Vilém Sasko-Výmarský

Vilém Sasko-Výmarský
	Vévoda Sasko-výmarský
Narození	11. dubna 1598; Altenburg
Úmrtí	17. května 1662 (ve věku 64 let); Výmar
Potomci	Jan Arnošt; Adolf Vilém; Jan Jiří; Vilemína Eleonora; Bernard; Dorota Marie
Rod	Wettinové
Otec	Jan II. Sasko-Výmarský
Matka	Dorotea Marie Anhaltská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Sasko-Výmarský (11. dubna 1598, Altenburg — 17. května 1662, Výmar) byl vévoda Sasko-výmarský a po smrti bratra Albrechta od roku 1644 až do své smrti vládce Sasko-eisenašský. Jeho rodiči byli Jan II. Sasko Výmarský a jeho manželka Dorota Marie.

Život

Vilém se narodil 11. dubna 1598 v Altenburgu jako pátý potomek vévody Jana a jeho manželky Doroty Marie. Měl několik sourozenců: bratry Jana Arnošta, Fridricha, Albrechta, Jana Fridricha, Arnošta a Bernarda. Studoval na univerzitě v Jeně a později doprovázel své bratry i při studiích v zahraničí. V roce 1613 bratři navštívili Francii, Nizozemsko i Velkou Británii a roku 1614 se vrátili do Sasko-výmarského vévodství.

24. srpna 1617 společně s dalšími šlechtici založil jazykovou akademii Fruchtbringende Gesellschaft. Stalo se tak na pohřbu matky Doroty Marie.

Vláda

Vilém se narodil až jako pátý (třetí přeživší) potomek svých rodičů a ani nepředpokládalo, že by někdy vévodství mohl vládnout. Vévodou byl po otcově smrti nejstarší bratr Jan Arnošt, nicméně, ten o veškeré tituly přišel, když se odmítal podrobit císaři Ferdinandovi II. Štýrskému. Vilém se tak stal vládcem vévodství, avšak samotný titul stále náležel bratrovi. Až po jeho smrti v roce 1626 získal titul vévody Sasko-výmarského. O rok později se Vilém stal držitelem Řádu stability (Orden der Beständigkeit). Mezi lety 1622 až 1623 vytvořil vlastenecký spolek Deutscher Friedbund, který hlásal, mimo jiné, i náboženskou svobodu. Štědré finanční podpory se Vilémovi dostalo například od strýce z matčiny strany Ludvíka I. Anhaltsko-Köthenského.

Stejně jako mnoho jiných vévodů a knížat, i Vilém se musel zapojit do třicetileté války – sloužil pod Petrem Arnoštem II. Mansfeldem a Jiřím Fridrichem Bádensko-Durlašským. Až později začal sloužit pod Kristiánem Brunšvickým.

Během přerozdělování v roce 1614 Vilém udržel Výmar i Jenu pohromadě ve své moci a jeho bratr Albrecht navíc získal Eisenach. Roku 1644 ale Albrecht zemřel a Vilémovi tak připadl i Eisenach, od kterého bylo později odvozováno i Sasko-eisenašské, resp. Sasko-Výmarsko-eisenašské vévodství.

Vilémova armáda byla na poměrně dobré úrovni, za kterou mohl především švédský král Gustav II. Adolf. Když ale Gustav zemřel, hrabě Axel Oxenstierna dohnal Viléma k přistoupení na Pražský mír.

Když v lednu 1650 zemřel Vilémův strýc Ludvík I. Anhaltsko-Köthenský, shodli se členové spolku Deutscher Friedbund, že se Vilém stane Ludvíkovým nástupcem a tedy i hlavou organizace. Oficiálně se tak stalo 8. května 1651 a Vilém si svoji pozici držel až do své smrti.

Smrt

Vilém Sasko-Výmarský zemřel 17. května 1662 ve Výmaru, když mu bylo čtyřiašedesát let. Jeho nástupcem v roli vévody Sasko-výmarského se stal jeho syn Jan Arnošt II., který vládl až do roku 1683. Vládci Sasko-eisenašského vévodství se po smrti správce Viléma stali (společně) Adolf Vilém Sasko-Eisenašský a Jan Jiří.

Manželství a potomci

23. května 1625, kdy bylo Vilémovi 27 let, se oženil s Eleonorou Dorotou Anhaltsko-Desavskou, která byla jeho nevlastní sestřenicí (byla dcerou Jana Jiřího I., který vzešel z prvního manželství Jáchyma Arnošta Anhaltského, zatímco Vilémova matka Dorota Marie vzešla až z jeho druhého manželství). Pár měl devět dětí, přičemž šest z nich (dvě dcery a čtyři synové) se dožili dospělosti.