Karel Jan Hora
| Ing. Karel Jan Hora | |
|---|---|
 Karel Jan Hora v Japonsku, 1906 | |
| Narození | 10. února 1881 Bílé Poličany  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1974 (ve věku 92–93 let) Johannesburg  Jižní Afrika |
| Povolání | japanolog a obchodník |
| Choť | Fuku Takemoto–Horová |
| Děti | Vaka Horová, Karel Hora |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Jan Hora (10. února 1881 Bílé Poličany[1] – 1974 Johannesburg) byl český technik, diplomat a obchodník, znalec Japonska.
Životopis
Mládí
Narodil se v Bílých Poličanech v zámožné rodině. Jeho otec Alois Hora byl ředitelem biskupského panství v Chrasti u Chrudimi a později ředitelem na dalších panstvích. Jeho matka Růžena, rozená Kerhartová, byla sestrou Františka Kerharta, který byl radním v Pardubicích a rovněž zakladatelem firmy Kerhart a Tachecí v Pardubicích.[1]
Po absolvovaní třech ročníků měšťanky v Holicích přestoupil Karel Jan na reálné gymnázium v Pardubicích, které ukončil v roce 1898.[2] Poté nastoupil v Pardubicích na poštu do oddělení pro zřizování telegrafů a telefonů. Asi v roce 1901 odjel do USA, kde pracoval v elektrotechnických závodech. Během pobytu v USA vystudoval techniku. Jeho posledním zaměstnavatelem byla japonská firma, která ho okolo roku 1905 odeslala do Ósaky v Japonsku, kde byl zaměstnán firmou Osaka Gas Company při stavbě plynárny. Jeho kvalifikaci zvyšovalo, že kromě dalších jazyků ovládal i japonštinu.[3][p 1]
Pobyt v Asii
V Japonsku se před rokem 1909 oženil s Japonkou Fuku Takemoto[4] a měl s ní dvě děti, dceru Vaku a syna Karla Horu. Poté co původního japonského zaměstnavatele v listopadu 1908, založil spolu s Edith de Lalande (později provdaná Edith Tōgō, 3. 2. 1887–4. 11. 1967) a Janem Letzelem projekční kancelář E. de Lalande Company, Architects and Engineers. Po rozchodu Edith de Lalande založili Letzel a Hora vlastní kancelář Letzel & Hora v Tokiu, s pobočkou v Jokohamě, kterou vedl Ing. Hora. Po požáru sídla přesídlila firma v lednu 1910 do Jokohamy. Činnost této projekční kanceláře byla ukončena dne 1. července 1913 a nástupnickou firmou se stalatéhož dne Architectural & Engineering Offices Jan Letzel, Tokyo.[5]
V té době byl Karel Jan Hora též zástupcem mladoboleslavské automobilky Laurin & Klement a německého výrobce trubek Mannesmann.[6][7]
V roce 1913 se přestěhoval i s rodinou z Japonska do Šanghaje v Číně. Když byli v roce 1917 z Číny vypovězeni, celá rodina se dostala postupně přes New York, Švédsko, Dánsko a Německo do Čech. V Čechách se usadil Hora s rodinou v Poděbradech, kde měl jeho příbuzný František Hora slévárnu. Po vzniku Československa se Hira přihlásil do československé armády.[2]
V Jižní Africe
V roce 1935 byl pověřen vedením konzulátu v Johannesburgu. V letech 1938–1939 vykonával funkci oficiálně jmenovaného honorárního konzula.[8] Zde se např. v roce 1937 zasloužil o provedení Prodané nevěsty v Johannesburgu.[9]
Karel Jan Hora zemřel v roce 1974 Johannesburgu v Jihoafrické republice.[zdroj?]
Dílo
Karel Jan Hora překládal, zejména z japonštiny.
- Inazo Nitobé: Duše Japonska, Bušidó (překlad K. J. Hora, vydal Josef Pelcl, Praha, 1904, titulní kresba Sanči Ogawa)
Odkazy
Poznámky
- ↑ Údajně hovořil dvanácti jazyky.
Reference
- ↑ a b Matrika N, Bílé Poličany 1837–1889, snímek 256. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-01.
- ↑ a b Klub přátel Pardubicka, Pavel Sviták: Ing. Karel Hora, Kašparův zákazník
- ↑ Svojsík, Alois: Český den v Japonsku, In. Český svět, roč. 1905–1906, č. 21 (13. 7. 1906), s. 478 Dostupné online.
- ↑ Cestovatel p. Al. Svojsík. Národní listy. 17. 11. 1908, s. 2. Dostupné online.
- ↑ LETZEL, Jan. Japonsko - země, kterou jsem hledal : Edice dopisů architekta Jana Letzela (1880 Náchod - 1925 Praha) z let 1907 - 1924. Redakce Stanislav Bohadlo. 1. vyd. Náchod: Gate, 2000. 190 s. ISBN 80-901712-6-5.
- ↑ A. R. Nykl: Češi v Japonsku I.. Národní listy. 16. 10. 1937, s. 2. Dostupné online.
- ↑ A. R. Nykl: Češi v Japonsku II.. Národní listy. 30. 10. 1937, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ Jaroslav Olša jr.: Českoslovenští diplomaté v černé Africe, 1918–1955, s. 104–105
- ↑ Prodaná nevěsta v Johannesburgu. Lidové noviny. 1. 6. 1937, s. 6. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Alois Svojsík: Z cesty k protinožcům. Národní politika. 9. 12. 1908, s. 1–2. Dostupné online.
- ing. K. J. Hora: Smetanova Prodaná nevěsta v Jižní Africe. Pestrý týden. 25. 3. 1939, s. 7. Dostupné online.
