Přeskočit na obsah

Gustav Macoun

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gustav Macoun
ak. mal. Gustav Macoun v atelieru
ak. mal. Gustav Macoun v atelieru
Narození18. prosince 1889
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. října 1934 (ve věku 44 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtízápal plic
Povolánímalíř
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Macoun, křtění Augustin Alois (18. prosince 1889[1] Praha[2] – 7. října 1934 Praha[3]) byl český malíř-krajinář a fotbalista Slávie Praha před I. světovou válkou.

Život

Narodil se v Praze v chudé rodině ševce Augustina Macouna. Od dětství se u něho projevovalo nadání k malování a po absolvování základního vzdělání se krátce školil u malíře Václava Jansy. Na jeho doporučení navštěvoval v roce 1907 kurz malby u Aloise Kalvody a v letech 1908–1909 ateliér Antonína Slavíčka. Tam v něm uzrálo rozhodnutí být malířem a v letech 1909–1913 absolvoval řádné studium na pražské malířské akademii u prof. V. Bukovace. Většinu svého života bydlel v Praze na Vinohradech, byl ženatý s manželkou Jiřinou (baletní umělkyně). V Kameničkách zřejmě prvně maloval v období 1914–1915. V letech 1925–1932 pravidelně pobýval ve starém Lopunově mlýně na Vysočině. Na sklonku svého života strávil dva roky ve Svobodných Hamrech, kde vlastnil v letech 1932–1934 roubenou chalupu[4]. Poblíž se nyní nachází pomník s pamětní deskou[5], připomínající jeho pobyt a tvorbu. Malíř zemřel roku 1934 ve Všeobecné nemocnici v Praze na zápal plic[6]. Gustav Macoun nebyl členem žádných uměleckých spolků ani sdružení. Přestože na Hlinsku působil aktivně v rámci sportovních klubů (fotbal, lyžování a turistika), literární prameny často uvádějí, že se stranil společenskému životu. Obrazy velkých formátů a jejich úspěšný prodej nepotvrzují ani časté klišé o neznámém nebo neuznaném umělci, pokud nemáme na mysli uměleckou kritiku.

Dílo

Malířovým hlavním působištěm, kde čerpal témata pro svá díla, byl Český ráj, Šumava, Kameničky a Českomoravská vrchovina. Byl malířem-krajinářem, impresionistou a oddaným následovníkem A. Slavíčka. V jeho tvorbě lze vysledovat i vlivy A. Kalvody, J. Ullmanna a F. Kavána. Ve svých vrcholných dílech, například Pohřeb v zimě (kolem 1918), Předjaří na vysočině (1920), Po bouři (1922), Chaloupky na Vysočině (1923), dokázal přenést spontánní atmosféru plenérových malířských záznamů na plátna velkých formátů, přičemž jeho výtvarně nadsazená barevná skladba v bouřkových mračnech v kombinaci se stromovým a blátivou půdou představuje mistrovské vyjádření české krajiny a její nálady. V řadě variant a rovněž ve velkých formátech ztvárnil pohedy na zříceninu hradu Trosky v působivém modravém oparu, a to zejména v zimním a podzimním období. Od raného mládí maloval převážně v menších formátech svá oblíbená zákoutí Prahy, zejména pak Karlov, Uhelný trh, Linhartský plácek, Kampu a pohledy přes malostranské střechy na Pražský hrad nebo Petřínskou rozhlednu. Ve své tvorbě převyšoval běžné epigony A. Slavíčka a dalších mařákovců, a to především citem pro barevnou skladbu české krajiny a zaujatým temperamentním přednesem. Některá pozdější díla však tyto vlastnosti ztrácí a jsou méně kvalitními replikami jeho předchozí tvorby. V souvislosti s výstavou v Rudolfinu se kriticky o tvorbě Gustava Macouna vyjadřuje v Národních listech Josef Čapek (14. 12. 1919), který v jeho tvorbě zaznamenává "velmi málo osobních znaků". Příznivou kritiku neměla ani pozdější výstava v Rubešově galerii, kdy J. R. Marek (Venkov, 23. 4. 1922) píše: "V jeho plátnech, vždy široce vržených, je cosi chvatného, nedomyšleného, neklidného až rozháraného, jako by se malíř bál, že dojem, jenž se mu náhle rozevřel před očima, se mu rozplyne." Gustav Macoun se pozitivní odezvy u kritiky dočká až v období II. světové války. František Kovárna (Venkov, 10. 10. 1944) k příležitosti deseti let od úmrtí autora oceňuje dramatičnost jeho krajin a v pozitivním slova smyslu jej považuje za "následovníka Antonína Slavíčka".

Výstavy (autorské)

  • 1919 – Výstava krajin Gustava Macouna, Krasoumná jednota, Dům umělců, Rudolfinum
  • 1922 – Gustav Macoun, Rubešova galerie, Praha
  • 1926 – Gustav Macoun - krajiny ze Šumavy, Topičův salon, Praha
  • 1930 – Gustav Macoun, Polička (větší počet obrazů)
  • 1933 – Hradec Králové, v budově ředitelství státních drah (soubor 32 děl)
  • 1935 – Posmrtná výstava, Bečkova galerie, Praha (32 obrazů)
  • 2009 – Gustav Macoun, Městské muzeum a galerie Hlinsko
  • 2018 – Balada o soumraku, Obrazárna Špejchar Želeč (40 obrazů)
  • 2019 – Gustav Macoun (1889-1934), Městské muzeum a galerie Hlinsko (přes 100 obrazů)

Galerie

  • Gustav Macoun Linhartský plácek
    Gustav Macoun Linhartský plácek
  • Gustav Macoun Karlův most
    Gustav Macoun Karlův most
  • Gustav Macoun Nerudovka
    Gustav Macoun Nerudovka
  • Gustav Macoun Pohled do údolí
    Gustav Macoun Pohled do údolí
  • Gustav Macoun Břízy (1912)
    Gustav Macoun Břízy (1912)
  • Gustav Macoun Rameno řeky
    Gustav Macoun Rameno řeky
  • Gustav Macoun Krajina za vichřice
    Gustav Macoun Krajina za vichřice
  • Gustav Macoun Chalupy
    Gustav Macoun Chalupy
  • Gustav Macoun Frýdštejn
    Gustav Macoun Frýdštejn
  • Gustav Macoun Pohled na Trosky (1915)
    Gustav Macoun Pohled na Trosky (1915)
  • Gustav Macoun Trosky v zimě
    Gustav Macoun Trosky v zimě
  • Gustav Macoun Říčka na Vysočině
    Gustav Macoun Říčka na Vysočině
  • Gustav Macoun Předjaří na Vysočině
    Gustav Macoun Předjaří na Vysočině
  • Gustav Macoun Krajina s chalupami
    Gustav Macoun Krajina s chalupami
  • Gustav Macoun Z Kameniček
    Gustav Macoun Z Kameniček
  • Gustav Macoun Zimní krajina
    Gustav Macoun Zimní krajina
  • Gustav Macoun Podzimní horská krajina
    Gustav Macoun Podzimní horská krajina

Odkazy

Literatura

  • Čapek Josef: Výstava krajin Gustava Macouna, Národní listy, roč. 59, č. 292, s. 10, 14. 12. 1919.
  • Marek J. R.: Gustav Macoun, Venkov, roč. 17, č. 95, s. 3, 23. 4. 1922.
  • Neznámý autor (bsu): Gustav Macoun, Národní listy, roč. 75, č. 22, s. 1, 22. 1. 1935.
  • Kovárna František: Vzpomínka na milence české krajiny Gustava Macouna, Venkov, roč. 39, č. 239, s. 4, 10. 10. 1944.
  • Šmidrkal Pavel: Gustav Macoun: Balada o soumraku, Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s.r.o., Pelhřimov, 2018.
  • Zachař Michael: Gustav Macoun (1889-1934), Hlinsko, Městské muzeum a galerie, 2019
  • Boučková Jitka: Výtvarní umělci jihovýchodních Čech, Pardubice – Východočeská galerie, 1983.
  • Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L – Ž), 1993.
  • Boučková Jitka: Malíři Vysočiny (Malý lexikon), Polička – Galerie Vysočina, 1993
  • Pavliňák Petr: Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Ostrava – Výtvarné centrum Chagallm, 1995.

Reference

  1. ↑ [1] Ve většině dostupných dokumentů je uvedeno nesprávné datum narození 18. 12. 1892
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  3. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Všeobecná nemocnice na Novém Městě pražském
  4. ↑ památník Gustava Macouna. www.hlinecko.cz [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-12. 
  5. ↑ Atlas Česka, Pardubický kraj, Pomník akademického malíře Gustava Macouna
  6. ↑ Kramerius Národní knihovna ČR, periodika, Gustav Macoun, rok 1934

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gustav_Macoun&oldid=21243990“