Alicja Knastová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alicja Knastová
Alicja Knastová v roce 2022
Alicja Knastová v roce 2022
Narození7. prosince 1972 (51 let)
Wodzisław Śląski
Alma materUniverzita Adama Mickiewicze v Poznani
Povoláníkulturní manažer, muzikoložka, manažerka a vedoucí pracovnice
OceněníČestný odznak za zásluhy o polskou kulturu
bronzová medaile Gloria Artis za přínos kultuře
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alicja Knastová (nepřech. Knast, rozená Baranová, * 7. prosince 1972 Wodzisław Śląski-Radlin, Polsko) je polská kulturní manažerka slezského původu.[1] V letech 2014–2020 byla ředitelkou Slezského muzea v Katovicích a od ledna 2021 působí jako ředitelka Národní galerie v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alicja Knastová absolvovala muzikologii na Universitě Adama Mickiewicze. Kromě toho byla i stipendistkou v Metropolitním muzeu umění a přednášela na London Metropolitan University (2005–2006). Její publikace se mimo jiné týkají instrumentologie a muzeologie.

V muzeologii začala Alicja Knastová pracovat v roce 1995 a první kroky udělala v Národním muzeu v Poznani. Od roku 2009 pracovala jako kurátorka Muzea Fryderyka Chopina ve Varšavě, kde byla zodpovědná za rozvoj muzea a spoluzaložila novou instituci v rámci Národního institutu Fryderyka Chopina. V roce 2011 se stala zplnomocněnkyní pro stálou výstavu Muzea dějin polských Židů a v dalších dvou letech byla generální ředitelkou této výstavy. V červenci 2014 se stala ředitelkou Slezského muzea v Katovicích a zároveň ředitelkou Hornoslezského muzea v Bytomi (2014–2016). V roce 2015 byla jmenována do Rady řízení muzeí, správního orgánu polského ministerstva kultury, jejíž členkou zůstala také v následujícím funkčním období. Pod ředitelkou Alicjí Knastovou získalo Slezské muzeum mimo jiné: cenu EMYA (soutěž Evropské muzeum roku 2017), národní cenu Sybilla 2018 v kategorii Management (za řízení průběhu celostátní televizní kampaně #naszemuzeum spolu s měřením účinnosti) a zlatou „Medaili za zásluhy o kulturu Gloria Artis“ (udělena v roce 2019 u příležitosti 90. výročí založení Slezského muzea).

Z pozice ředitelky Slezského muzea byla Alicja Knastová odvolána radou Slezského vojvodství dne 29. ledna 2020. Ta odvolání odůvodnila negativními výsledky auditu instituce, a to navzdory názoru Sdružení polských muzeologů nebo ministra Piotra Glińského. Alicja Knastová podle svých již dlouho cítila tlak na svou osobu a své odvolání dávala do souvislosti s řadou incidentů, kdy odmítla poskytnou zázemí muzea k politickým akcím, včetně těch vládních.[2] V červnu 2020 rozhodl zemský správní soud v Gliwicích o neplatnosti jejího propuštění.

V říjnu 2020 Alicja Knastová zvítězila v konkursu na pozici generální ředitelky Národní galerie v Praze. Nastoupila 1. ledna 2021 na šest let.[3] Jejími soupeři ve finále konkursu byli Jiří Fajt a Marek Pokorný.[4]

Alicja Knastová je členkou Mezinárodní rady muzeí a rad národních muzeí, mj. Zámeckého muzea v Pszczyně.

Ocenění a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • 2011: Řád polární hvězdy, první třída
  • 2011: Cena Cypriana Kamila Norwida
  • 2015: Čestný odznak „Za zásluhy o polskou kulturu“
  • 2019: Medaile za zásluhy o kulturu – Gloria Artis (bronz)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alicja Knast na polské Wikipedii.

  1. Její prababička pocházela z Orlové na Karvinsku. Alicja Knastová se narodila ve slezském Radlíně nedaleko českých hranic a vyrůstala v Rybniku Rozhovor 13.10. 2020 v magazínu Aktuálně.cz
  2. REDAKCJA. Odwołanie Alicji Knast przez marszałka to reakcja na sprzeciw wobec konferencji PiS w Muzeum Śląskim?. Katowice Nasze Miasto [online]. 2019-11-14 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (polsky) 
  3. Zaorálek svěřil vedení Národní galerie Polce Alicji Knastové. iDNES.cz [online]. 2020-10-13 [cit. 2020-10-13]. Dostupné online. 
  4. VITVAR, Jan H. Fajt, anebo Pokorný? Respekt získal materiály finalistů konkurzu na šéfa NG. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2020-10-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]