Ahalský region

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ahalský region
Ahal welaýaty
Brána do pekla
Geografie
Ahalský region na mapě Turkmenistánu
Ahalský region na mapě Turkmenistánu
Hlavní městoArkadag
Statusregion
Souřadnice38°30′ s. š., 59° v. d.
Rozloha97 160 km²
Časové pásmoUTC+05:00
Obyvatelstvo
Počet obyvatel939 700 (2005)
Hustota zalidnění9,7 obyv./km²
Správa regionu
StátTurkmenistánTurkmenistán Turkmenistán
Vznik1992
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2TM-A
Telefonní předvolba13
Označení vozidelAH
Oficiální webahalhakimlik.gov.tm/ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Fotografie velblouda u dálnice M37 v poušti Karakum

Ahalský region (turkmensky Ahal welaýaty, z perského آخال, Axāl, rusky Ахалский велаят, Achalskij velajat) je jeden z pěti regionů Turkmenistánu. Nachází se v jižní části země na hranici s Íránem a Afghánistánem podél pohoří Kopet Dag. Jeho rozloha je 97 160 km2 a jeho počet obyvatel je 939 700 (odhad z roku 2005).[1]

V roce 2000 tvořil Ahalský region 14 % obyvatelstva Turkmenistánu, 11 % celkového počtu zaměstnaných, 23 % zemědělské produkce (podle hodnoty) a 31 % celkové průmyslové výroby v zemi.[2]

Ahalské zemědělství je zavlažováno Karakumským kanálem, který se táhne napříč celým regionem od východu na západ a protíná jižní hranici Turkmenistánu. Dalším zdrojem vody je řeka Tedžen, která teče severně od Afghánistánu v jihovýchodním cípu provincie a protéká dvěma velkými nádržemi jižně od města Tedžen.

Ahalský region je známý bitvou u Geok-Tepe z roku 1881, kde se dnes nachází impozantní mešita Saparmurat Hadži, a podzemním teplým jezerem Bäherdenu (v krasové jeskyni Kov Ata),[3] obojí západně od Ašchabadu.

Správním střediskem Ahalského regionu je Arkadag, město za 1,5 miliardy dolarů postavené převážně na zelené louce západně od hranice hlavního města Ašchabadu.[4][5] Město bylo pojmenováno na počest bývalého prezidenta Gurbangulyho Berdimuhamedowa, jehož oficiální přezdívka je Arkadag.[4] Hlavním městem bylo do 20. prosince 2022 Änew (nebo Anau), město na jihovýchodním okraji Ašchabadu. Jedním z dalších významných měst je Tejen na jihovýchodě poblíž hranic s Maryskou oblastí. Největší turkmenské město Ašchabad je enklávou Ahalského regionu, ale jako hlavní město státu má status rovný statusu regionu a je mimo jurisdikci Ahalského regionu.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

S. Atanijazov napsal:

„ Význam jména není jasný. Chivští historikové Munis a Agahi píší, že název znamená „odvodňovací příkop“ a byl tak pojmenován proto, že ahalské pozemky byly bažinaté a vhodné pro pěstování rýže (MITT, II, s. 359)... Vambery naproti tomu píše, že slovo je odvozeno od slova ak [bílý] a přidáním -al (Vambery, s. 264). “
— [6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Od starověku až do počátku 19. století byla oblast osídlena persky mluvícími národy. Nisa, která se od roku 2013 je součástí Ašchabadu, byla založena pravděpodobně ve 3. století př. n. l. a byla prvním hlavním městem Parthské říše. Oblast severně od pohoří Kopet Dag tvoří díky odtoku vody z hor oázu, a byla tak zhruba od roku 2000 př. n. l. až do roku 1500 n. l. součástí karavanní trasy Hedvábné stezky.

Turkmenské období[editovat | editovat zdroj]

Britský podplukovník H. C. Stuart v roce 1881 uvedl, že ahalská větev turkmenského kmenu Teke přišla do oblasti kolem roku 1830 a založila několik polokočovných vesnic (auls) mezi dnešním městem Serdar a vesnicí Gäwers.[7] Oblast Ahalu byla formálně součástí Persie, ale de facto autonomní pod kontrolou turkmenských kmenů, dokud ruská vojska neporazila armádu Teků v bitvě u Geok-Tepe v lednu 1881.

Sovětské období[editovat | editovat zdroj]

Původním názvem Ašchabadská oblast v turkmenštině (rusky Ашхабадская область, cyrilicí turkmensky Ашгабат областы), byl původně vytvořen 21. listopadu 1939, zrušen 25. května 1959 a znovu obnoven 27. prosince 1973.[8] V roce 1977 byl Ašchabadské oblasti udělen Leninův řád.[8]

Nezávislý Turkmenistán[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. prosince 1992 přijala Lidová rada (turkmensky Maslahaty) zákon č. 783-ХП „O řádu rozhodování o otázkách administrativně-teritoriálního uspořádání Turkmenistánu“ a usnesení XM-6.[9] Tyto zákony změnily ruské slovo oblast' (область), které se v turkmenské cyrilici překládá jako област, na perskou výpůjčku slova welaýat (vilájet) ve vztahu k provinciím. Usnesení přejmenovalo Ašcahbadskou oblast (rusky: Ашгабатская область, turkmenskou cyrilicí: Ашгабат областы) na Ahal welaýaty (Ahalský region). Za hlavní město Ahalského regionu bylo určeno Anau.[10] 20. prosince 2022 bylo hlavní město přesunuto do nového města Arkadag.[4]

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Okresy[editovat | editovat zdroj]

Od 5. ledna 2018 se Ahalský region (Ahal welaýaty) dělí na 7 okresů (etrap, množné číslo etraplar):[11][12][13]

  1. Ak bugdaý (dříve Gäwers)
  2. Babadaýhan (dříve Kirov)
  3. Bäherden (dříve Baharly)
  4. Gökdepe
  5. Kaka
  6. Sarahs
  7. Tejen

Obce[editovat | editovat zdroj]

K 9. listopadu 2022 zahrnovala oblast 9 velkoměst (города nebo şäherler), 9 měst (посёлки nebo şäherçeler), 82 venkovských nebo vesnických rad (сельские советы nebo geňeşlikler) a 231 vesnic (села, сельские населенные пункты nebo obalar).[13][14]

Od května 2013 byly okres Ruhabat a město Abadan (dnes Büzmeýin), které do té doby patřily do Ahalského regionu, začleněny do města Ašchabad a zrušeny jako samostatné obce. V lednu 2018 byl v Ahalském regionu obnoven okres Babadaýhan a potvrzeny okresy Kaka, Tejen a Sarahs. Stejným dekretem byl obnoven dřívější název velkoměsta Baharly, Bäherden, a zrušen okres Altyn Asyr.

Dne 9. listopadu 2022 bylo nové město Arkadag formálně zapsáno jako nové hlavní město regionu a získalo status okresu.[14]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Kombajn značky Claas sklízící pšenici v Ahalském regionu
Smíšené stádo koz a ovcí pasující se na svahu v Ahalském regionu.

Ahalský region produkuje pšenici a bavlnu. Bavlna vypěstovaná v Ahalském regionu se vyzrňuje v továrnách v Akdepe, Gökdepe, Kaka a Tejenu a spřádá se na bavlněnou přízi v továrnách v Ašchabadu, Gökdepe a Kaka. Textilní komplexy se nacházejí v Ašchabadu, Akdepe (Bäherden), Gökdepe a Kaka.[15]

Bavlníková semena se drtí pro extrakci oleje a šrotu v závodě Ahal Vegetable Oil Enterprise poblíž Ovadandepe.[16] Byl otevřen 17. května 2010 s projektovanou kapacitou na zpracování 96 000 tun bavlníkového semene ročně, s denní produkcí 50 tun bavlníkového oleje, 10 tun margarínu, 140 tun bavlníkového šrotu a 70 tun sójových slupek.[17]

Plocha a produkce vybraných plodin v Ahalském regionu (2017–2019)[18]
Věc plocha (v tis. hektarů) výroba (v tis. tun)
Rok 2017 2018 2019 2017 2018 2019
Obiloviny a luštěniny 240,8 216 219,6 491,1 345,4 504,6
Bavlna 120 120 120 246,7 232,1 222,5
Zelenina 7,6 7 7,1 227,4 223,1 233,5

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

28. června 2019 byla v Ovadandepe v okrese Gökdepe uvedena do provozu továrna na výrobu benzínu ze zemního plynu v hodnotě 1,7 miliardy dolarů. Továrna, kterou postavily společnosti Rönesans a Kawasaki s využitím technologie společnosti Haldor Topsoe, má projektovanou kapacitu 600 000 tun benzínu, 12 000 tun motorové nafty a 115 000 tun zkapalněného plynu ročně, který se vyrábí z 1,7 miliardy metrů krychlových zemního plynu.[19][20][21][22]

V roce 2019 vyrobil Turkmenistán 5,1 milionu standardních metrů čtverečních (tloušťka 4 mm) tabulového skla, vše v Ahalském regionu.[23] Ve městě Ovadandepe severně od Ašchabadu byl 14. února 2018 otevřen závod na výrobu plaveného skla a skleněných obalů za 375 milionů dolarů, který postavila turecká společnost Tepe Inşaat.[24] Nahradila sklárnu ze sovětské éry, která se nacházela v centru Ašchabadu. V roce 2019 činila hodnota turkmenského vývozu skla podle údajů obchodních partnerů 9,5 milionu USD.[25]

Ocelárna Türkmen Demir Önümleri Döwlet Kärhanasy (česky Státní podnik Turkmenské železářské výrobky), která pracuje s kovovým šrotem, se nachází na 22 kilometru automobilové silnice Ašchabad-Dašogúz nedaleko Ovadandepe. Vyrábí především betonářskou výztuž a kanálové železo.[26][27][28]

Továrna na výrobu močoviny (karbamidu) v Tejenu za 240 milionů dolarů, která byla slavnostně otevřena 18. března 2005, má projektovanou kapacitu 350 000 tun močoviny ročně.[29]

Cementárna v Bäherdenu, uvedená do provozu v roce 2005, má projektovanou kapacitu jeden milion tun cementu ročně.[30] V roce 2019 továrna v Baherdenu údajně pracovala na 64 % své kapacity. Cementárna Kelete má projektovanou kapacitu jeden milion tun ročně, ale v roce 2019 vyráběla na 8,1 % této úrovně.[31]

Státní elektrárna v Derweze (turkmensky Derweze Döwlet Elektrik Stansiýasy), elektrárna o výkonu 504,4 megawattů postavená společností Çalık Enerji v roce 2015, se nachází nedaleko Ovadandepe.[32] Ahalská státní elektrárna (turkmensky Ahal Döwlet Elektrik Stansiýasy), která se nachází asi 9 km severovýchodně od Anau, s projektovaným výkonem 650 megawattů, byla postavena v roce 2010 pro napájení města Ašchabadu a v letech 2013 a 2014 rozšířena pro napájení olympijské vesnice.[32][33][34]

Výroba vybraných průmyslových výrobků v Ahalském regionu (2017–2019)[35]
Rok 2017 2018 2019
Elektřina
v mil. kwh 		5 100,3 5 219,7 4 936,4
Plynový kondenzát
v tis. tun 		71,2 50 53,4
Zemní plyn
v mld. m3 		11,7 10,9 10,9
Benzín
v tis. tun 		— — 74,5
Minerální hnojivo
v tis. tun (Základ NPK) 		89,2 92,8 81,8
Cement
v tis. tun 		1 131,3 984,6 733,3
Skleněný plech (standardní tloušťka 4 mm)
v mil. m2 		— 4,4 5,1
Cihly
v mil. 		36,4 38,2 31,6
Bavlněná vlákna
v tis. tun 		60,7 33,6 60,8
Bavlněná příze
v tis. tun 		20 19,6 21,6
Bavlněná tkanina
v mil. m2 		25,9 23,8 31,8

Vládní zařízení[editovat | editovat zdroj]

Věznice v Ovadandepe se nachází přibližně 30 km severozápadně od G. Orazow adyndaky oba, sídla venkovské rady Ovadandepe (turkmensky Owadandepe geňeşligi). Pozemní stanice Národní kosmické agentury pro komunikaci se satelitem TurkmenÄlem-52E se nachází přibližně 6 km severně od hranice hlavního města Ašchabadu u dálnice P-1.[36]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ahal Region na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Statistical Yearbook of Turkmenistan 2000–2004. Ašchabad: Národní institut státní statistiky a informací Turkmenistánu, 2005. (anglicky) 
  2. ↑ Sociálně-ekonomická situace Turkmenistánu v roce 2000. Ašchabad: Národní institut státní statistiky a informací Turkmenistánu, 2001. S. 129-130. (rusky) 
  3. ↑ Through the deserts of Kazakhstan and Turkmenia. tourkz.com [online]. [cit. 2023-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-11-21. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Постановление Меджлиса Милли Генгеша Туркменистана об отнесении к категории города нового современного административного центра Ахалского велаята и присвоении ему наименования. turkmenistan.gov.tm [online]. 2022-12-21 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. (rusky) 
  5. ↑ RICKLETON, Chris. Turkmenistan Builds New $1.5 Billion City, Far Removed From Grinding Poverty. Radio Free Europe/Radio Liberty. 2022-12-25. Dostupné online [cit. 2023-11-02]. (anglicky) 
  6. ↑ TURKMENISTAN ACADEMY OF SCIENCES. Toponymický slovník Turkmenistánu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (turkmensky) 
  7. ↑ The Country of the Turkomans. Londýn: Oguz Press and the Royal Geographical Society, 1977. ISBN 0-905820-01-0. (anglicky) 
  8. ↑ a b Туркменская Советская Социалистическая Республика: Энциклопедический справочник. Туркменская Советская Социалистическая Республика: Энциклопедический справочник. vyd. Ašchabad: Izdatěl'stvo Čuvašskogo obkoma KPSS S. 478. (rusky) 
  9. ↑ Türkmenistanyň Halk Maslahatynyň Çözgüdi HM-6 Türkmenistanda administratiw-territorial düzümleriň statusyny bellemek hakynda. wiki.openstreetmap.org [online]. Parlament Turkmenistánu, 1992-12-14 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. (turkmensky) 
  10. ↑ Turkmenistan Geoname Changes – OpenStreetMap Wiki. wiki.openstreetmap.org [online]. [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
  11. ↑ Districts in Turkmenistan – OpenStreetMap Wiki. wiki.openstreetmap.org [online]. [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. (csen) 
  12. ↑ TURKMENPORTAL. Парламент Туркменистана внёс изменения в административно-территориальное деление Ахалского велаята | Политика. Туркменистан, интернет портал о культурной, деловой и развлекательной жизни в Туркменистане [online]. 2023-10-10 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. (rusky) 
  13. ↑ a b Административно-территориальное деление Туркменистана по регионам по состоянию на 1 февраля 2016 года. www.stat.gov.tm [online]. [cit. 2023-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-08. (turkmensky) 
  14. ↑ a b Постановление Меджлиса Милли Генгеша Туркменистана. turkmenistan.gov.tm [online]. 2022-11-10 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. (rusky) 
  15. ↑ Kärhanalar - Türkmenistanyň Dokma Senagaty Ministrligi. www.textile.gov.tm [online]. [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  16. ↑ «Ahal» ösümlik ýagy kärhanasy açyldy. Azatlyk Radiosy. 2010-05-18. Dostupné online [cit. 2023-11-03]. (turkmensky) 
  17. ↑ Великие свершения великой эпохи - 2010 год. turkmenistan.gov.tm [online]. 2012-02-21 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (rusky) 
  18. ↑ Türkmenistanyň Ýyllyk Statistik Neşiri 2019 Ýyl. Ašchabad: Státní výbor pro statistiku Turkmenistánu, 2020. S. 67. (turkmensky) 
  19. ↑ Kawasaki Launches World’s Largest GTG Plant in Turkmenistan. Kawasaki Heavy Industries, Ltd. [online]. [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ World’s only natural gas-to-gasoline plant in operation in Turkmenistan. www.topsoe.com [online]. [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Kawasaki Heavy to build world's 1st gas-to-gasoline plant in Turkmenistan. Nikkei Asia [online]. [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Turkmenistan and Japan review gasoline production plant construction in Akhal region. neftegazru.com [online]. 2020-08-31 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Türkmenistanyň Ýyllyk Statistik Neşiri 2019 Ýyl. Ašchabad: Státní výbor pro statistiku Turkmenistánu, 2020. S. 30. (turkmensky) 
  24. ↑ $375 million glass plant opens in Turkmenistan. Glass International [online]. [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ comtrade.un.org [online]. Dostupné online. (anglicky)  Databázové vyhledávání na HS Code 70 "Glass and glassware", Obchodní partner "Turkmenistan", Zpravodajové "Vše"
  26. ↑ Металлургический завод | Прочие отрасли. Turkmenportal [online]. 2023-10-10 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (rusky) 
  27. ↑ Новый металлургический завод будет введен в Овадандепе | Политика. Turkmenportal [online]. 2023-10-10 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (rusky) 
  28. ↑ TÜRKMENISTANYŇ SENAGAT WE GURLYŞYK ÖNÜMÇILIGI MINISTRLIGI. Turkmendemironumleri [online]. [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 
  29. ↑ В Туркменистане сдан в эксплуатацию Тедженский карбамидный завод | Интернет-газета Turkmenistan.Ru. www.turkmenistan.ru [online]. [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (rusky) 
  30. ↑ Бахарденский цементный завод увеличил темп роста производства на 100,44% | Экономика. Turkmenportal [online]. 2023-10-10 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (rusky) 
  31. ↑ 2020 год может быть поворотным для Туркменистана – Часть 2 [online]. 2019-11-26 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (rusky) 
  32. ↑ a b „Türkmenenergo“ döwlet elektroenergetika korporasiýasy. Ministerstvo energetiky Turkmenistánu [online]. 2016-02-14 [cit. 2023-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-11. (turkmensky) 
  33. ↑ Ambassador Allan Mustard visits the largest GE-supplied gas turbine power plant in Turkmenistan. Velvyslanectví USA v Turkmenistánu [online]. 2015-05-29 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Turkmen power stations using GE technology. Trend.Az [online]. 2019-09-17 [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Türkmenistanyň Ýyllyk Statistik Neşiri 2019 Ýyl. Ašchabad: Státní výbor pro statistiku Turkmenistánu, 2020. S. 45. (turkmensky) 
  36. ↑ OpenStreetMap. OpenStreetMap [online]. [cit. 2023-11-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ahalský_region&oldid=23351551“