Přeskočit na obsah

Specifické poruchy učení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Specifické poruchy učení
Klasifikace
MKN-10F81.
MeSHD007859
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Specifické poruchy učení jsou poruchy způsobující problémy v rámci vzdělávacího procesu, kdy postižení projevují nedostatečně rozvinuté schopnosti, což jim způsobuje výukové obtíže.

Původ

Specifické poruchy nejsou způsobeny poruchami vývoje, zrakovým, sluchovým, motorickým nebo jiným zdravotním postižením, ani přímo způsobeny prostředím s nedostatečnými podněty. Přesný původ vzniků těchto poruch učení není dosud znám. Předpokládá se, že existuje dědičný sklon k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40% dětí postižených rodičů[zdroj⁠?!]), a že tyto poruchy jsou způsobeny mj. odchylnou organizací aktivit mozku a dominancí hemisfér[zdroj⁠?!], která není typická. Specifické poruchy učení jsou nejčastěji vztahovány k dysfunkci části mozku (následkem např. LMD) nebo jeho drobného poškození, určitý vliv je přikládán i nepříznivým vlivům prostředí – zejména emocionálnímu klimatu v rodině a vztahu rodičů ke škole.

Specifické poruchy učení se projevují u dětí napříčvšemi úrovni inteligence, tedy jak u dětí nadprůměrně (např. Albert Einstein byl taky dyslektik[zdroj⁠?!]), průměrně, i podprůměrně inteligentních. Starší výzkumy, realizované převážně lékaři, také zkoumaly vznik specifických poruch učení jako reakci na organické poškození mozku (např. v důsledku úrazu hlavy) a centrální nervové soustavy[zdroj⁠?!]. Souvislost se však nepodařilo prokázat[zdroj⁠?!]. Nejnovější výzkumy ukazují, že mezi skutečné příčiny řadíme odchylky v pohybovém vývoji dítěte, raná traumata, přetrvávající primární reflexy, unilaterální fungování mozku[zdroj⁠?!] a oslabení prefrontálního kortexu[1].

Výskyt

Ministerstvo školství ČR předpokládá, že ve školní třídě je průměrně 3–4 % dětí s určitou formou specifické poruchy učení. Pedagogové však uvádějí, že takových dětí může být až 20 %, protože ne všechny děti mají při své poruše stejné projevy a obtíže.

Asi 2 % dětí má v rámci vzdělávacího procesu výrazné problémy se zvládáním čtení, psaní nebo počítání, a to nejčastěji v důsledku dysfunkce určité oblasti mozku. Specifické poruchy učení nezpůsobují obtíže jen v prostředí školy a vzdělávacího zařízení, ale i v sociokulturním prostředí a profesionálním uplatnění. Tyto poruchy učení mají vliv na formování osobnosti dítěte, které často trpí pocity méněcennosti a neurotickými příznaky, mezi které mj. patří poruchy spánku nebo nechutenství. Psychosociální postavení dítěte je ovlivňováno reakcemi zdatnějších spolužáků, učitele a přístupem rodičů k „neúspěchu“ dítěte. Děti se nejčastěji obávají odmítnutí rodičů, což vede ke vzniku úzkostí.

Druhy poruch učení

Mezi nejčastěji se vyskytující specifické poruchy učení patří dyslexie. Jedná se o poruchu schopnosti naučit se číst běžnými metodami a porozumět čtenému textu, přestože inteligence takového dítěte není snížená. Děti (a také dospělí) nejsou schopni číst dlouhé texty a pochopit jejich smysl, ačkoliv znají písmena. Tyto děti mají potom problémy i např. při přijímacích testech na střední školy, kde se vyžaduje práce s textem. Při dřívějších výzkumech (např. Hinshelwood, 1917) se předpokládalo, že obtíže při učení čtení u dyslektických dětí jsou způsobovány poruchami vidění nebo nedostatečně vyvinutým zrakem. Obtíže se zvládnutím čtení má v začátcích školní docházky poměrně velká skupina dětí, ne ve všech případech se zde ale jedná o specifickou poruchu učení.

Mezi další nejběžnější specifické poruchy učení patří:

  • Dysortografie se projevuje ztíženou schopností osvojit si pravopis daného jazyka, ačkoliv se dítěti dostává běžného vedení.
  • Dysgrafie znamená obtíže s písemnou formou projevu, kdy dítě píše velice ztěžka, neobratně, má problém si zapamatovat tvar písmen a jeho písmo je velice nečitelné a neuspořádané.
  • Dyskalkulie je specifická porucha počítání a práce s matematickými symboly.
  • Dysmúzie je porucha související s hudebními schopnostmi.
  • Dyspinxie je porucha charakteristická nízkou úrovní kresby.
  • Dyspraxie znamená špatnou obratnost.

Odstraňování specifických poruch učení

Odstraňování nebo zmírňování obtíží dítěte se specifickými poruchami učení je dlouhodobý proces. Obecně neexistuje k nápravě specifických poruch učení žádná univerzálně platná a účinná metoda. Na základě odborné diagnózy se stanovuje specifická péče, která by měla respektovat druh a závažnost poruchy. Cestou k nápravě těchto poruch se využívá specifická reedukace, která zahrnuje speciálně-pedagogické metody. Pro dítě se specifickou poruchou učení je zejména důležitá pravidelnost reedukace, možnost sledovat vlastní zlepšení a posilování pozitivní motivace. Reedukaci lze aplikovat přímo v prostředí školní třídy, kdy se dítěti věnuje speciální pedagog, nebo pomocí návštěv pedagogicko-psychologické poradny dítěte s rodiči, anebo i částečně rodiči v domácím prostředí. Důležité je dítěti poskytnout bezpečné prostředí, zajistit dostatek pohybu, učit se se zapojením více smyslů (zrak, sluch, hmat, pohyb), nehodotit známkou, poskytnout dostatek času a pozitivní zpětnou vazbu. Zvážit učení pravou mozkovou hemisérou s využitím příběhů a dramatizace. Vhodné je změnit styl písma na comenia script. Vhodná je tzv. gradovaná výuka a trpělivé vedení pedagogem.

Historie nápravy specifických poruch učení v Česku

První třída, která sloužila dětem se specifickými poruchami učení, vznikla v roce 1962 v Brně při Dětské fakultní nemocnici. Později vznikl v roce 1971 celý první stupeň základní školy pro dyslektické děti v Karlových Varech[2], a v současné době jsou třídy pro děti se specifickou poruchou učení rozšířené téměř po celé republice.

Techniky nápravy specifických poruch učení

Mezi metody nápravy patří např.:

  • zlepšení motoriky - inhibice přetrvávajících primárních reflexů formou cvičení (neuro-vývojová stimulace NVS[3] a pohybový vývoj dítěte v prvním roce života)[4]
  • zlepšení vnímání vlastního těla - stimulace proprioreceptorů - cvičení[5]
  • odstranění unilaterálního fungování mozku[6] (neschopnost dítěte překročit střední linii a dysfunkce svorového tělesa - corpus callosum) - cvičení
  • trénink dílčí oslabení výkonu (DOV) - serialita, zrakové vnímání (postřehování a rozlišení sluchové figury na pozadí), sluchové vnímání, intermodalita, prostorová orientace
  • trénink rovnováhy - stimulace vestibulárního ústrojí
  • rozlišování tvrdých a měkkých slabik napsaných na tvrdém a měkkém molitanu
  • auditivní diferenciace podle délky samohlásky
  • auditivní analýza a syntéza řeči pomocí bzučáku
  • rozlišování pozadí a figury
  • prostorová orientace
  • koncentrace pozornosti
  • nácvik posloupností
  • rozvoj slovní zásoby
  • rozvoj matematických dovedností
  • Feuersteinova metoda instrumentálního obohacení

Důležité je specifickým poruchám chování a učení předcházet, ideálně v předškolním věku[7] a trénovat hravou formou percepčně-motorická oslabení.[8] Bohužel, značná část používaných přístupů, jako je například neuro-vývojová stimulace (NVS), vzdělávací kineziologie[9], Access Bars (R) nebo kraniosakrální terapie[10][11], nevycházejí z žádné empirické podpory a jsou považovány za pseudovědecké a neefektivní. Efektivita dalších alternativních postupů je sporná.

Metodikou nápravy specifických poruch učení se v Česku zabývají mimo jiné Olga Zelinková, Zdeněk Matějček, J. Novák nebo V. Pokorná.

  • DYS Mulimediálni a interaktivní Testy a Slabikář pro děti od 4 let, k možnému odhalení a prevenci počátečních problému pří čtení a psaní. Autor, výtvarná umělkyně MgA. Alena Kupčíková Ph.D., programoval Michal Klega, namluvil Jiři Lábus, hudba Jan Urban 2010

Odkazy

Reference

  1. ↑ EMMERLINGOVÁ, Stanislava. Vidím to jinak aneb skryté příčiny poruch chování a učení, Praha. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-270-7666-6. 
  2. ↑ www.zsdys.cz
  3. ↑ VOLEMANOVÁ, Marja. Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor poruch učení a chování.. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-905597-0-7. 
  4. ↑ POLÁKOVÁ, Petra. Jak rozvíjet pohyb, emoce a smysl. [s.l.]: Grada, 2019. ISBN 978-80-271-0760-5. 
  5. ↑ EMMERLINGOVÁ, Stanislava. Vidím to jinak aneb skryté příčiny poruch chování a učení,. [s.l.]: [s.n.], 2020. ISBN 978-80-270-7666-6. 
  6. ↑ EMMERLINGOVÁ, Stanislava. Vidím to jinak aneb skryté příčiny poruch chování a učení. [s.l.]: [s.n.], 2020. ISBN 978-80-270-7666-6. 
  7. ↑ ZELINKOVÁ, Olga. Dyslexie v předškolním věku. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-270-7666-6. 
  8. ↑ SINDELAAROVÁ, Brigitte. Předcházíme poruchám chování a učení. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-262-0405-3. 
  9. ↑ BAILEY, Richard. Physical Activity and Educational Achievement: Insights from exercise neuroscience. London: Routledge, 2017. Dostupné online. Kapitola Science, pseudoscience and exercise neuroscience: Untangling the good, the bad and the ugly. 
  10. ↑ NORCROSS, John C.; KOOCHER, Gerald P.; GAROFALO, Ariele. Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll.. S. 515–522. Professional Psychology: Research and Practice [online]. 2006. Roč. 37, čís. 5, s. 515–522. DOI 10.1037/0735-7028.37.5.515. 
  11. ↑ MAC MANUS, Mp. Unproven medical devices and cancer therapy: big claims but no evidence. Biomedical Imaging and Intervention Journal [online]. 2008-07. Roč. 4, čís. 3. DOI 10.2349/biij.4.3.e25. 

Literatura

  • Balharová, K., Balhar, J., Vojtová, V.: Dyslexia and Accessibility in the Modern Era: Emerging Research and Opportunities. IGI Global, USA 2020, DOI: 10.4018/978-1-7998-4267-5
  • Emmerlingová, S.: Vidím to jinak aneb skryté příčiny poruch chování a učení, Praha, 2020: ISBN 978-80-270-7666-6
  • Jucovičová, D.: Dysgrafie. D+H, Praha 2005
  • Kaprová, Z.: O problémech žáků s poruchami učení v současné škole a cestách k jejich řešení. Tech-market, Praha 1997
  • Kocurová, M.: Specifické poruchy učení a chování. Západočeská univerzita, Plzeň 2000
  • Krejčová, L., Bodnárová, Z., Šemberová, K., Balharová, K.: Specifické poruchy učení, Dyslexie, dysgrafie, dysortografie. Edika, Praha 2014, ISBN 9788026606000.
  • Michalová, Z.: Analýza dílčích aspektů specifických poruch. Univerzita Karlova, Praha 2004
  • Pokorná, V.: Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení. Portál, Praha 1997
  • Poláková, Petra. Jak rozvíjet pohyb, emoce a smysly, Praha: Grada, 2019, ISBN 978-80-271-0760-5
  • Selikowitz, M.: Dyslexie a jiné poruchy učení. Grada, Praha 2000
  • Zelinková, O.: Poruchy učení. Portál, 2003, ISBN 80-7178-800-7
  • Vzdělávání dětí s poruchami učení na 1.stupni ZŠ.Nakladatelství RAABE, Praha, 2009. ISSN 1804-0179
  • Volemanová, M. (2013) Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor poruch učení a chování. Praha: Volemanová Marja Annemiek - Red tulip, 2013. ISBN 978-80-905597-0-7

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Specifické_poruchy_učení&oldid=20426312“