.). Průměrný roční průtok zde činí 2 200 miliónů m³, z čehož 75 až 80 % proteče v období dešťů od března do května a pak od července do října.[1] Rozdíl provozních hladin v nádrži mezi obdobím dešťů a suchým obdobím činí téměř 30 m.[4]
Podél celého toku jsou na řece zbudována rozsáhlá zařízení k zavlažování.[5][6]
Inženýrská díla[editovat | editovat zdroj]
Prvním mostem přes řeku byl ocelový most ve městě Awaš, po kterém byla vedena džibutsko-etiopská železnice. Byl postaven v roce 1914 a má délku 141 m.[7] V padesátých letech byl souběžně s ním postaven silniční železobetonový most, který přes řeku převádí etiopskou silnici č. 1. Kromě této silnice přecházejí řeku po mostech etiopské hlavní silnice č. 5, 51, 7, 9 a silnice nižší třídy spojující hlavní silnice 1 a 2. Mimo ně je na horním a dolním toku, kde není řeka příliš široká, větší množství mostků a lávek. V souvislosti s rozvojem dopravní infrastruktury jsou ve stavbě další mosty přes řeku.[8]
Fauna[editovat | editovat zdroj]
V údolí řeky žijí z velkých zvířat přímorožec beisa, gazela Soemmerringova, gazela dorkas, antilopa žirafí a zebra Grévyho a je zde jedno z posledních stanovišť volně žijících exemplářů osla afrického,[9] který sice už v národním parku Yangudi Rassa vyhynul, ale stále žije v rezervaci Mille-Serdo.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Lidé žijí v údolí Awaše téměř od svého vzniku. Na středním Awaši bylo nalezeno mnoho ostatků hominidů, předchůdců člověka.
Údolí bylo součástí historických států Dawaro, Fatagar, Ifat a Šewa.[10] S výjimkou posledně jmenovaného tyto státy zanikly s příchodem skupin Oromů v 16. století. Prameny řeky objevil v 19. století český cestovatel Antonín Stecker.
Encyclopædia Britannica popisuje v roce 1911 střední část toku jako řeku „s dostatečným proudem téměř 200 stop [60 m] širokou a v období sucha 4 stopy [1,2 m] hlubokou, během povodní stoupající o 50 nebo 60 stop [15 - 20 m], a tak zaplavující roviny po mnoho mil podél obou jejích břehů.“ Prvním Evropanem, který zkoumal řeku podrobněji, byl v roce 1928 cestovatel Lewis Mariano Nesbitt, ale sledoval jen její část a u oázy Asaita se od ní odvrátil a pokračoval na sever přes Danakilskou proláklinu k pobřeží Rudého moře.[11] V letech 1933 až 1934 Awaš prozkoumal Wilfred Thesiger, který sledoval jeho tok od stejnojmenného města až k ústí a dále pokračoval ve své expedici na východ do přístavu Tadžúra.
Světové dědictví[editovat | editovat zdroj]
Dolní údolí řeky Awaš bylo v roce 1980 pro svá paleontologická naleziště zařazeno na seznam světového dědictví.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e Awash River Basin [online]. Addis Abeba: Ministry of Water and Energy, 2010, rev. 2014-03-18 [cit. 2015-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-06. (anglicky)
- ↑ BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 34, 114. Standardizované jméno: Hawaš.
- ↑ JELEN, Josef. Je Etipie kolébkou člověka? [online]. Aldebaran, ČVUT fakulta elektrotechnická [cit. 2015-03-24]. Dostupné online.
- ↑ KEBEDE, Seifu. Groundwater in Ethiopia. [s.l.]: Springer, 2013. 297 s. Dostupné online. ISBN 978-3-642-30390-6. S. 198. (anglicky)
- ↑ TADDESE, Girma; PEDEN, Don; ASTATKE, Abiye, SONDER, Kai. Imrpoving Management of Livestock in Awash River Basin: A Challenge to Ethiopia [online]. Addis Abeba: Ministry of Water and Energy, 2010, rev. 2014-03-18 [cit. 2015-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ National Geographic Magazine. 12. 2013, s. 44–45. ISSN 9358 0027 9358. (anglicky)
- ↑ CROZET, Jean-Pierre. Le Chemin de Fer Franco-Ethiopien et Djibuto-Ethiopien [online]. Kapitola Les ouvrages d'arts. (francouzsky)
- ↑ A New Bridge to be Constructed over river Awash [online]. DireTube, 2012-07-11 [cit. 2015-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-26. (anglicky)
- ↑ Equus africanus [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources [cit. 2015-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-01. (anglicky)
- ↑ PANKHURST, Richard. The Ethiopian Borderlands: Essays in Regional History from Ancient Times to the End of the 18th Century. [s.l.]: Red Sea Press, 1996. 483 s. Dostupné online. ISBN 978-0932415196. S. 61. (anglicky)
- ↑ NESBITT, Lewis Mariano. Hell Hole of Creation: The Exploration of Abyssinian Danakil. [s.l.]: A.A. Knopf, 1934. 382 s. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lower Valley of the Awash [online]. UNESCO World Heritage Centre, rev. 2015 [cit. 2015-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BRIGGS, Philip. Ethiopia. [s.l.]: Bradt Travel Guides, 2012. 628 s. Dostupné online. ISBN 978-1841624143. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Awaš na Wikimedia Commons
