John Bok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
John Bok
John Bok (2016)
John Bok (2016)
Narození 24. října 1945 (74 let)
Pardubice
Manžel(ka) Jitka Boková
Děti pět[1] včetně
Jenovéfy Bokové
Kristýny Bokové
Jana Rovenského
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Bok (* 24. října 1945 Pardubice) je český politický aktivista, signatář Charty 77 a spoluzakladatel Spolku Šalamoun, angažujícího se v případech podezření na chybné vyšetřování a rozhodování soudní moci.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině československého válečného pilota ve Velké Británii Bedřicha Boka a Angličanky Florence Mary Spence, jež za války působila u britského letectva. Křestní jméno dostal po anglickém dědečkovi.[2] Podepsal Chartu 77.[3] V 70. a 80. letech jej sledovala a perzekvovala Státní bezpečnost kvůli jeho politickým názorům, musel pracovat v dělnických profesích. V listopadu a prosinci 1989 vedl ochranku Václava Havla. Po sametové revoluci pracoval tři roky v kontrarozvědném Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie.[2]

Je předsedou Spolku Šalamoun, který spoluzaložil roku 1994 se spisovatelkou Lenkou Procházkovou a jenž se angažuje v případech podezření na chybné vyšetřování nebo rozhodování soudní moci. Byl též neplaceným členem Výboru proti mučení a jinému nelidskému zacházení při Radě vlády pro lidská práva a neplaceným členem poradního sboru generálního ředitele Vězeňské služby ČR generála Kuly.[2]

Nominace na veřejného ochránce práv[editovat | editovat zdroj]

Prezident republiky Václav Klaus jej několikrát navrhl jako kandidáta na úřad veřejného ochránce práv.[4]

Poprvé byl nominován v roce 2006,[5] ale do této funkce byl hned v prvním kole volby na 6 let znovu zvolen Otakar Motejl.[6] Pro Boka hlasovalo v tajné volbě 35 poslanců a byl tak druhý ze čtyř kandidátů.[7]

Podruhé jej prezident nominoval 24. června 2010.[8] Šest poslanců pro něj hlasovalo 9. července 2010, čímž vypadl v prvním kole volby (ani v druhém kole však nebyl nikdo zvolen).[9] Volbu označil za neregulérní kvůli účasti Ivy Brožové (získala rovněž hlasy 6 poslanců), která se podle něj (a též například podle strany Věci veřejné) jako soudkyně a předsedkyně Nejvyššího soudu o funkci nemohla ucházet.[10]

Třetí nominaci podal prezident 24. srpna 2010.[11]

V květnu 2009 v rozhovoru pro magazín Žena-in na dotaz, jak by se mu tato pozice líbila, odpověděl: „Líbila, nelíbila, co na to říct? Určitě bych byl lepším ombudsmanem než Otakar Motejl.“[12] V červnu 2010 pro iDnes zdůraznil, že by se nevyhýbal záležitostem trestně právním a že by nezpochybňoval trest ani vinu, ale zasáhl by, kdyby došlo k právním pochybením, a více by využíval práva podávat kárné návrhy na soudce a státní zástupce.[8]

Novým ombudsmanem se 7. září 2010 stal Pavel Varvařovský.[13]

Účast ve volbách[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 kandidoval do zastupitelstva městské části Praha 8 na kandidátce Nezávislí vedené Václavem Musílkem na 5. místě kandidátky v jednom ze tří volebních obvodů. Získal 7,50 % hlasů.[14]

V městské části Praha 8 působil jako zastupitel.[2][15]

V roce 1998 ho ODS pro volby do poslanecké sněmovny zařadila ve volebním kraji Praha na poslední, 36. místo své kandidátky; 1,05 % z voličů této kandidátky mu dalo preferenční hlas, což sice nezměnilo oficiální výsledné pořadí, nicméně v počtu preferenčních hlasů byl na 10. místě.[16] V roce 1996 kandidoval jako nestraník za Pravý blok do senátu v obvodě 24 (Praha 9); ziskem 1,39 % hlasů se umístil 8. z 11 kandidátů.[17] Roku 2004 kandidoval do senátu jako nestraník na kandidátce Balbínovy poetické strany v obvodě 22 (Praha 10); získal 1,48 % hlasů a skončil tak 8. z 10 kandidátů.[18] V roce 2006 kandidoval do Senátu ve volebním obvodu 26 (Praha 2), ziskem 1,59 % hlasů byl osmým nejúspěšnějším z 12 kandidátů v tomto obvodu.[19] V komunálních volbách v roce 2006 kandidoval do zastupitelstva městské částí Praha 8 za Nezávislé pro Prahu – volební stranu Václava Musílka, na 2. místě z 15 kandidátů; získal 9,10 % hlasů, mandát získal pouze lídr kandidátky.[20] Současně za tutéž stranu kandidoval i do městského zastupitelstva na 11. místě ze 70 kandidátů; získal 2,33 % hlasů, strana nezískala žádný mandát.[21] V roce 2008 kandidoval do senátu popáté,[22] a to za KDU-ČSL ve volebním obvodě 21 (Praha 5); ziskem 4,57 % hlasů se dostal na 6. místo z 12 kandidátů.[23]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Žije v Praze-Karlíně v manželství s malířkou a sochařkou Jitkou Bokovou.[2] Společně se stali rodiči hereček Kristýny (* 1981)[24][1] a Jenovéfy Bokových (* 1992). Z předchozích vztahů má tři děti[1] včetně ekologického aktivisty Jana Rovenského.[25][26] Kromě toho je nevlastním otcem Kryštofa Rímského, bratra Prokopa Rímského.[27][28]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Iva Chvojková pro Post Bellum. John Bok: V deseti jsem se omylem vysmrkal do pionýrského šátku. Lidovky.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  2. a b c d e John Bok Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine, profil na webu spolku Šalamoun
  3. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 266. 
  4. Martin Stín: Inkarnace mladého Marxe v ombudsmana Archivováno 10. 7. 2007 na Wayback Machine, Politikon.cz, 6. 12. 2006
  5. Klaus navrhl ombudsmany, třeba Johna Boka. Lidovky.cz, 14. 11. 2006
  6. Otakar Motejl je opět ombudsmanem, Lidovky.cz, 12. 12. 2006, ČTK
  7. Poslanecká sněmovna PČR, 7. schůze, stenozáznam 12. prosince 2006 od 15:25
  8. a b Prezident nominoval na ombudsmana Evu Dundáčkovou a Johna Boka, idnes.cz, 24. 6. 2010 taj (Martina Surá), bar (Barbora Říhová)
  9. Poslanci ombudsmana nezvolili. Napoprvé Motejlova nástupce nenašli, iDnes.cz, 9. 7. 2010, Josef Kopecký, zep (Petr Zelený)
  10. Bok žádá opakovat volbu ombudsmana. Vadí mu účast soudkyně Brožové, iDnes.cz, 16. 8. 2010, abr (Anna Brandejská), ČTK
  11. Klaus podruhé navrhl na ombudsmana Boka. Přidal bývalého hejtmana, iDnes.cz, 24. 8. 2010, hv (Hana Válková), ČTK
  12. Jakub D. Kočí: John Bok: Pedofil má právo na děti!, rozhovor s Johnem Bokem, Žena-in.cz, 25. května 2009
  13. http://www.novinky.cz/domaci/210688-ombudsmanem-bude-pavel-varvarovsky.html
  14. Volby do zastupitelstev obcí 1. 11. - 2. 11. 2002, zastupitelstvo městské části Praha 8, volební strana Nezávislí
  15. Šabatová, Brožová, Dundáčková, Bok. To jsou možní ombudsmani, Deník Referendum, 24. 6. 2010
  16. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 19. - 20. 6. 1998, kraj: 31 Praha, strana: 05 Občanská demokratická strana, výsledky kandidátů
  17. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15. 11. - 16. 11. 1996, výsledky hlasování, obvod: 24 - Praha 9
  18. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5. 11. - 6. 11.2004 , výsledky hlasování, obvod: 22 (Praha 10)
  19. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 20. 10. - 21. 10. 2006, výsledky hlasování obvod: 26 - Praha 2
  20. Volby do zastupitelstev obcí 20. 10. - 21. 10. 2006, zastupitelstvo městské části Praha 8, kandidátka Nezávislí pro Prahu
  21. Volby do zastupitelstev obcí 20. 10. - 21. 10. 2006, zastupitelstvo hlavního města Prahy, kandidátka Nezávislí pro Prahu
  22. KDU-ČSL vyšle do boje o Senát aktivistu Johna Boka, Aktuálně.cz, 13. 8. 2008, jaa (Jakub Antoš)
  23. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 17. 10. - 18. 10. 2008, obvod 21, Praha 5
  24. Michala Marková: Potřebuju žít ve svém ne-řádu, tvrdí Kristýna Liška Boková, Ona.idnes.cz, 2. 10. 2007, MF Dnes
  25. ŠPAČKOVÁ, Michaela. Naivní holka si myslela, že když použije své tělo, bude v bezpečí... Kristýna Boková o Tomanovi i rodině. Přečetli jsme. Krajské listy [online]. 2018-11-30 [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  26. John Bok: Pedofil má právo na děti!, ŽENA-IN.cz, 25. 05. 2009, Jakub D. Kočí
  27. Rímský: Politici se chovají k Činoheráku jako ke koštěti, ustecky.denik.cz, 8. 4. 2012, Vladimír Mayer
  28. Kryštof Rímský, kultura.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]