Ion Antonescu

Ion Antonescu
Ion Antonescu
Stranická příslušnost
Členství	nezávislý politik
Narození	2. června 1882; Pitești
Úmrtí	1. června 1946 (ve věku 63 let); Jilava
Příčina úmrtí	střelná rána
Choť	Maria Antonescu
Alma mater	École spéciale militaire
Profese	politik, voják a diplomat
Ocenění	velkokříž Řádu bílé růže (1941); Crimea Shield in Gold (1943); velkokříž Řádu kříže svobody (1943); Záslužný řád Německého orla; Řád Michala Vítěze; … více na Wikidatech
Commons	Ion Antonescu
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ion Victor Antonescu (15. června 1882, Pitești – 1. června 1946, věznice Jilava) byl rumunský generál a politik. Během druhé světové války byl od 4. září 1940 do 23. srpna 1944 ministerský předseda a conducător (vůdce) Rumunska.

Život, vláda a kariéra

Během první světové války byl důstojníkem v rumunské armádě. Po válce se stal v roce 1933 náčelníkem generálního štábu a v roce 1934 rumunským ministrem obrany.V září 1940 byl králem Karlem II. jmenován premiérem Rumunska. Jeho prvním krokem bylo pozvání německé vojenské mise, což umožnilo Wehrmachtu dostat pod kontrolu strategicky důležitá ropná pole v Ploješti a vytvořit z Rumunska nástupiště k invazi do SSSR. Jako hlava státu se musel smířit s faktem, že Maďarsko získalo většinu území, které Rumunsko získalo roku 1918 a to díky podpoře Třetí říše. Už vzhledem k tomu se rozhodl opřít svou zahraniční politiku o spojenectví s Němci a na rozdíl od Horthyho přijal radikální antisemitskou politiku nacistů, což se projevilo během bojů na východní frontě, kde rumunská armáda ochotně asistovala SS při protižidovských raziích a posílala židovské obyvatelstvo do koncentračních táborů v Německu.

Ještě před Antonescovým nástupem v květnu 1940 podepsalo do té doby neutrální Rumunsko s Německem Pakt Ropa-Zbraně. Po Antonescově nástupu k moci se závislost země na Berlínu prohloubila, když 23. listopadu 1940 podepsal připojení Rumunska k Paktu tří a později vyhlásil válku Sovětskému svazu. Během bojů na východní frontě se Rumunsko angažovalo ze všech německých spojenců nejvíce a to jak na frontě, tak i během bojových operací v Černém moři. Rumunsko rovněž vyslalo největší letecký kontingent. Tím získalo zpět Sověty okupovanou Bessarábii a jako kompenzaci i oblast Podněstří včetně strategicky důležitého přístavu Oděsa. Tento úspěch však byl vykoupen velkými ztrátami jak živé síly, tak i bojové techniky, které se díky německé neochotě nedařilo nahradit. Porážka v bitvě u Stalingradu podlomila bojeschopnost rumunské armády a otřásla Antonescovým postavením.

Dne 23. srpna 1944 byl zatčen a v roce 1946 byl odsouzen k smrti zastřelením. Dne 1. června 1946 byl ve věznici Jilava popraven.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ion Antonescu na Wikimedia Commons
Záznam z popravy

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.