Alžběta Uherská

Šablona:Infobox královna Alžběta Uherská (datum narození neznámé - 12. leden po 1189) byla manželka knížete Bedřicha a česká kněžna.

Původ

Alžběta byla dcera uherského krále Gejzy II. a Eufroziny Kyjevské, pocházela z rodu Arpádovců. Dva z jejích bratří se stali uherskými králi: Štěpán III. (1162–72) a Béla III. (1172–96). Pozdější královna Konstancie Uherská, manželka Přemysla Otakara I., byla dcerou Bély III. a tedy Alžbětinou neteří.

Česká kněžna

Za pozdějšího knížete Bedřicha se Alžběta vdala zřejmě roku 1157, už v době panování jeho otce Vladislava II. Českou kněžnou se stala poprvé v roce 1172, ale už o devět měsíců později po Bedřichově sesazení odjela za tchánem a tchyní do Durynska.

V roce 1178 se Bedřichovi naskytla nová šance a s podporou císaře Barbarossy, u jehož dvora se zdržoval, se znovu stal knížetem. Když Bedřich odjel na dvorský sněm do Wűrzburgu v roce 1179, svěřil své ženě správu Čech. Sotva ovšem odjel, sesazený Soběslav II. se pokusil dobýt Prahu, ovšem Alžběta ji uhájila. Bedřich se vrátil do země a i když byl poražen u Loděnic, s podporou Konráda II. Oty, kterou snad pomáhala zajistit i kněžna, bitvu v Praze nakonec vyhrál. Po bitvě dala Alžběta postavit na místě boje kostel Jana Evangelisty Na bojišti.

Emancipovaná kněžna na knížecí listiny připojovala svou pečeti a byla Bedřichovým rádcem. Přesto ovšem jejich vláda úspěšná nebyla, protože postupně se český stát rozpadl na Čechy, Moravu a pražské biskupství.^[zdroj?]

Roku 1184 uhájila Alžběta Pražský hrad znovu, proti bratrovi Soběslava II. Václavovi. Bedřich Václava s pomocí svého bratra Vojtěcha a rakouského vévody Leopolda V. z Čech vytlačil.

Po Bedřichově smrti v roce 1189 žádala Alžběta na Konrádu II. olomoucký úděl, jinak mu odmítala Pražský hrad vydat. Konrád souhlasil, ale jakmile se ocitl na hradě, své rozhodnutí změnil. Nekrologium kláštera v Doksanech uvádí, že kněžna Alžběta zemřela 12. ledna, ne však kterého roku.

Počátkem 21. století se Alžběta stala jednou z postav historických románů spisovatelky Ludmily Vaňkové Příběh mladšího bratra, Kdo na kamenný trůn a Cestou krále.