Antonín Vandrovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Antonín Vandrovec

Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946

Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948

Poslanec Nár. shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1954
Stranická příslušnost
Členství ČSNS (ČSS)

Narození 19. října 1907
Ratibořské Hory
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. února 1999
Profese poslanec, spisovatel a novinář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Vandrovec (19. října 1907 Ratibořské Hory22. února 1999[1][2]) byl český a československý politik Československé strany národně socialistické (po roce 1948 Československá strana socialistická); poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původní profesí byl soustružníkem.[3] Vyučil se frézařem. V roce 1934 se oženil a přestěhoval do Prahy. Od roku 1929 se angažoval v odborech. Za Protektorátu patřil mezi hlavní tajemníky jednotného českého odborového hnutí. Zároveň spolupracoval s odbojem a zajišťoval materiální pomoc pronásledovaným rodinám. 2. února 1943 byl zatčen a deportován do Osvětimi. Po půlroce byl převezen do koncentračního tábora Buchenwald. V květnu 1945 se vrátil do Prahy. Znovu se zapojil do činnosti odborů a pracoval pro deník Svobodné slovo.[2][4] V poválečném období byl funkcionářem ÚRO.[3]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty, respektive za Ústřední radu odborů. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. Znovu se členem parlamentu stal ve volbách do Národního shromáždění roku 1948, nyní již za Československou stranu socialistickou. Zvolen byl za volební kraj České Budějovice a v parlamentu setrval do konce volebního období v roce 1954.[5][6][7]

Během únorového převratu v roce 1948 se 22. února zúčastnil sjezdu závodních rad, přičemž vystoupil s projevem, ve kterém prohlásil, že „lid naší republiky nesnášel nikdy diktaturu a nesnese ji ani dnes.“[8] Patřil tak mezi pouhých deset delegátů, kteří v hlasování odmítli komunistickou rezoluci.[3]

Nicméně po únoru se podílel na činnosti Československé strany socialistické, která byla vytvořena z národně socialistické strany a která fungovala jako loajální spojenec komunistického režimu. V 50. letech 20. století působil ve vedení ČSS. Během pražského jara v roce 1968 se angažoval v reformním hnutí a pozornost na něj soustředila Státní bezpečnost, zejména proto, že se snažil kontaktovat bývalé členy ČSSD.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Antonín Vandrovec [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b "Eine frühere Überweisung wäre anständiger gewesen" [online]. berliner-zeitung.de [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. (německy) 
  3. a b c DVOŘÁKOVÁ, Zora; DOLEŽAL, Jiří. O Miladě Horákové a Milada Horáková o sobě. [s.l.]: M. Nevole, 2001. 320 s. Dostupné online. S. 303. (česky) 
  4. BÍLEK, Jiří: Utváření politického systému v Písku v letech 1945 – 1948 [online]. jcu.cz [cit. 2015-02-16]. Dostupné online. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. (česky) 
  8. ÚNOR 1948: Zápotockého řeč 132krát přerušil potlesk [online]. tyden.cz [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. (česky) 
  9. Vandrovec Antonín [online]. www.ceskastrananarodnesocialni.cz [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]