Aglutinační jazyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Aglutinační jazyky)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lingvistická typologie
Morfologická typologie
Analytický (izolační)
Syntetický
Flektivní
Introflektivní
Aglutinační
Polysyntetický
Afixální
Kompozitní

Aglutinační jazyk používá pro vyjádření gramatických funkcí afixy (tj. předpony, přípony a vpony), které se přidávají ke kmeni. To je i rysem flektivních jazyků, ale na rozdíl od nich označuje jeden aglutinační afix právě jednu gramatickou funkci. Například v češtině (převážně flektivní jazyk) ve slově kozlů označuje přípona současně množné číslo a 2. pád, přičemž sdružení dvou a více gramatických kategorií v jediném afixu je základní rys typu flekčního. V maďarštině (převážně aglutinační jazyk) ve slově szomszédokra („na sousedy“) přípona -k (-o- je epentetický vokál) označuje tedy pouze množné číslo a další přípona -ra označuje allativ, pád odpovídající české předložce „na“.

Žádný jazyk nemůže být nikdy jediného typu, sdružují se v něm vždy rysy typů různých, a tak i v jazycích, které se nepovažují za převážně aglutinační, můžeme najít aglutinační rysy. Např. v češtině jsou rysem aglutinačního typu předpony superlativu, třetího stupně, nej- a záporu ne-.

K základnímu typovému rysu - vyjádření jedné mluvnické kategorie právě jedním závislým morfémem - se pak pojí další typové rysy na úrovni morfologie, syntaxe i fonologie. Klasifikací jazykových typů a jejich rysů se zabývá jazyková typologie, jedna z disciplín srovnávací jazykovědy.

Aglutinační typ patří do typologické skupiny syntetických jazyků. Výraz „aglutinační“ pochází z latinského agglutinare, což znamená slepit.

Typově převážně aglutinační jsou některé jazyky ugrofinské, turkické, drávidské, korejština, japonština a další.

  • Ukázka skládání morfémů ve svahilské větě Anamwona. („On ji vidí“):
a- na- mw- -ona
3. os. j. č. („on“) přít. průb. čas obj. 3. os. j. č. („ji“) sloveso („vidět“)
  • Ukázka skládání morfémů v korejské větě Kasidžiman… („Jde, ale…“):
ka- si- -džiman
kořen slova („jít“) zdvořilostní vpona spojovací sufix („ale“)
  • Ukázka skládání morfémů ve finském slově taloissammekinko? („také v našich domech?“):
talo- i- ssa- mme- -kin -ko
kořen slova („dům“) množ. číslo pád inessiv („v“) přivlastňovací sufix („náš“) částicový sufix se zvláštním významem („také“) částicový sufix s tázacím významem („?“)
  • Ukázka skládání morfémů v ajmarské větě Markajar sarasktwa… („Jdu do své vesnice“):
marka ja r sara sk t wa
kořen podstatného jména („vesnice“) můj allativ kořen slovesa („jít“) průběhový čas 1. osoba fokus

Polysyntetické jazyky[editovat | editovat zdroj]

Polysyntetické jazyky jsou podtypem aglutinačních. Vyznačují se vyšším koeficientem syntézy a zpravidla mají shodu slovesa s více argumenty (aktanty) a derivační morfologii měnící rekurzivně slovní druh.

Sloveso se v polysyntetických jazycích morfologicky shoduje zpravidla s podmětem nebo agensem a s dalším argumentem valenčního rámce. Podle konkrétního jazyka se druhý argument s morfologickou shodou vybírá podle hierarchie životnosti nebo určitosti.

Polysyntetické jazyky se dělí na afixální a kompozitní. V afixálních jazycích obsahuje každé slovo pouze jednu autosémantickou složku (např. v kečujštině). Kompozitní jazyky mohou obsahovat více autosémantických složek v rámci jednoho slova (např. v mohavštině). Příkladem kompozitní výstavby slova je inkorporace (např. v eskymo-aleutských jazycích). Afixální jazyky se vyvinuly z kompozitních.

Příkladem polysyntetického jazyka jsou eskymácko aleutké jazyky, např. grónština či většina jazyků indiánských, např. nahuatl, kečujština či ajmarština, aglutinační jazyky nepolysyntetické jsou například japonština, altajské jazyky jako turečtina a mongolština nebo jazyky ugrofinské, jako finština a maďarština.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Aleš Klégr, Petr Zima et al.: Světem jazyků. Str. 75 a 482. Albatros, Praha, 1989.
  • Vladimír Skalička. Typ češtiny. Praha 1951.

Související články[editovat | editovat zdroj]