Ostnák trnitý
 Ostnák trnitý | |
|---|---|
 Ostnák trnitý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Podřád | bahňáci (Charadrii) |
| Čeleď | ostnákovití (Jacanidae) |
| Rod | Jacana |
| Binomické jméno | |
| Jacana spinosa Linné, 1758 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ostnák trnitý (Jacana spinosa) je bahňák z čeledi ostnákovití, jehož domovinou jsou pobřežní oblasti Mexika a oblasti Střední Ameriky a Karibiku.
Taxonomie
Ostnák trnitý (Jacana spinosa) se spolu s ostnákem jihoamerickým řadí do rodu ostnák (Jacana) a čeledi ostnákovití (Jacanidae). Tento řád se tradičně řadí k dlouhokřídlým (Charadriiformes).
Popis
Druh má úzké podlouhlé tělo. Opeření je od ocasu až po hruď tmavě hnědé, někdy s mírně nelesklým kaštanovým nádechem v oblasti břicha. Hlava a krk jsou černé se zelenkavým iridiscentním nádechem. Zobák je sytě žlutý, u kořene bílý. Dominantu přední strany hlavy představuje žlutý rohovitý čelní štítek. Primární a sekundární letky jsou žluto-zelené a výrazně kontrastují se zbytkem těla; světlé letky lze však spatřit pouze během letu.[2] V ohybu křídla se nachází cca 7–10 mm žlutě zbarvený osten, který ostnáci mohou použít jako zbraň proti vetřelcům na jejich teritoriích.[3][4]
Nohy jsou dlouhé a tenké zakončené dlouhými prsty, které představují vůbec jedny z nejdelších prstů vzhledem k délce těla mezi všemi ptáky.[5][6] Nohy mají šedé až šedozelené zbarvení, duhovka je hnědá.[2] Průměrná výška ptáků je kolem 24 cm s průměrným rozpětím křídel kolem 51 cm.[7] Samci jsou v průměru o 40 % menší než samice.[8] Podle dat z Kostariky váží samice v průměru kolem 145 g a samci kolem 87 g.[7]
Biologie a chování
Rozmnožování
Ostnáci trnití provozují jeden z nejvzácnějších rozmnožovacích systémů mezi všemi ptáky: polyandrie založená na obraně zdrojů.[9] Dochází u nich totiž k genderově obrácené roli – stavbu hnízda, inkubací vajec a výchovu mláďat zajišťuje samec, zatímco mnohem větší samice hlavně brání teritorium.[9] Samice se páří s 1–4 samci. Každý z těchto samců obývá vlastní teritorium o rozměrech cca 40×40 m, na kterých netoleruje žádný jiný ptačí druh.[10] Samci si tato teritoria agresivně brání, samice pomáhá bránit teritoria všem samcům, se kterými je ve svazku.[9]
Jakmile dojde k utvoření páru, samec postaví hnízdo z chrastí plovoucí na vodě.[10] Snůšku většinou tvoří 4 hnědá vejce s černými skvrnami. Samice může klást snůšku i každých devět dní.[7] U samic nikdy nedochází k inkubaci vajec a pokud samec opustí hnízdo, samice o inkubaci nejeví zájem. Ostatně hnízdí nažina se vyvíjí pouze u samců. Po vylíhnutí si mláďata sama začnou shánět potravu a jsou schopná chůze, plavání i potápění. Po narození jsou všude doprovázena samcem, avšak postupně se samec od mláďat vzdaluje na stále delší dobu. Po vylíhnutí mláďat samice nepřestává bránit teritorium, i když na výchově samotné se nepodílí. K prvnímu letu mláďat dochází v cca 5 týdnech. Občas dochází k vyhnání samice z jejího „multiteritoria“ jinou samicí, která může přebrat vyhnané samici všechny její partnery s hnízdy.[10]
Rozmnožování je nejčastější na počátku období dešťů, nicméně může k němu docházet po celý rok.[7]
Hlasový projev
Ostnáci se dokáží hlasitě projevovat, vydávají převážně hrubě znějící volání, chrčivé zvuky a klepání připomínající ťukání psacího stroje.[8]
Potrava
Živí se hmyzem a semínky. Hnízdící jedinci se krmí samostatně, nehnízdící ptáci se občas krmí v neforemných skupinkách.[8]
Rozšíření a populace
Druh je rozšířen po obou stranách mexického pobřeží, dále v Belize, Nikaragui, Dominikánské republice, El Salvadoru, Panamě, Hondurasu, Guatemale, Haiti, Hondurasu, Haiti, Jamajce, Kubě a Kostarice.[11] Příležitostně ostnáci zaletí i severněji do Texasu, zatoulaní jedinci byli pozorováni i na Floridě[12] či v Arizoně.[13] Obývá převážně bažiny, mělké rybníky a rašeliniště, občas sbírá potravu na zatravněných zavodněných loukách a polích.[7]
IUCN odhaduje celkovou populaci ptáků na 0,5–5 milionů.[11]
Ohrožení a ochrana
I když je populační trend neznámý, druh je hodnocen jako málo dotčený.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b Hayman, Merchant a Prater 2011, s. 242.
- ↑ Northern Jacana (Jacana spinosa) [online]. Birds.com [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spurs and blades on the wings of jacanas, lapwings, sheathbills and archaeotrogonids (clubs, spurs, spikes and claws part II) [online]. Scienceblogs.com, 2003 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ World Records: 10 Superstars of the Avian World [online]. Audubon.com, 2015-02-24 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ INTERNATIONAL, Living on Earth / World Media Foundation / Public Radio. Living on Earth: BirdNote®: Lily-Trotters, Jesus Birds. Living on Earth [online]. [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e RUTHERFORD, Ryne. Jacana spinosa (northern jacana) [online]. Animal Diversity Web [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Colwell 2010, s. 60.
- ↑ a b c STEPHENS, Martin M. Interspecific aggressive behavior of the polyandrous Northern Jacana (Jacana spinosa). S. 508–518. The Auk [online]. 1984 [cit. 2021-06-03]. Roč. 101, s. 508–518. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c JENNI, Donald A.; COLLIER, Gerald. Polyandry in the American Jaçana (Jacana spinosa). S. 743–765. The Auk [online]. 1972-10 [cit. 2021-06-03]. Roč. 89, čís. 4, s. 743–765. Dostupné online. DOI 10.2307/4084107. (anglicky)
- ↑ a b c Jacana spinosa.Chybí název periodika! BirdLife International: The IUCN Red List of Threatened Species 2020, 2020-02-19 [cit. 2021-06-03]. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22693550A168911151.en. (anglicky)
- ↑ Hayman, Merchant a Prater 2011, s. 219.
- ↑ Northern Jacana [online]. Arizona Bird Comittee [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- COLWELL, Mark A., 2010. Shorebird ecology, conservation, and management. Berkeley: University of California Press. ISBN 978-0-520-26640-7. (anglicky)
- HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony, 2011. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu ostnák trnitý na Wikimedia Commons 
Taxon Jacana spinosa ve Wikidruzích
