Antoine Mostaert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antoine Mostaert
Antoine Mostaert.jpg
Narození10. srpna 1881
Bruggy
Úmrtí2. června 1971 (ve věku 89 let) nebo 2. září 1971 (ve věku 90 let)
Tienen
PovoláníKongregace Neposkvrněného srdce Panny Marie, mongolista, filolog a katolický kněz
Nábož. vyznáníkatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antoine Mostaert, Antoon Mostaert (10. srpna 1881 Bruggy2. června 1971 Tienen) byl belgický křesťanský misionář v Číně a mongolista. Působil v mongolské oblasti Ordos a v Pekingu, poté také ve Spojených státech. V Číně byl znám pod jménem Tchien Čching-po (田清波, Tian Qingbo), v mongolštině Tiyen Baγsi nebo Nom-un Baγsi Tiyen.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Bruggách, během středoškolského studia studoval latinu a řečtinu. Vstoupil do misionářské kongregace Neposkvrněného srdce Panny Marie (zvaní také jako misionáři ze Scheutu) a byl vysvěcen na kněze. Jako seminarista v Belgii studoval čínštinu, kterou zvládl velmi dobře, také se začal učit mongolštinu pomocí Grammatik der mongolischen Sprache od Isaaca Jacoba Schmidta (Petersburg, 1831) a mongolského Nového zákona.[1] V letech 1906–1925 působil jako misionář ve městečku Boro Balγasu (Poro Balgason) v mongolské oblasti Ordos (v dnešním Vnitřním Mongolsku). Zprvu se soustřeďoval na ordoštinu (mongolský jazyk užívaný v oblasti Ordos), jednak se věnoval fonologii a také sestavil slovník. Přeložil také katolická díla z čínštiny do mongolštiny. Monguorština tvořila další jeho studijní obor. V letech 1925–1948 žil v Pekingu, kde se věnoval především vyučování. V roce 1948 se přestěhoval do Spojených států,[2] kde žil až do důchodu, na odpočinek se vrátil do Belgie v roce 1965 a zemřel v Tienenu.[3]

Kromě lingvistiky se věnoval etnografii a folklóru. V roce 1926 začal pracovat na analýze Tajné historie Mongolů, s tím souviselo studium ve 20. letech objeveného letopisu Altan tobči a vydal i staré dopisy v mongolštině.[4] Předpokládá se, že Mostaert měl nejrozsáhlejší praktické znalosti mongolských jazyků ze všech západních učenců dvacátého století, které získal během let strávených jako pastor mezi mongolskými Ordosy. Nicholas Poppe ho nazval „… nejvýznamnějším učencem v oboru mongolských studií.“[5] Mostaertův přínos mongolistice spočívá v jeho roli konzultanta pomáhajícího dalším vědcům, čínským i západním, a jeho vědecký význam nelze posoudit pouze z jeho publikační činnosti. Jeho žákem byl Henry Serruys, který intenzivně pracoval na historii vztahů Mongolů a Mingů.

Soukromá knihovna a pozůstalost A. Mostaerta je uložena v Scheut Memorial Library v belgické Lovani.

Bibliografie díla[editovat | editovat zdroj]

  • Textes oraux ordos, recueillis et publiés avec introduction, notes morphologiques, commentaries et glossaire. Pei’ping, H. Vetch, 1937
  • Dictionnaire ordos . Peking, [Furen?] Catholic University, 1941–1944
  • Folklore ordos. Peip’ing, Catholic University, 1947
  • Trois passages de l'histoire secrète des Mongols. Helsinki, Societas Orientalis Fennica, 1950
  • Sur quelques passages de l’Histoire Secrète des Mongols . Publikováno v HJAS, ve dvou číslech 1950–1952, v jednom díle 1953
  • Le matériel mongol du Houa i iu de Houng-ou (1389). Bruxelles: Institut belge des hautes études chinoises, 1977.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Elisséeff, Serge. „Reverend Antoine Mostaert, CICM“, HJAS, v. 19, s. vii–xiv. JSTOR, www.jstor.org/stable/2718485.
  • Poppe, Nicholas. Antoine Mostaert, C.I.C.M.: Aug. 10, 1881-June 2, 1971. Central Asiatic Journal, díl. 15, č. 3, 1971, s. 164–169. JSTOR, www.jstor.org/stable/41926981.
  • Antoine Mostaert (1881–1971): CICM Missionary and Scholar, ed. Klaus Sagaster, 1999.
  • Ouadraginta, Annos. Antonio Mostaert. Monumenta Serica, vol. 10, 1945, pp. 1–4. JSTOR, www.jstor.org/stable/40726623.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antoine Mostaert na anglické Wikipedii.

  1. Elisséeff, s. vii-viii.
  2. Elisséeff, s. viii.
  3. Walther Hiessig : Aus dem Nachlass II : Briefwechsel mit György Kara, Herbert Franke, György Hazai und Alice Sárközi sowie aus den Anfängen der Altaistenkonferenz (PIAC) : Katalog mongolischer Blockdrucke in London. Norderstedt: Hartmunt Walravens, 2019. ISBN 3739218835. S. 93. (německy) 
  4. Poppe, s. 168.
  5. Citováno v díle Igor de Rachewiltz, “Father Antoine Mostaert’s Contribution to the Study of The Secret History of the Mongols and the Hua-I I-Yü,” in Antoine Mostaert, vol. 1, p. 93.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]