Eleftherios Venizelos
| Eleftherios Venizelos | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Liberální strana Národní liberální strana |
| Narození | 23. srpna 1864 Mournies |
| Úmrtí | 18. března 1936 (ve věku 71 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | krvácení do mozku |
| Místo pohřbení | Venizelos graves |
| Choť | Maria Venizelou (1891–1894) Helena Schilizzi (1921–1936) |
| Rodiče | Kyriakos Venizelos a Stiliani Ploumidaki |
| Děti | Sofoklis Venizelos Kyriakos Venizelos |
| Příbuzní | Katigo Venizelou a Evanthia Venizelou (sourozenci) Nikitas Venizelos (vnuk) Eleftherios Venizelos (vnuk) |
| Alma mater | Athénská univerzita (1881–1886) |
| Profese | politik, advokát, spisovatel, novinář a diplomat |
| Náboženství | Pravoslavná církev |
| Ocenění | velkokříž Řádu čestné legie Řád bílé orlice Řád Spasitele |
| Podpis |  |
| Webová stránka | www |
| Commons | Eleftherios Venizelos |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eleftherios Venizelos (plným jménem Elefthérios Kyriákou Venizélos, řecky Ελευθέριος Κυριάκου Βενιζέλος) (23. srpna 1864, Chania – 18. března 1936, Paříž) byl významným řeckým revolucionářem, prominentním a proslulým státníkem působícím během první poloviny 20. století.[1][2] Venizelos zastával několikrát za sebou post předsedy vlády řeckého státu, a to mezi lety 1910 až 1920 a 1928 až 1932. Jeho význačný vliv na vnitřní i vnější záležitosti řeckého státu mu vynesl titul "tvůrce moderního Řecka"[3], někdy je též známý pod dalším titulem Velký Kréťan.[4]
Poprvé se objevil na mezinárodní scéně v souvislosti se svojí významnou rolí ohledně autonomie Kréty v rámci Osmanské říše a posléze jejím spojení (enosis) s Řeckem. Brzy poté byl pozván do samotného Řecka, aby vyřešil tehdejší problematickou politickou situaci a stal se premiérem. Jeho zásluhou byly uskutečněny nejen ústavní a hospodářské reformy, ale také reorganizace armády a námořnictva. Tyto změny vedly k modernizaci řecké společnosti a připravily vojenské složky na nadcházející ozbrojené konflikty.
Během balkánských válek (1912-1913) měl zásadní podíl na vytvoření balkánské ligy (aliance balkánských států proti Osmanské říši). Díky jeho vedení se populace a územní rozsah Řeckého království takřka zdvojnásobily – Řecko získalo Makedonii, Epirus a zbytek Egejských ostrovů.
Během první světové války (1914-1918) se rozhodl přiklonit na stranu Trojdohody a podařilo se mu tak znovu dosáhnout územních zisků. Spolu s tím se však dostal do sporu s tehdejším řeckým králem Konstantinem I., což vedlo k takzvanému národnímu rozkolu. Populace země se tak rozdělila na dva tábory – venizelisty a roajalisty. Mocenský boj, který tak v Řecku vypukl, následně po několik desetiletí ovlivňoval další politický a společenský vývoj země. Přes své úspěchy byl Venizelos roku 1920 poražen ve volbách, což později způsobilo prohru v řecko-turecké válce.
Během následujícího působení ve funkci ministerského předsedy (1928-1932) Venizelos úspěšně normalizoval vztahy se sousedními státy a dále prohloubil své ústavní a hospodářské reformy. Roku 1935 se zúčastnil nezdařeného pokusu o puč, následně vystoupil z politického života a odjel ze země.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eleftherios Venizelos na anglické Wikipedii.
- ↑ Kitromilides, 2006, p. 178
- ↑ 'Liberty Still Rules' Archivováno 25. 5. 2013 na Wayback Machine., TIME, Feb. 18, 1924
- ↑ Duffield J. W., The New York Times, October 30, 1921, Sunday, odkaz
- ↑ HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-192-1. S. 337. Dále jen [Hradečný].
Literatura
- HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-192-1.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleftherios Venizelos na Wikimedia Commons
