Ancien régime
| Francouzské království Royaume de France
| |||||||
| Hymna Marche Henri IV. / Vive Henri IV. (1590–1792, 1814–1830) | |||||||
| Motto Montjoie Saint Denis! | |||||||
Geografie
| |||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
římskokatolické (987–1682, 1814–1815, 1815–1848), galikánské (1682–1791), reformované, judaistické, luteránské | |||||||
| Státní útvar | |||||||
Vznik |
1610 – počátek absolutismu | ||||||
Zánik |
|||||||
| Státní útvary a území | |||||||
| |||||||
.svg)
.svg){kind=small}
Ancien régime ([ansjen réžim] fr., česky starý režim) označuje společenské a politické uspořádání ve Francii od konce 16. století do konce 18. století, resp. do vypuknutí Velké francouzské revoluce v roce 1789. V původním smyslu představuje ancien régime všechny „staré principy“, které měly být revolucí odstraněny. Byla to zejména absolutistické monarchie (určitým symbolem moci panovníka se staly lettres de cachet).
Rozšíření pojmu
[editovat | editovat zdroj]V průběhu času se pojem „ancien régime“ poněkud rozšířil v tom smyslu, že může označovat mocenský řád a státní zřízení silných evropských států, které v průběhu 17. a 18. století (kromě konstitučních monarchií typu Britského impéria) stály na neomezené moci panovníka a kde také od konce 18. století docházelo (v souvislosti s francouzskými událostmi) k určitým politickým a společenským změnám. Vlivem kolonialismu a imperialismu se částečně tento trend přenášel i na jiné kontinenty.[1]
Základní charakteristika
[editovat | editovat zdroj]
I po (postupném) ustavení absolutismu zůstával zastaralý systém vztahů mezi stavy: katolickou církví, šlechtou a třetím stavem. První dva (katolická církev a šlechta) byly privilegované. Měly různé výsady včetně daňových a i jejich exempcí. Nároky absolutistického státu: luxusní reprezentace panovníkova dvora, účinná policie a velmocenská politika – tedy hlavně velká a dobře vybavená armáda a nutnost vybrat na ně se řešila pomocí Ferme générale.
Ferme générale
[editovat | editovat zdroj]Příkladem podivného řešení velkého daňového zatížení třetího stavu a efektivity bylo zavedení Ferme générale (všeobecné propachtování) pro celou Francii outsourceovanou správou cel, spotřebních daní a nepřímých daní. Na základě obnovovaných šestiletých smluv je Ferme générale vybírala jménem krále. Fermiers généraux měli svou soukromou ozbrojenou sílu, která vybírala to, co měla či mohla (kromě oficiálně navíc naúčtovaných tučných provizí si pro sebe i své šéfy brali víc než měli) tak, že se to podobalo (nikoli náhodou) racketeeringu (mafiánskému vybírání výpalného). Consorcium, které dostalo ve výběrovém řízení Ferme générale, platilo dopředu. Nemohlo tedy odvést méně a vymlouvat se, že vybralo méně – bylo by to na jeho úkor. Nepřekvapí, že Ferme générale bylo velmi nepopulární, řada pozorovatelů a publicistů jeho činnost kritizovala.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Věk starý a nový, dějiny, kultura, život Evropy v 17. a 18. století, Petr Křivský, Robert Kvaček, Aleš Skřivan, 1987
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- A. de Tocqueville, Starý režim a revoluce. Praha: Vyšehrad 2010
- FURET, François. Francouzská revoluce. Překlad Jana Smutná-Lemmonierová. 1. vyd. Svazek 1. Od Turgota k Napoleonovi 1770 – 1814. Praha: Argo, 2004. 450 s. ISBN 80-7203-452-9. S. 17 – 61.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ancien Régime na Wikimedia Commons - Starý režim a revoluce: Alexis de Tocqueville, Revue Politika, 8-9/2003
- Starý režim, Charles Kingsley, 2005
