Oxidy
Oxidy (dříve psáno oxydy, v souladu s dalšími jazyky [1][2], zastarale kysličníky) jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku s méně elektronegativními (elektropozitivnějšími) prvky. Oxidy mohou vznikat buď prudkou oxidací (hořením) za přítomnosti kyslíku anebo pozvolnou oxidací jiným způsobem, zejména kyslíkem atmosférickým anebo kyslíkem obsaženým v některých látkách (oxidačních činidlech), a při dalších chemických reakcích. Kyslík má v oxidech oxidační číslo −II.
Pojmenování oxidů
V českém jazyce se pro pojmenování oxidů používá unikátní chemické názvosloví, jehož autorem je Vojtěch Šafařík. Vzorec oxidu odpovídá schématu XmOn, kde X je chemická značka prvku a m a n jsou počty atomů. Pokud je počet atomů (m, n) roven jedné, nepíše se ani nevyslovuje. Koncovka názvu je odvozena podle valence příslušného prvku X (pro jedno- až osmimocný prvek postupně -ný, -natý, -itý, -ičitý, ičný/ečný, -ový, -istý, -ičelý).
U některých oxidů jsou výjimečné zvláštnosti nebo nepravidelnosti:
- pravidelně utvořený název se nepoužívá nebo se používá méně často, například H2O není oxid vodný ale voda,
- P4O10 (P2O5) není oxid „fosforičný“, ale fosforečný (v rámci pravidla),
- pravidlo valence nutně nezohledňuje násobný počet atomů, například dvě zápisem rozdílné sloučeniny NO2 i N2O4 jsou shodně oxid dusičitý.
Tabulka
| Oxidační číslo atomu oxidu |
Přípona názvu oxidu |
|---|---|
| I | -ný |
| II | -natý |
| III | -itý |
| IV | -ičitý |
| V | -ičný -ečný |
| VI | -ový |
| VII | -istý |
| VIII | -ičelý |
Pokud je třeba vypočítat zapsaný poměr mezi atomy, lze použít jednoduché pravidlo:
- Pokud je oxidační číslo n sudé (n=2x, x=1, 2, 3 nebo 4), zapisuje se poměr s počáteční jedničkou (v čitateli): 1:n/2
- Pokud je oxidační číslo n liché (n=2x+1), zapisuje se poměr s dvojkou na začátku 2:n
V současnosti se zvažuje ještě zavedení koncovky -utý pro oxidační číslo atomu oxidu IX.[3]
Dle chemického chování
Kyselé
Většinou to jsou oxidy od kovů s oxidačním číslem vyšším než pět a nebo od nekovových prvků. S vodou reagují za vzniku kyslíkatých kyselin, popřípadě, pokud nejsou rozpustné ve vodě, s bází za vzniku solí.
Bazické
Oxidy od elektropozitivních prvků (typicky I.A a II.A skupina). S vodou reagují za vzniků hydroxidů daného kovu.
Neutrální
Oxidy nereagující s kyselinami ani zásadami. Příklady mohou být oxidy dusnatý a uhelnatý
Amfoterní
Většinou oxidy s nízkými oxidačními čísly. Reagují se zásadami i kyselinami za vzniků solí. Jako příklad může být oxid zinečnatý.
Podle struktury
Iontové
V těchto oxidech je mezi atomem kyslíku a druhého prvku iontová vazba. Z toho vyplývá že iontové oxidy tvoří převážně elektropozitivní prvky. O2− iont je silná zásada (s vodou reaguje za vzniku dvou hydroxidových iontů - odjímá jí proton).
Polymerní
Tyto oxidy tvoří řetězovité uspořádaní ve kterém se opakuje základní molekula. Příklad může být oxid křemičitý.
Molekulové
V těchto oxidech se uplatňují kovalentní vazby.
Podvojné
Oxidy obsahující dva různé kovy.
Reference
- ↑ http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5027
- ↑ http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=oxyd&where=hesla&zobraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&numcchange=no¬_initial=1 (v PSJČ jen oxyd)
- ↑ https://katalog.npmk.cz/records/4a20e6ce-4725-42a6-b5eb-f95cd5606fd6?locale=cs
- ↑ ALEŠ., Mareček,. Chemie pro čtyřletá gymnázia. Vyd. 1. vyd. Brno: Vl.nákl 3 sv. s. ISBN 9788090006669. OCLC 37961500
- ↑ JANSKÁ, Michaela. Oxidy | Názvosloví.cz. nazvoslovi.cz [online]. [cit. 2017-11-08]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu oxid na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo oxid ve Wikislovníku
