Andrej Stankovič
Andrej Stankovič | |
---|---|
Narození | 22. června 1940 Prešov |
Úmrtí | 12. července 2001 (ve věku 61 let) Praha |
Povolání | spisovatel, básník, filmový kritik, překladatel a knihovník |
Ocenění | Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012) účastník odboje a odporu proti komunismu |
Choť | Olga Stankovičová |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Andrej Stankovič (22. června 1940 Prešov – 12. července 2001 Praha) byl básník, knihovník, editor a filmový kritik, jeden z představitelů pražského undergroundu.
Život a činnost
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1946 žil s rodiči v Čechách, na Univerzitě Karlově vystudoval knihovnictví a vědecké informace (absolvoval roku 1975 s diplomovou prací o Josefu Florianovi).
Poezii publikoval nejprve v revui Tvář, do jejíž redakce se zapojil v roce 1968. Po nástupu normalizace se živil převážně manuálně, publikoval v samizdatu (například filmové kritiky, překlady). Byl signatářem Charty 77 a monarchistického manifestu Návrat krále hnutí České děti spisovatele Petra Placáka a členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Po roce 1989 byl zaměstnán jako knihovník na Pražském hradě, přispíval do Respektu a Kritické přílohy Revolver Revue, působil v redakci časopisu Střední Evropa a ve Státním fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Roku 1999 signatářem monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia.[1]
Jedním z počinů Andreje Stankoviče bylo udělování Ceny samozvanců, a to „mimořádnému, leč konformní a zvulgarizovanou filmovou kritikou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti české kinematografie“.
Laureáti Ceny samozvanců
[editovat | editovat zdroj]- 1999(?): Jan Němec za film Jméno kódu: Rubín
- 2000(?): Radim Špaček za snímek Rychlé pohyby očí
- 2001: Karel Vachek za film Bohemia Docta – Andrej Stankovič udělil cenu Karlu Vachkovi v nemocnici Na Bulovce.
- 2011: Miloš Fryš a jeho spolupracovníci v nakladatelství Camera obscura
Na protest proti všeobecné bulvarizaci českého kulturního prostředí se na podzim 2002 rozhodla v tradici Stankovičových cen pokračovat skupina Samozvanci, resp. skupina „stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče“.[pozn. 1] Od června 2003 uděluje každoročně ve spolupráci s Národním filmovým archivem v Praze Cenu Andreje „Nikolaje“ Stankoviče.[2]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Jeho manželka Olga Stankovičová (1945–2011) byla také disidentka, politická aktivistka a signatářka Charty 77.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Laureát Ceny Revolver Revue za rok 2000.[3]
V roce 2012 mu byla udělena Cena Václava Bendy in memoriam.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Skupinu Samozvanci tvoří či tvořili John Bok, Jiří Fiedor, Petr Fischer, Martin Fišer, Jiří Forejt, Michael Hauser, Zbyněk Hejda, Vladimír Hendrich, Michal Matzenauer, Josef Mlejnek, Tomáš Stejskal, Petr Šafařík.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Nepraktická výzva. Babylon [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Stankovičovy ceny uděleny. Literární noviny. Pátek, 02 Červenec 2010 10:05 [cit. 12. 11. 2017]. Dostupné z: http://literarky.cz/component/content/article/2547-stankoviovy-ceny-udleny Archivováno 13. 11. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ http://revolverrevue.cz/cena-rr
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- STANKOVIČ, Andrej. Stankovič 1940-2020 : poezie - kritika - společnost. Příprava vydání Lucie Bartoňová, Edita Onuferová, Terezie Pokorná a Michael Špirit. Praha: Revolver Revue, 2020. 176 s. ISBN 978-80-7622-011-9.