Awaš (řeka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o řece v Etiopii. Další významy jsou uvedeny na stránce Awaš.
Awaš
አዋሽ
Řeka na dolním toku poblíž oázy Asaita
Řeka na dolním toku poblíž oázy Asaita
Základní informace
Délka toku1 200 km
Plocha povodí64 000[1] km²
Průměrný průtok46,2 m³/s
SvětadílAfrika
Pramen
Ústí
Protéká
EtiopieEtiopie Etiopie
Úmoří, povodí
jezero Abbé
Povodí řeky
Povodí řeky
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Awaš[2] (někdy též Avaš[3], amharsky አዋሽ [ʾawaʃ], afarsky We'ayot, evropskými přepisy Awash, Auash i Hawash) je nejdelší řeka v Etiopii, která teče výhradně na jejím území. Jedná se o hlavní tok povodí bezodtoké oblasti, která se rozkládá v etiopských svazových státech Amharsko, Oromie, Afarsko a Somálsko.

Popis toku[editovat | editovat zdroj]

Awaš pramení západně od Addis Abeby poblíž města Ginchi. Odtud teče řeka na jih a okolo hory Zuqualla se otáčí zprvu na východ, kde je zadržována přehradou Koka. Odtud pokračuje a pomalu se stáčí na severovýchod. Protéká národním parkem Awaš dále kolem města Awaš a tam už teče převážně na sever národním parkem Yangudi Rassa až k soutoku s řekou Mille. Zhruba 20 km pod ním, v místě přehrady Tendaho se obrací prudce na východ pokračuje až k jezeru Gargori, kde a se vlévá do řetězce propojených jezer, z nichž poslední je jezero Abbé na hranici s Džibutskem, asi 100 km od zálivu Tadjoura.

Přítoky Awaše jsou: Ataye, Borkana, Kabenna, HawadiMille a Logiya, z nichž některé tečou na svém dolním toku jen občasně.

Povodí[editovat | editovat zdroj]

Řeka Awaš je 1 200 kilometrů dlouhá a její povodí má rozlohu 110 000 km², z čehož pouze 64 000 km² je plocha, odkud voda do řeky přitéká, a to vesměs levostrannými přítoky. Zbylých 46 000 km² představuje převážně plochu odvodňovanou tzv. východními přítoky, které protékají pouští, kde se ztrácejí, a není zaznamenáno, že by do Awaše dotekly.[1] Celkový objem vodních zdrojů v povodí Awaše představuje 4 900 miliónů m³ v průměrném roce, z čehož se dá ekonomicky využít 3 850 miliónů m³.[1]

Podél jejího toku leží následující významnější města Matahara, Awaš, Gewana a Asaita. Údolí Awaše je severně od 9° tradičním domovem Afarů.

Vodní díla[editovat | editovat zdroj]

Přehrada Koka před dokončením

Na řece stojí dvě významné přehrady:

  • Koka na horním toku asi 75 kilometrů od Addis Abeby (8°28′3″ s. š., 39°9′21″ v. d.) byla dokončena v roce 1960. Je hlavním vodním energetickým zdrojem v oblasti a její přehradní nádrž, známá též pod názvem jezero Gelila, má rozlohu asi 180 km². Průměrný roční průtok zde činí 1 660 miliónů m³, z čehož 90 % proteče mezi červencem a říjnem. Průtok postupně klesá v důsledku používání vody k zavlažování.[1] Nádrž se postupně zanáší splavovanými horninami.
  • Tendaho leží na dolním toku řeky, asi 20 kilometrů za soutokem s řekou Mille (11°41′29″ s. š., 40°57′17″ v. d.). Průměrný roční průtok zde činí 2 200 miliónů m³, z čehož 75 až 80 % proteče v období dešťů od března do května a pak od července do října.[1] Rozdíl provozních hladin v nádrži mezi obdobím dešťů a suchým obdobím činí téměř 30 m.[4]

Podél celého toku jsou na řece zbudována rozsáhlá zařízení k zavlažování.[5][6]

Inženýrská díla[editovat | editovat zdroj]

Prvním mostem přes řeku byl ocelový most ve městě Awaš, po kterém byla vedena džibutsko-etiopská železnice. Byl postaven v roce 1914 a má délku 141 m.[7] V padesátých letech byl souběžně s ním postaven silniční železobetonový most, který přes řeku převádí etiopskou silnici č. 1. Kromě této silnice přecházejí řeku po mostech etiopské hlavní silnice č. 5, 51, 7, 9 a silnice nižší třídy spojující hlavní silnice 1 a 2. Mimo ně je na horním a dolním toku, kde není řeka příliš široká, větší množství mostků a lávek. V souvislosti s rozvojem dopravní infrastruktury jsou ve stavbě další mosty přes řeku.[8]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

V údolí řeky žijí z velkých zvířat přímorožec beisa, gazela Soemmerringova, gazela dorkas, antilopa žirafí a zebra Grévyho a je zde jedno z posledních stanovišť volně žijících exemplářů osla afrického,[9] který sice už v národním parku Yangudi Rassa vyhynul, ale stále žije v rezervaci Mille-Serdo.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Lidé žijí v údolí Awaše téměř od svého vzniku. Na středním Awaši bylo nalezeno mnoho ostatků hominidů, předchůdců člověka.

Údolí bylo součástí historických států Dawaro, Fatagar, Ifat a Šewa.[10] S výjimkou posledně jmenovaného tyto státy zanikly s příchodem skupin Oromů v 16. století. Prameny řeky objevil v 19. století český cestovatel Antonín Stecker.

Encyclopædia Britannica popisuje v roce 1911 střední část toku jako řeku „s dostatečným proudem téměř 200 stop [60 m] širokou a v období sucha 4 stopy [1,2 m] hlubokou, během povodní stoupající o 50 nebo 60 stop [15 - 20 m], a tak zaplavující roviny po mnoho mil podél obou jejích břehů.“ Prvním Evropanem, který zkoumal řeku podrobněji, byl v roce 1928 cestovatel Lewis Mariano Nesbitt, ale sledoval jen její část a u oázy Asaita se od ní odvrátil a pokračoval na sever přes Danakilskou proláklinu k pobřeží Rudého moře.[11] V letech 19331934 Awaš prozkoumal Wilfred Thesiger, který sledoval jeho tok od stejnojmenného města až k ústí a dále pokračoval ve své expedici na východ do přístavu Tadžúra.

Světové dědictví[editovat | editovat zdroj]

Dolní údolí řeky Awaš bylo v roce 1980 pro svá paleontologická naleziště zařazeno na seznam světového dědictví.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Awash River Basin [online]. Addis Abeba: Ministry of Water and Energy, 2010, rev. 2014-03-18 [cit. 2015-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-06. (anglicky) 
  2. BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 34, 114. Standardizované jméno: Hawaš. 
  3. JELEN, Josef. Je Etipie kolébkou člověka? [online]. Aldebaran, ČVUT fakulta elektrotechnická [cit. 2015-03-24]. Dostupné online. 
  4. KEBEDE, Seifu. Groundwater in Ethiopia. [s.l.]: Springer, 2013. 297 s. Dostupné online. ISBN 978-3-642-30390-6. S. 198. (anglicky) 
  5. TADDESE, Girma; PEDEN, Don; ASTATKE, Abiye, SONDER, Kai. Imrpoving Management of Livestock in Awash River Basin: A Challenge to Ethiopia [online]. Addis Abeba: Ministry of Water and Energy, 2010, rev. 2014-03-18 [cit. 2015-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. National Geographic Magazine. 12. 2013, s. 44–45. ISSN 9358 0027 9358. (anglicky) 
  7. CROZET, Jean-Pierre. Le Chemin de Fer Franco-Ethiopien et Djibuto-Ethiopien [online]. Kapitola Les ouvrages d'arts. (francouzsky) 
  8. A New Bridge to be Constructed over river Awash [online]. DireTube, 2012-07-11 [cit. 2015-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-26. (anglicky) 
  9. Equus africanus [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources [cit. 2015-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. PANKHURST, Richard. The Ethiopian Borderlands: Essays in Regional History from Ancient Times to the End of the 18th Century. [s.l.]: Red Sea Press, 1996. 483 s. Dostupné online. ISBN 978-0932415196. S. 61. (anglicky) 
  11. NESBITT, Lewis Mariano. Hell Hole of Creation: The Exploration of Abyssinian Danakil. [s.l.]: A.A. Knopf, 1934. 382 s. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Lower Valley of the Awash [online]. UNESCO World Heritage Centre, rev. 2015 [cit. 2015-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]