Arno Plauert
| Arno Plauert | |
|---|---|
 Arno Plauert | |
| Narození | 23. srpna 1876 Drážďany  Německá říše |
| Úmrtí | 4. srpna 1937 (ve věku 60 let) Varnsdorf  Československo |
| Povolání | podnikatel a strojní inženýr |
| Choť | Anna Hermine (1912–1937) |
| Děti | Hans Max Walter |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arno Plauert ( 23. srpna 1876, Drážďany – 4. srpna 1937, Varnsdorf) byl německý průmyslník ve strojírenství.
Život[editovat | editovat zdroj]
Původ a rodina[editovat | editovat zdroj]
Arno Plauert byl synem Karla Gottfrieda Plauerta (1850–1890), stavebního dodavatele v městské části Altstadt v Drážďanech a Anny Marie (1850–1921), dcery drážďanského úředníka Karla Traugotta Thümmela. Kreativně nadaná matka si po manželově brzké smrti založila jeden z módních ateliérů v Drážďanech, kde vytvářela šaty podle vlastního návrhu. Jediný bratr Guido (1878–1903) byl obchodníkem v Drážďanech. [1] Plauert se oženil s Annou Hermine roz. Engelmann (1891–1982) ve Varnsdorfu v roce 1912, dcera Antona Franze Engelmanna (1853–1930), ředitele v Severočeském svazu vzájemného požárního pojištění (Nordböhmischen gegenseitigen Brandschaden-Versicherungsverein), který založil jeho otec v roce 1859. Arno Plauert měl s Annou tři syny: Dr.- Ing. Hanse Plauerta (1913-1996), inženýra Maxe Plauerta (1917-1993) a Waltera Plauerta (1922-1945). [1] [2]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Plauert se vyučil jako zámečník. Poté pracoval jako strojní inženýr v Elektrizitäts-Aktiengesellschaft, dříve Schukert & Co., na konstrukci strojů. Na podzim roku 1899 začal Plauert studovat na Technické univerzitě v Drážďanech, a to zejména: elektrotechniku, mechaniku a konstrukci strojů. Pro Königlich-sächsische Mechanisch-technische Versuchsanstalt (Královský saský strojní a technický výzkumný ústav) během výstavby nových dílen vypracoval plány pro instalaci obráběcích strojů a výkresy pro výuku.[3]
V roce 1901 se stal prvním inženýrem a vedoucím technického závodu v Lubáňi ve slévárně železa a strojírně Felix Baensch (Eisengießerei und Maschinenfabrik Felix Baensch). V témže roce se stal společníkem továrny na obráběcí stroje O. Petschke & Co. (celým názvem Nordböhmische Werzeugmaschinen Fabrik Otto Petschke u. Co. i. B.) ve Varnsdorfu a v roce 1903 byl jediným vlastníkem firmy, která byla od roku 1906 známá jako Arno Plauert, Maschinenfabrik a specializovala se na výrobu vysoce kvalitních speciálních strojů na zpracování kovů podle vlastní konstrukce. V roce 1906 firma vystavovala na německo-české výstavě v Liberci.[4]
V letech 1914 až 1917 se firma rozrostla na jednu z nejvýznamnějších v oboru v Rakousku-Uhersku a později na největší v Československu.[5] Tento růst byl důsledkem příjmů získaných válečnými zakázkami, ve kterých se společnost zabývala výrobou min a granátů. [6] V roce 1921 zde pracovalo 400 zaměstnanců. Společnost vyvážela do Itálie, Britského impéria a dalších zemí; podíl exportu se pohyboval kolem 60 % a od roku 1930 většinou směřovaly do SSSR.[7] Sortiment společnosti mimo jiné zahrnoval horizontální vyvrtávačky a frézky vysokou přesností, průměry vřeten až 150 mm a celkovou hmotností 43 tun (největší obráběcí stroje vyráběné v Československu), soustruhy s pracovní délkou až 6 m, dále frézky a závitořezné stroje, hoblovky a sloupové vrtačky i sklíčidla do soustruhů. Roční tržby činily v roce 1934 6,5 mil. Kč [7] v roce 1936 13,8 mil. Kč.[7] V roce 1937 měla společnost 700 zaměstnanců.[8]
Arno Plauert zemřel ve věku 60 let v důsledku náhlých komplikací po operaci ve Varnsdorfu 4. srpna 1937. Po jeho nečekané smrti přešla společnost na jeho dva starší syny, Hanse a Maxe Plauertových. Továrna na obráběcí stroje Arno Plauert byla v letech 1939 až 1945 považována za nejvýznamnější a nejmodernější v oboru v Německé říši na výrobu vysoce výkonných vyvrtávacích a frézovacích strojů výše zmíněné velikosti.[9] [10] V roce 1946 se podnik stal součástí větší skupiny znárodněných závodů SPOTOS, národní podnik, poté v roce 1950 zřízen samostatný TOS Varnsdorf, n. p.
V roce 1948 Hans Plauert po odsunu založil nástupnickou společnost Arno Plauert, továrnu na stroje v Geretsriedu, okres Wolfratshausen (Horní Bavorsko).
Bývalá společnost Arno Plauerta působí v České republice dodnes jako TOS Varnsdorf.[11]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arno Plauert na německé Wikipedii.
- ↑ a b SCHROEDER, Paul W. österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, herausgegeben von der österreichischen Akademie der Wissenschaften unter der Leitung von Leo Santifaller, bearbeitet von Eva Obermayer-Marnach, 16th and 17th Lieferungen. Graz: Hermann Bohlaus Nachf., 1966–67. Pp. 96, 96.. Austrian History Yearbook. 1967-01, roč. 3, čís. 3, s. 331–331. Dostupné online [cit. 2024-02-17]. ISSN 1558-5255. DOI 10.1017/S0067237800007827. (anglicky)
- ↑ Sudetendeutsche Zeitung vom 19. Januar 1979 (29. Jahrgang, Folge 3), S. 9.
- ↑ Sudetendeutsche Zeitung vom 19. Januar 1979 (29. Jahrgang, Folge 3), S. 9.
- ↑ Arnold E.: . Teil 2. Reichenberg 1909, S. 49.
- ↑ Die Großunternehmen im Deutschen Reich, Band 7, Berlin 1944, S. 926.
- ↑ PIŠTĚKOVÁ, Klára. Predikce finanční situace podniku TOS Varnsdorf, a.s [online]. [cit. 2024-02-17]. S. 24. Dostupné online.
- ↑ a b c Historie společnosti | TOS VARNSDORF a. s.. www.tosvarnsdorf.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Archiv | ZEDHIA - Onlineportal für historische Wirtschaftsinformationen von 1812 bis 2003. S. 726. portal.zedhia.at [online]. [cit. 2024-02-17]. S. 726. Dostupné online.
- ↑ Die Großunternehmen im Deutschen Reich, Band 7, Berlin 1944, S. 926.
- ↑ Sudetendeutsche Zeitung vom 19. Januar 1979 (29. Jahrgang, Folge 3), S. 9.
- ↑ LEWIS, Melissa. Czech firm thrives in free market. American Machinist [online]. 1998-06-01 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
