Přeskočit na obsah

Alfa Romeo 8C

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alfa Romeo 8C
Alfa Romeo 8C
Alfa Romeo 8C z roku 1932
VýrobceAlfa Romeo
Roky produkce1931 – 1939
Místa výrobyMilano
PředchůdceAlfa Romeo P2
NástupceAlfa Romeo 8c Competizione
Karoserieroadster, torpedo, spider
DesignérVittorio Jano
TřídaSportovní auto,
závodní auto
Technické údaje
Délka3840 mm (Corto), 4400 mm (Lungo)
Šířka1380 mm
Výška1200 - 1350 mm
Rozvor2751 mm (Corto), 3099 mm (Lungo)
Rozchod1370 mm (vpředu i vzadu)
Celková hmotnost1000 kg
Motor
Motorzážehový řadový osmiválec s kompresorem
Počet válců8 (2x4)
Převodovky
Převodovkamanuální
Druhmechanická
Počet převodových stupňů4
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfa Romeo 8C byla série automobilů italské firmy Alfa Romeo, vyráběná v letech 1931 až 1939. Byla odvozena od současně vyráběné série 6C. Označení 8C pochází od osmiválce.

Typ 8C označuje 8válcový, řadový motor (za sebou dva bloky po 4 válcích) o zdvihovém objemu 2336 cm³. Vittorio Jano navrhl 8C v roce 1931. Kromě dvousedadlových sportovních vozů byl tento motor použit v prvním skutečném monopostu, jednomístném závodním voze na světě Alfa Romeo Tipo B/P3 z roku 1932.

Jednalo se o sportovně-závodní vůz. Motor měl 8 válců a objem 2,3 l. Tento motor podával standardně bez kompresoru 142 k (104 kW) a s kompresorem v závodní verzi Monza 178 k (131 kW). První model tohoto vozu se jmenoval 8C 2300. Po něm se vyráběly modely 8C 2600 a 8C 2900A. Model 2600 měl motor o objemu 2,6 litru a byl vyráběn od roku 1933. Model 2900A byl vyráběn od roku 1935. V témže roce byl uveden i závodní Alfa Romeo 8C-35 se zdvihovým objemem 3822 cm³. V roce 1937 následoval sportovní 2900B. Nástupcem těchto osmiválcových modelů 8C byly od roku 1938 typy Alfa Romeo Tipo 308 (řadový osmiválec 2991 cm³ s vrtáním 69 a zdvihem 100 mm) a Alfa Romeo T158 "Alfetta" (řadový osmiválec 1479 cm³ s vrtáním 58 a zdvihem 70 mm).[1]

Jednotlivé modely

[editovat | editovat zdroj]

Tyto automobily byly vyráběny ve dvojím provedení, s dlouhým podvozkem - rozvor 3099 mm (Lungo - dlouhý) a s krátkým rozvorem 2751 mm (Corto - krátký). Pro závody v Le Mans byla verze Lungo ještě vybavena povinným zadním sedadlem.[2]

Alfa Romeo Monza (1931)

První automobil Alfa Romeo s osmiválcovým motorem byl typ Alfa Romeo 8C 2300. Přeplňování řadových osmiválců 2336 cm³ (vrtání 65, zdvih 88 mm, kompresor Roots, výkon 131 kW/178 k) se u sportovních vozů Alfa Romeo poprvé objevilo s krátkým podvozkem na Mille Miglia v dubnu 1931. Sportovní vozy byly vybaveny blatníky, světlomety a náhradním kolem (resp. koly). V květnu 1931 byla závodní varianta vozu Alfa Romeo Monza 2300 (Formule Libre/Grand Prix 750 kg)[3] s krátkým rozvorem přihlášena pro Velkou cenu Itálie a Evropy v Monze. Campari společně s Nuvolarim tento závod vyhráli. Po tomto závodě se 2,3litrové závodní verze se označovaly jako „Monza“. Tyto vozy se zúčastnily i 2. ročníku závodu na Masarykově okruhu v Brně. Tazio Nuvolari, Baconin Borzacchini ani Eugenio Siena však nedojeli do cíle. V mistrovství Evropy jezdců 1931 se stal šampionem Ferdinando Minoia před Guiseppem Camparim (oba Alfa Romeo 8C-2300).[4] V roce 1931 Enzo Ferrari v jednom ze svých posledních závodů zvítězil na Alfa Romeo 8C 2300 MM v závodu do vrchu Bobbio-Passo del Penice (Piacenza).[5]

Jean-Pierre Wimille, Alfa Romeo 8C Monza, Masarykův okruh 1933

Tyto vozy byly od roku 1932 v továrním týmu Alfa Romeo postupně nahrazovány typem Tipo B/P3. V roce 1932 si vozy Alfa Romeo vítězství v mistrovství Evropy zopakovaly, ale to již byly nasazovány jak dvoumístné vozy Alfa Romeo Monza tak i monoposty Alfa Romeo Tipo B/P3. V Brně na 3. ročníku Masarykova okruhu startovali na Alfa Romeo 8C Monza Tazio Nuvolari a Antonio Brivio-Sforza. Nuvolari dojel 3. a Brivio-Sforza na 4. místě. V mistrovství Evropy zvítězil Tazio Nuvolari před Mario-Umbertem Borzacchinim (oba Alfa Romeo).[6] Několika závodů automobilů do vrchu se úspěšně zúčastnily i vozy Alfa Romeo Monza. Na 7. ročníku závodu do průsmyku Kesselberg (Kesselbergstrasse je jednou z historických závodních tratí) se 12. června zúčastnil Rudolf Caracciola a vyhrál. Dalšího vítězství dosáhl Caracciola 4. září na 23. ročníku slavného závodu Mont Ventoux u Avignonu. Tyto vozy zvítězily v roce 1932 i na Torricelle u Verony (Tadini), Coppa Parma, Salsomaggiore-Monte Sant'Antonio (Foligno), Ascoli-Monterocco (Carraroli), Bolzano-Mendola Pass (Fontanini), Biella-Oropa (Trossi), Coppa del Cimino (Ghersi), Treponti-Castelnuovo (Casarotti), Bolsena-Montefiascone (Taruffi) atd.[5]

Enzo Ferrari (vlevo), Alfa Romeo 8C 2300 MM v závodu do vrchu Bobbio-Passo del Penice (1931)

V roce 1933 musela stáj Scuderia Ferrari používat dvoumístné vozy Alfa Romeo Monza 2600 (s objemem motoru zvýšeným na 2557 cm³, převrtaný na 68 mm), než tým obdržel od Alfy Romeo ex-workshop monoposty Tipo B/P3. Koncem roku 1932 totiž Alfa Romeo ukončila závodní činnost. Na brněnském okruhu v závodě 4. Masarykův okruh startovali Alfa Romeo 8C Monza 2300 Renato Balestrero, Paul Pietsch, Jean-Pierre Wimille, Guy Moll a Antonio Brivio-Sforza. Umístil se Jean-Pierre Wimille na 3. a Renato Balestrero na 8. místě. Od roku 1934 zůstaly „Monzy“ v rukou soukromých řidičů. Některé vozy byly přestavěny na monoposty zejména ty, které vlastnili Švéd Widengren, Nor Björnstad a Němec Pietsch. O oblíbenosti vozu mezi soukromníky v letech 1933-1939, zvláště na závodech na ledě ve Švédsku, Norsku a Finsku svědčí následující seznam vítězných závodů.[1] Eugen Bjørnstad se v roce 1934 zúčastnil i 5. ročníku závodů v Brně, ale odpadl pro poruchu mazání v polovině závodu.

Hrabě Howe/Sir Henry Birkin, Alfa Romeo 8C, vítěz 24 hodin Le Mans (1931)
Baconin Borzacchini/Amedeo Bignami, Alfa Romeo 8C 2300 spyder Touring (2336 cm³), vítězi Mille Miglia (1932)

V závodech sportovních vozů se dvoumístné Alfa Romeo Monza výrazně prosazovaly od roku 1932. Jen v roce 1934 na Mille Miglia (7-8. dubna) obsadily tyto vozy prvá 3 místa v pořadí Varzi/Bignami (Alfa Romeo Monza 2,6 l), Nuvolari/Siena (Alfa Romeo Monza 2,3 l) a Chiron/Rosa (Alfa Romeo Monza 2,6 l). Na 24 h Le Mans (16-17. června) zvítězila posádka Étancelin/Chinetti (Alfa Romeo 8C 2.3 l), na závodě 24 h Targa Abruzzo (12-13. srpen) vozy Alfa Romeo 2300A obsadily prvních 5 míst.[7] O rok později 11-12. srpna 1935 na Alfa Romeo 2300A zvítězila posádka Franco Cortese/Francesco Severi na 24 h Targa Abruzzi (u Pescary). Typ 8C 2300 Le Mans zaznamenal ojedinělé úspěchy v závodu na 24 hodin ve francouzském Le Mans, když v letech 1931 až 1934 dokázal čtyřikrát po sobě vyhrát. V roce 1931 se do Le Mans přihlásily tři vozy, dva tovární vozy a třetí řízený soukromými britskými jezdci hrabětem Howem a Sirem Henry Birkinem. Tovární vozy závod nedokončily, ale Britové jej s velkou převahou vyhráli (druhý Mercedes SSL měl ztrátu 7 kol) a dosáhli průměrnou rychlost přes 125 km/h.[8] Na italském Mille Miglia byl ještě úspěšnější, tam vyhrál 7x.[9] Od roku 1936 byly tyto sportovní vozy vybaveny novým motorem o zdvihovém objemu 2905 cm³ (Alfa Romeo 8C 2900), který pocházel z modernizace monopostu Tipo B/P3. Tento motor poháněl v letech 1936-1941 mimo sportovních i cestovní vozy.

Následným typem pro závody Grand Prix s osmiválcovým motorem byl Alfa Romeo 8C-35 z roku 1935. To byl řadový osmiválec se zdvihovým objemem 3822 cm³ (vrtání 78, zdvih 100 mm), s kompresorem Roots dával výkon 246 kW/330 k. Vůz byl také znám jako Tipo C. Po vzoru německých vozů Mercedes-Benz W25 a Auto Union Typ B měl vůz nezávislé zavěšení a aerodynamickou karoserii. S objemem 3,8 litru byl motor posledním vývojem osmiválcového motoru používaného na typech Monza a Tipo B. Typ 8C-35 debutoval na GP Itálie 8. září 1935. Nuvolari část závodu jezdil v čele, ale potom odpadl s prasklým pístem. O týden později (15. září) Nuvolari už zvítězil. Bylo na 4. Okruhu v Modeně. Na Velké ceně Masarykově 29. září obsadil Nuvolari 2. místo těsně před dotírajícím Chironem na starším typu Alfa Romeo Tipo B/P3.[10]

Ve stejném roce Alfa Romeo představila dvanáctiválcový typ Alfa Romeo 12C-36, který byl v závodech úspěšnější. Přesto v roce 1935 a dalších v několika závodech 8C-35 zvítězil např. v roce 1935 na 1. Grand Prix Maďarska (Nuvolari), Coppa Ciano (Nuvolari s Pintacudou), Coppa Edda Ciano (Tadini) a ve Velké ceně Doningtonu (Rüesch/Seaman).[1]

Technické parametry

[editovat | editovat zdroj]

Data dle [11]

Motor zdvihový objem vrtání x zdvih plnění válců výkon (k/kW) max. rychlost převodovka hmotnost podvozek výroba
Alfa Romeo 8C (2300) Monza řadový osmiválec, 16 ventilů 2336 cm³ ø 65 x 88 mm kompresor Roots 133 kW/178 k 180-200 km/h manuální, 4 stupně 1000 kg Corto 1931-4
Alfa Romeo 8C (2300) Le Mans řadový osmiválec, 16 ventilů 2336 cm³ ø 65 x 88 mm kompresor Roots 116 kW/155 k 170 km/h manuální, 4 stupně 1000 kg Lungo 1931-4
Alfa Romeo 8C (2600) Monza řadový osmiválec, 16 ventilů 2557 cm³ ø 68 x 88 mm kompresor Roots 160 kW/215 k 215 km/h manuální, 4 stupně 770 kg Corto 1933
Alfa Romeo 8C-35 (Tipo C) řadový osmiválec, 16 ventilů 3822 cm³ ø 78 x 100 mm kompresor Roots 246 kW/330 k 275 km/h manuální, 4 stupně 750 kg Corto 1935
Alfa Romeo 8C 2900A (Mille Miglia) řadový osmiválec, 16 ventilů 2905 cm³ ø 68 x 100 mm kompresor Roots 164 kW/220 k 230 km/h manuální, 4 stupně 850 kg Corto 1934-7
Alfa Romeo 8C 2900B řadový osmiválec, 16 ventilů 2905 cm³ ø 68 x 100 mm kompresor Roots 167 kW/225 k 175-225 km/h manuální, 4 stupně 1150-1250 kg Corto, Lungo 1937-9

Vítězné závody Alfa Romeo 8C (1931-1947)

[editovat | editovat zdroj]
  • Targa Florio (1931, 1932, 1933)
  • Mille Miglia (1932, 1933, 1934, 1936, 1937, 1938, 1947)
  • 24 hodin Le Mans (1931, 1932, 1933, 1934)
  • Grand Prix Itálie (1931)
  • Grand Prix Dieppe (1931)
  • Coppa Ciano (1931, 1936)
  • Circuit de Dauphine (1931)
  • Grand Prix du Comminges (1931, 1932)
  • Grand Prix Monaka (1932)
  • ADAC Eifelrennen - Nürburgring (1932, 1933)
  • Grand Prix Picardie (1932, 1933)
  • Grand Prix města Lvova (1932, 1933)
  • Grand Prix Lotrinska (1932)
  • Grand Prix Marseille (1932)
  • Munkkinimenajo (1932)
  • Velká cena Švédská zima (1933, 1936)
  • Svenska Isloppet (Ice race 1933)
  • Grand Prix Tunis (1933)
  • Circuito Pietro Bordino Alessandria (1933)
  • Grand Prix Nîmes (1933)
  • Grand Prix Penya Rhin (1933)
  • Grand Prix de la Marne (1933)
  • Mannin Moar - Isle of Man (1933)
  • Sveriges Sommar (švédská letní) Grand Prix (1933)
  • Vallentunaloppet (Ice race 1934)
  • Grand Prix Norska, Lillehammer (Ice race 1934, 1935, 1936)
  • Eläintarhanajot Helsinky (Ice race 1934, 1936, 1937, 1939)
  • Circuito di Modena (1935)
  • JCC International Trophy (1935)
  • Limerick Race Ireland (1935)
  • Långforssjöloppet (Ice race 1936)
  • Hörkenloppet (Ice race 1936)
  • Grand Prix Maďarska (1936)
  • Coppa Edda Ciano (1936)
  • Grand Prix Doningtonu (1936)
  • Flatenloppet (Ice race 1937)
  • Grand Prix des Frontiéres, Ardeny (1937)
  • Grand Prix Bukurešti (1937)
  • Grand Prix da Cidade di Rio de Janeiro (1937)
  • Mountain Championship Brooklands (1937)
  • Gran Premio de Buenos Aires (1941)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c SNELLMAN, Leif. Alfa Romeo (anglicky) [online]. Leif Snellman, 2018-11-12 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ 1933 Alfa Romeo 8c 2300 Monza (anglicky) [online]. Philadelphia: Simeone Foundation Automotive Museum, 2021 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ Alfa Romeo 8C 2300 MONZA [online]. Arese: Museo Alfa Romeo, 2015 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ ETZRODT, Hans. The 1931 European Automobile Championship (anglicky) [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2019-05-24 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b ETZRODT, Hans. HILL CLIMB WINNERS, part 1931-1936 (anglicky) [online]. Hans Etzrodt, Leif Snellman, 2024-01-29 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ ETZRODT, Hans; KAYE, Tony. European Championship 1932 (anglicky) [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2008-11-19 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ SNELLMAN, Leif. SPORTS CAR RACING (anglicky) [online]. Leif Snellman, 2022-09-03 [cit. 2024-09-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ HAAS, Karel. Alfa Romeo 8C 2300 (1931–1935) [online]. Praha: CZECH NEWS CENTER, 2021-03-25 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ SNELLMAN, Leif. MILLE MIGLIA (anglicky) [online]. Leif Snellman, 2021-09-16 [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ RONOVSKÝ, V. VI. Velká cena Masarykova. Auto. 1935-10-15, roč. 17, čís. 12, s. 247. Dostupné online. 
  11. ↑ Alfa Romeo 8C [online]. ultimatecarpage.com [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Olympia, Praha, 1973, 320 s., S. 116-128
  • HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen, SNTL, Praha, 1974, 257 s., S. 52-53, 63-66, 92-95

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alfa_Romeo_8C&oldid=23783913“