Přeskočit na obsah

Andrej Stankovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Andrej Stankovič
Narození22. června 1940
Prešov
Úmrtí12. července 2001 (ve věku 61 let)
Praha
Povoláníspisovatel, básník, filmový kritik, překladatel a knihovník
OceněníCena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012)
účastník odboje a odporu proti komunismu
ChoťOlga Stankovičová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Andrej Stankovič (22. června 1940 Prešov12. července 2001 Praha) byl básník, knihovník, editor a filmový kritik, jeden z představitelů pražského undergroundu.

Život a činnost

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1946 žil s rodiči v Čechách, na Univerzitě Karlově vystudoval knihovnictví a vědecké informace (absolvoval roku 1975 s diplomovou prací o Josefu Florianovi).

Poezii publikoval nejprve v revui Tvář, do jejíž redakce se zapojil v roce 1968. Po nástupu normalizace se živil převážně manuálně, publikoval v samizdatu (například filmové kritiky, překlady). Byl signatářem Charty 77 a monarchistického manifestu Návrat krále hnutí České děti spisovatele Petra Placáka a členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.

Po roce 1989 byl zaměstnán jako knihovník na Pražském hradě, přispíval do Respektu a Kritické přílohy Revolver Revue, působil v redakci časopisu Střední Evropa a ve Státním fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Roku 1999 signatářem monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia.[1]

Jedním z počinů Andreje Stankoviče bylo udělování Ceny samozvanců, a to „mimořádnému, leč konformní a zvulgarizovanou filmovou kritikou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti české kinematografie“.

Laureáti Ceny samozvanců

[editovat | editovat zdroj]
  • 1999(?): Jan Němec za film Jméno kódu: Rubín
  • 2000(?): Radim Špaček za snímek Rychlé pohyby očí
  • 2001: Karel Vachek za film Bohemia Docta – Andrej Stankovič udělil cenu Karlu Vachkovi v nemocnici Na Bulovce.
  • 2011: Miloš Fryš a jeho spolupracovníci v nakladatelství Camera obscura

Na protest proti všeobecné bulvarizaci českého kulturního prostředí se na podzim 2002 rozhodla v tradici Stankovičových cen pokračovat skupina Samozvanci, resp. skupina „stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče“.[pozn. 1] Od června 2003 uděluje každoročně ve spolupráci s Národním filmovým archivem v Praze Cenu Andreje „Nikolaje“ Stankoviče.[2]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželka Olga Stankovičová (1945–2011) byla také disidentka, politická aktivistka a signatářka Charty 77.

Laureát Ceny Revolver Revue za rok 2000.[3]

V roce 2012 mu byla udělena Cena Václava Bendy in memoriam.[4]

  1. Nepraktická výzva. Babylon [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  2. ČTK. Stankovičovy ceny uděleny. Literární noviny. Pátek, 02 Červenec 2010 10:05 [cit. 12. 11. 2017]. Dostupné z: http://literarky.cz/component/content/article/2547-stankoviovy-ceny-udleny Archivováno 13. 11. 2017 na Wayback Machine.
  3. http://revolverrevue.cz/cena-rr
  4. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]