Kenzaburó Óe

Kenzaburó Óe
Kenzaburó Óe
	Kenzaburó Óe (2012)
Narození	31. ledna 1935; Ōse
Úmrtí	3. března 2023 (ve věku 88 let)
Příčina úmrtí	senilita
Povolání	romanopisec, esejista, scenárista, vysokoškolský učitel, autor sci-fi a spisovatel
Alma mater	Tokijská univerzita
Žánr	esej
Témata	literární činnost
Významná díla	Soukromá záležitost; Fotbal z prvního roku éry Mannen
Ocenění	Akutagawova cena (1958); Cena Šinčóšy za literaturu (1964); Cena Tanizaki (1967); cena Noma za literaturu (1973); Cena Jomiuri (1983); … více na Wikidatech
Děti	Hikari Óe
Příbuzní	Jūzō Itami (manželčin bratr); Mansaku Itami (tchán); Mansaku Ikeuchi (synovec)
Vlivy	Jean-Paul Sartre
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kenzaburó Óe (japonsky 大江健三郎, * 31. ledna 1935) je japonský spisovatel. Po Jasunari Kawabatovi je druhým japonským nositelem Nobelovy ceny za literaturu, kterou obdržel roku 1994.

Život a dílo

Narodil se v odlehlé horské vesnici Öse (dnes součást města Učiko) v prefektuře Ehime na ostrově Šikoku. V roce 1954 začal studovat na Tokijské univerzitě francouzskou literaturu. Byl silně ovlivněn Jeanem-Paulem Sartrem, o jehož díle napsal disertační práci a se kterým se i později osobně seznámil při svých cestách po Evropě. Roku 1960 se oženil a navštívil Čínu, kde se sešel s Mao Ce-tungem. Narození mentálně postiženého syna roku 1963 změnilo jeho životní hodnoty i způsob psaní. V šedesátých letech navštívil kromě Francie také Sovětský svaz. Politicky se angažuje na straně japonské levice.

Ve svých prvních povídkách a novelách zobrazil deziluzi poválečné generace japonské mládeže a hned si získal uznání kritiky. Za povídku Chov (Šiiku) obdržel roku 1958 prestižní Akutagawovu cenu. Jeho sloh byl naturalistický, nevyhýbal se tabuizovaným stránkám lidského života. V 60. letech se v jeho dílech projevuje reflexe problematiky atomových zbraní. Zabývá se i záležitostmi ekologie. V roce 1967 obdržel Tanizakiho literární cenu za román Fotbal z prvního roku éry Mannen (Mannen gannen no futtobóru). Roku 1994 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu jako spisovateli, "který poetickou silou vytváří imaginární svět, v němž se život a mýtus spojují ve zhuštěný, otřesný obraz údělu člověka naší doby" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Dále bylo při udělování této konstatováno, že "Óe uspěl především v tom, jak si dokázal proklestit cestu věcmi soukromými, aby ve smyšleném světě, který vynalézavě propracovává, vyjádřil, co je lidem společné."

Po obdržení Nobelovy ceny prohlásil, že nastal konec beletrie a že tudíž i on po dokončení své trilogie Hořící zelený strom (Moeagaru midori no ki) v roce 1995 přestane psát beletristické prózy. Přesto se na tuto literární scénu ještě několikrát vrátil, když vznikal jeho potřeba reagovat na situaci v japonské společnosti.

Výběrová bibliografie

Kimjóna šigoto (1957, 奇妙な仕事, Podivná práce), autorova první povídka,
Šiša no ogori (1957,死者の奢り, Pýcha mrtvých),
Šiiku (1958, 飼育, Chov), povídka vyprávějící drsný válečný příběh o zajetí černošského letce v japonské vesnici, za kterou autor obdržel prestižní Akutagawovu cenu.
Memuširi kouči (1958, 芽むしり仔撃ち, Rvát výhonky a střílet mláďata), román o skupině dětí z nápravného ústavu pro mladistvé, kteří jsou za války evakuování do horské vesnice, kde je s nimi krutě a bezohledně zacházeno.
Warera no džidai (1959,われらの時代, Naše doba), román, ve kterém autor pomocí sexuálních metafor vystihoval americkou okupaci Japonska.
Sevuntín (1961, セヴンティーン, Seventeen), novela o dospívajícím středoškolákovi, který těžce hledá cestu ze své osamělosti.
Okuretekita seinen (1962, 遅れてきた青年, Mladík, který se opozdil), román o chlapci, který snil o tom, jak bude čestně sloužit v císařské armádě a kterého zdrtil císařův projev o kapitulaci.
Seiteki ningen (1963, 性的人間, Sexuální bytosti),novela o partě filmařů, která přijíždí do přímořského letoviska natáčet experimentální film.
Ničidžó seikacu no bóken (1964, 日常生活の冒険, Dobrodružství všedního života), próza, ve které shrnul své myšlenky a dojmy z cest do ciziny.
Kodžintekina taiken (1964, 個人的な体験, Soukromá záležitost), román napsaný jako zpověď mladého muže, který netuší, jak zásadně se mu změní život v momentě, kdy mu žena porodí postižené dítě.
Sora no kaibucu Augí (1964, 空の怪物アグイー, Nebeská příšerka Aguí), novela s motivem šílenství,
Hirošima nóto (1965,ヒロシマ・ノート, Poznámky z Hirošimy), protijaderná próza,
Mannen gannen no futtobóru (1967, 万延元年のフットボール, Fotbal z prvního roku éry Mannen), román, za který autor získal Tanizakiho literární cenu, psychologické drama dvou bratří vracejících se po letech z města do svého rodiště zapadlého v lesích.
Warera no kjóki o ikinobiru miči o ošiejo (1969, われらの狂気を生き延びる道を教えよ, Nauč nás, jak vyrůst ze svého šílenství),
Mizukara waga namida o nuguitamau hi (1972, みずから我が涙をぬぐいたまう日, Den, kdy sám otře mé slzy),
Dóžidai gému (1979, 同時代ゲーム, Současná hra), román líčící tajnou utopickou komunitu skrytou v horách ostrova Šikoku.
Kózui wa waga tamašii ni ojobi (1973, 洪水はわが魂に及び, Záplava sahá až k mé duši), povídka, za kterou autor obdržel Nomovu literární cenu
Šósecu no hóhó (1978, 小説の方法, Metody románu), eseje,
Reincurí o kiku onnatači (1982,「雨の木」を聴く女たち, Ženy naslouchající dešťovému stromu), sbírka próz zamýšlejících se nad problémy moderní civilizace i nad postavením žen v ní.
M/T to mori no fušigi no monogatari (1985, M/Tと森のフシギの物語, M/T a podivné příběh o lese),
Nacukašií toši e no tegami (1987, 懐かしい年への手紙, Dopis letům, na něž rád vzpomínám), román,
Sukuinuši ga nagurareru made (1993,「救い主」が殴られるまで, Dokud Spasitel nedostane ránu), první díl románové trilogie Moeagaru midori no ki (燃えあがる緑の木, Hořící zelený strom) odehrávající se ve vesnici odříznuté od světa v lesích.
Jureugoku - Vaširéšon (1994, 揺れ動く - ヴァシレーション, Kolébání - Vascillation), druhý díl trilogie,
Ōinaru hi ni (1995, 大いなる日に, Veliký den), závěrečný třetí díl trilogie.
Čúgarei (1999, 宙返り, Přemet),
Nihjaku nen no kodomo (2003, 二百年の子供, Dvousetleté dítě),
Sajónara, wataši no hon jo (2005, さようなら、私の本よ!, Sbohem, mé knihy), eseje.

Česká vydání

Mladík, který se opozdil. [s.l.]: Odeon, 1978. 394 s. , přeložila Vlasta Winkelhöferová
Chov. Praha: H & H, 1999. 309 s. ISBN 80-86022-40-4. , přeložil Ivan Krouský, kromě povídky Chov jsou zde obsaženy také román Rvát výhonky a střílet mláďata a povídky Lidské ovce, Pýcha mrtvých a Když jsem byl opravdu mladý.
Soukromá záležitost. V Praze: Plus, 2010. 198 s. ISBN 978-80-00-02586-5. , přeložil Michael Weber
Seventeen / Sexuální bytosti. [s.l.]: Plus, 2011. 249 s. ISBN 978-80-259-0039-0. , přeložil Michael Weber

Ceny

Odkazy

Literatura

WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Slovník japonské literatury. Praha: Libri, 2008.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kenzaburó Óe na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kenzaburó Óe
http://www.answers.com/topic/hikari-oe
https://web.archive.org/web/20150210175324/http://www.kirjasto.sci.fi/oe.htm
Kenzaburó Óe v Československé bibliografické databázi

Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za literaturu 1976-2000