Antonín Bruodin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Bruodin OFM
kněz
Zasvěcený život
Institut františkáni
Francescocoa.png
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 1625
Místo narození Irsko
Datum úmrtí 7. květen 1675 nebo 1680
nebo 28. květen 1671
Místo úmrtí Česko nebo Irsko (Dublin)
Povolání teolog, filozof, historik
Významné dílo Propugnaculum catholicae veritatis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Bruodin OFM (16251671/1675/1680), anglicky Anthony Bruodin, též Bruodinus nebo Broudinus, byl irský františkán - hybern. Narodil se v roce 1625.[1] Pocházel z jižní části Irska, soudobé provincie Momonia.[2]: Po nucené emigraci z rodné země přišel s dalšími spolubratry roku 1649 nebo 1650 do Čech. Záhy nicméně opustil irskou františkánskou komunitu, roku 1651 byl inkorporován do české františkánské provincie a působil v konventu v Olomouci, kde byl od roku 1663 kvardiánem. V roce 1668 se stal kvardiánem pražského františkánského konventu u P.M. Sněžné a posléze snad též konventu v Jindřichově Hradci. Byl též zvolen českým provinčním definitorem. Neúspěšně byl prosazován jako zástupce české části bratří v provincii na úřad provinciála, vizitátor - bavorský františkán Fortunatus Huber jej z kandidatury vyloučil, neboť si v předvolební kampani neměl počínat v souladu se stanovenými pravidly.[3] Někdy mezi lety 1663 a 1669 byl jmenován definitorem habituálním.[4] Působil však zejména jako lektor. Nejprve na irské františkánské koleji v Praze, posléze v dalších českých klášterech jako lektor filozofie (1656–1657), lektor teologie, byl jmenován provinčním definitorem. Údajně pro spory, které v té době vznikly mezi irskými františkány v českých zemích a členy české františkánské provincie, se Bruodin vrátil zpět k hybernům.[5] Zemřel údajně 7. května 1680, podle jiných údajů v již roku 1675,[6] anebo se měl vrátit jako misionář zpět do Irska, kde zesnul 28. května 1671 v Dublinu.[7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Propugnaculum catholicae veritatis – nejznámější Bruodinovo dílo - dějiny pronásledování křesťanů od počátku se zvláštním důrazem na likvidaci katolíků v Irsku. Kniha vyšla tiskem v Praze roku 1669.[8] Zmiňuje zde konkrétně okolo 200 irských mučedníků za vlády anglických králů Jindřicha VIII., Eduarda VI., Alžběty I. a Jakuba I.. Bruodinovo dílo je založeno na Analektech irského ossorijského biskupa Davida Rothe, která výrazně doplnit o informace od dalších autorů jako Thomas Bourchier, Lucas Wadding, Philippe Alegambe a zejména dle rukopisu připisovanému generálními vikáři v irském Killaloe jménem Matthew Creagh, který byl irskými františkány přivezen do Prahy. V závěru knihy také Bruodin popsal založení a počátky hybernské koleje u Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze.[9] Dle frontispisového mědirytu s vyobrazením stigmatizace svatého Františka[10] knihu věnoval podporovatelům františkánského řádu Václavu Vojtěchu, Janu Norbertu a Ignáci Karlovi hrabatům ze Šternberka.
  • Oecodomia Minoriticae Scholae Salomonis Doctoris Subtilis quadraginta quinque columnis sustenata někdy uváděná jako Universae theologiae scholasticae manualis summa. Knihu osmerkového formátu vytiskla v Praze jezuitská tiskárna roku 1663. Jednalo se o učebnici teologie.
  • Corola Oecodomiae Minoriticae Scholae Salomonis Doctoris Subtilis, někdy zapisovaná jako Carolla, Corolla nebo Manualis Summae totius Theologiae Speculativae pars altera. Jedná se o druhý díl předchozího titulu obsahující tak společně více než 800 stran textu. Vytištěn byl tamtéž, o rok později než první díl. Podle úplného titulu díla jde o příručku/učebnici spekulativní teologie opět v duchu františkánské teologické školy. Obě části autor věnoval Ferdinandu Vilémovi Slavatovi. Dílo bylo zařazena do Indexu zakázaných knih, sekce k opravení chyb („ad correctionem“).[11]
  • Synopsis vitae. virtutum, et miraculorum S. Petri de Alcantara, Ordinis sancti francisci strictoris observantiae hispani... collecta ex authenticis scriptoribus. Praha : [jezuitská kolej]. 1669. 8°. Vyšlo též v německém překladu: Kurtzer Bericht des Lebens der Tugendten und Wunderwercken deß heiligen Petri von Alcantara, eines Stiffters und Reformirers etlicher Provincien der Mindern Brüder s. Francisci in Spanien und Jndien so man Discalceaten oder Barßisser nennet. übersetzet Durch P.E. Joannem Müller. Prag 1669.[12] nebo latinsky v Krakově.[13]
  • Armamentarium Theologicum Ad Mentem Doctoris Subtilis. Praha : jezuitská tiskárna, faktor Jan Mikuláš Hampel, 1676, 4°. Učebnice teologie pro františkánská studia.[14]
  • Officina quarta theologica, seu Tractatus de Opere sex dierum, ad mentem Doctoris Subtilis. Praha : jezuitská tiskárna, faktor Jan Mikuláš Hampel, 1676, 4°.
  • Descriptio Regni Hiberniae sanctorum insulae, et de prima origine miserarium et motuum in Anglia, Scotia et Hibernia, regnante Carolo I. Řím, 1721. formát 4°.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [Národní autority] (cit. 6.2.2015).
  2. Jako „Tuomoniensis“ jej uvádí titulní listy jeho knih „Oecodomia minoriticae...“ a „Propuganculum veritatis...“
  3. ELBEL, Martin. Slezsko a česká františkánská provincie (15.-18. století). In Slezsko v dějinách českého státu. Opava : Slezský ústav Slezského zemského muzea, 1998. ISBN 80-86101-18-5. S. 211-219, pozn. 23. ELBEL, Martin. Bohemia Franciscana : františkánský řád a jeho působení v českých zemích 17. a 18. století. Olomouc : Univerzita Palackého, Katedra historie Filozofické fakulty, 2001. ISBN 80-244-0229-7. S. 42.  
  4. Srov. titulní listy knih „Oecodomia minoriticae...“ a „Propuganculum veritatis...“
  5. ELBEL, Martin. Bohemia Franciscana : františkánský řád a jeho působení v českých zemích 17. a 18. století. Olomouc : Univerzita Palackého, Katedra historie Filozofické fakulty, 2001. ISBN 80-244-0229-7. S. 48.  
  6. KAŠPAR, Jan. Katalog knihovny františkánů u P.Marie Sněžné v Praze.
  7. GREIDERER, Vigilius. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte : [s.n.], 1777. S. 774.   Více o Bruodinovi vč. úryvků z jeho díla viz SOUSEDÍK, Stanislav. Jan Duns Scotus : doctor subtilis a jeho čeští žáci. Praha : Vyšehrad, 1989.  
  8. Srov. PAŘEZ, Jan; KUCHAŘOVÁ, Hedvika. Hyberni v Praze = Éireannaigh i bPrág : dějiny františkánské koleje Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze (1629-1786). Praha : Oswald, 2001. ISBN 80-85433-57-5. S. s. 10, 160 et passim.   GREIDERER, Germania Franciscana. Tom.I. (cit.), s. 774. Digitální kopie na [Google Books] (cit. 5.2.2015).
  9. Strana 734-745. Český překlad a komentář této části publikoval SOUSEDÍK. Jan Duns Scotus... (cit.), s. 319-324.
  10. [Digitální kopie] (cit. 6.2.2015).
  11. GREIDERER, Germania Franciscana. Tom.I. (cit.), s. 774.
  12. Více o knize viz ČERNÝ, Zbyněk. "Knížka zlatá sv. Petra z Alkantary" : příspěvek k františkánské knižní kultuře 17. a 18. století. In K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Čtenář a jeho knihovna. Č. Budějovice : Jihočeská univerzita, 2003. S. 477-488.
  13. Synopsis Vitae Virtutum et miraculorum S. Petri de Alcantara. Cracoviae : Typis Schedel, 1670. Viz BAR, Joachim. Udział Polski w literaturze franciszkańskiej : bibliografia c.d.. Studia Theologica Varsaviensia. 1968, roč. 6, čís. 2, s. 263-353, zde s. 324 (Nr. 4718). ISSN 0585-5594.  
  14. Na začátku díla se nachází životopis bl. Jana Duns Scota. Frontispisový mědiryt (sv. Antonín Paduánský a sv. Bonaventura drží chrám s bl. Duns Scotem, dole znak Ferdinanda Wilhelma hraběte Slavaty). GREIDERER, Germania Franciscana. Tom.I. (cit.), s. 774 u tohoto díla uvádí pochybnost nad autorstvím Bruodina. Český překlad Bruodinovy předmluvy ke čtenáři publikoval SOUSEDÍK. Jan Duns Scotus... (cit.), s. 326.