Dyspinxie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dyspinxie (z lat. pinxi, „namalovaný“, nebo pingere, „malovat“) je specifická vývojová porucha osvojování kreslení projevující se neobratností v práci s tužkou, neschopností osvojení dovedností spojených s plošným zobrazováním. Jde o poruchu, která v pedagogicko-psychologické praxi není téměř vůbec diagnostikována, v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10) není daná diagnóza zakotvena. Specifické poruše osvojování kreslení (dyspinxii) či jiným, resp. jinak pojmenovaným obtížím v kreslení není v české a zejména v zahraniční literatuře věnována velká pozornost.

Definice[editovat | editovat zdroj]

Dyspinxii definuje Říčan, Vágnerová (1991) jako „vývojovou poruchou kreslení. V jejím pozadí bývá buď porucha v oblasti vizuální (dysgnózie) nebo motorické (dyspraxie), nebo v obou, anebo v jejich integraci“. Podobně popisuje dyspinxii Michalová (2004): „Dyspinxie je specifická porucha kreslení, je charakteristická nízkou úrovní kresby, neschopností zobrazit určité předměty s jevy adekvátně v závislosti na věku“.

Dyspinxii se krátce věnuje také Matějček (1993), podle něhož dítě s dyspinxií nedovede přenést svoji představu utvořenou v trojrozměrném prostoru na plochu papíru (kresba je chudá, schematická směs nedokonalých tvarů). „Dítě nedovede kresebně napodobit určité sestavy čar nebo ploch, které by muselo napřed analyzovat, a pak teprve reprodukovat. Celý kresebný projev dítěte je často nápadně primitivní, ba někdy přímo bizarní a ukazuje velmi dobře, do jaké míry je jeho názorová orientace porušena“. Dle Matějčka (1993) se dyspinxie zpravidla nevyskytuje samostatně, ale jako součást syndromu lehké mozkové dysfunkce a narušená kresba je pak vodítkem pro diagnostiku mozkových dysfunkcí.

Další definicí je specifická porucha kreslení, která se vyznačuje nízkou úrovní kresby. Pozorovatelná je i určitá neobratnost a nejistota v samotném držení tužky, případně i křečovité sevření a tzv. „rytí do papíru“. Jedinec není schopen přenést svoji trojrozměrnou představu na papír a má problémy s pochopením perspektivy.

Většina odborných článků se týká kresebného projevu u dětí s nějakým znevýhodněním, poruchou osobnosti, sníženým intelektem apod. (např. kresba u dětí s dyslexií, kresba u dětí úzkostných, kresba u dětí s poruchou chování).

Specifické vývojové poruchy učení se téměř nikdy nevyskytují v čisté formě, to znamená, že se navzájem kombinují. Proto je někdy složité správně diagnostikovat, o jaký typ poruchy se u daného jedince jedná, či který typ SPU u jedince převládá.

Postihované složky[editovat | editovat zdroj]

Dle Michalové dyspinxie postihuje: „ jak složku vizuální (neschopnost napodobit předlohu), tak motorickou (neobratnost). Držení kreslících potřeb je křečovité a neobratné, tahy jsou tvrdé a nejisté. Dítě nedovede graficky znázornit svoji představu, přenést trojrozměrnou představu na dvojrozměrný papír. Kresba má nízkou, primitivní úroveň, odpovídající věkově mladším dětem. Tvary jsou nedokonalé.“ 

Projevy a diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Poznání a posouzení úrovně kreslení pomáhá předvídat nejen dysgrafii. Vyznačuje se neobratným drženým, tvořením s tužkou anebo štětcem. Dítě těžko usměrňuje pohyb ruky při kreslení čar, změně směru čáry, při kreslení podle kontur. Čáry často přetahuje, nedodržuje vybarvovanou plochu. Tahy při kreslení jsou křečovité, nejisté. Závaznějším problémem při dyspinxii je neschopnost zobrazit určitý objekt – dům, strom, postavu anebo napodobit kompozice. Kresebný projev je na velmi nízké úrovni, někdy až bizarní a ukazuje narušení názorné orientace dítěte. Porucha může mít původ v postihnutí vizuální, nebo motorické oblasti. Při diagnostice se využívají testy obkreslování. Úlohou dítěte je napodobit předlohy, postupuje od jednoduchých po složitější, které má před sebou, může neustále kontrolovat správnost svého postupu. Kreslí například kruh, kříž, trojúhelník, hvězdu. Podle toho poznáme, která část je nedostatečně vyvinutá. Můžeme se ho zeptat, zda nakreslilo obrázky stejné a v čem se liší. Pokud to dítě umí posoudit, bude problém v oblasti motoriky. Pokud to nerozpozná jde o problém v oblasti zrakové percepce.

Náprava[editovat | editovat zdroj]

Náprava spočívá v rozvíjení jemné motoriky. Možností je tu spousta, od uvolňujících cviků přes navlékání korálků, skládání lega i jiných dřevěných či plastových stavebnic, skládání puzzle, hraní si s malými míčky až po motivované cviky s prsty rukou (luskání, solení, drobení, stahování, roztahování,…) , dále vnímání zrakové. Už výše uvedené činnosti na rozvoj motorky pomáhají zdokonalovat zrakové vnímání. 

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • ČOPÍKOVÁ, Lucia. Špecifické (vývinové) poruchy učenia – dyspinxia, dyspraxia a dysmúzia. In:  babetko.rodinka.sk [online]. 24.04.2009 [cit. 2017 – 04 – 07]. Dostupné z: http://babetko.rodinka.sk/vychovavame/poruchy-a-terapie/dyspinxia-dyspraxia-dysmuzia/
  • ŠEBKOVÁ, Petra. Specifické poruchy učení - možnosti reedukace. Brno, 2010. 62 s., Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta humanitních studií.
  • ŠMEJKALOVÁ, Marie. Život dospělých jedinců se SPU v pracovním procesu. Praha, 2013, 46 s., 2013, s., Absolventská práce. JABOK. Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická.
  • VYŠÍNOVÁ, Pavlína. Obtíže při osvojování kresby u dětí v předškolním věku. Praha, 2013, 212 s., Disertační práce. Karlova univerzita. Fakulta pedagogická.
  • BŘOUŠKOVÁ, Petra. Dyskalkulie a další specifické poruchy učení v matematice. Brno, 2011, s. 41, Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Fakulta pedagogická.
  • MARKVARTOVÁ, Petra. Komparace vzdělávání osob s poruchami učení v terciárním školském systému v ČR a v SRN. Plzeň, 2012, 81 s., Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta pedagogická.
  • MELZEROVÁ, Veronika. Sociální a emocionální fungování dětí se specifickými poruchami učení po přestupu do specializované třídy. Brno, 2009, 101 s. Diplomová práce, Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií.