Kyselina chenodeoxycholová
| Kyselina chenodeoxycholová | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Model molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název |
|
| Sumární vzorec | C24H40O4 |
| Vzhled | bílé krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 474-25-9 |
| PubChem | 10133 |
| SMILES | C[C@H](CCC(=O)O)[C@H]1CC[C@@H]2[C@@]1(CC[C@H]3[C@H]2[C@@H](C[C@H]4[C@@]3(CC[C@H](C4)O)C)O)C |
| InChI | InChI=1S/C24H40O4/c1-14(4-7-21(27)28)17-5-6-18-22-19(9-11-24(17,18)3)23(2)10-8-16(25)12-15(23)13-20(22)26/h14-20,22,25-26H,4-13H2,1-3H3,(H,27,28)/t14-,15+,16-,17-,18+,19+,20-,22+,23+,24-/m1/s1 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 392,57 g/mol |
| Teplota tání | 165 až 167 °C (438 až 440 K) |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustná v ethanolu a kyselině octové |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS08 Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kyselina chenodeoxycholová je karboxylová kyselina patřící mezi žlučové kyseliny. Jedná se o bílou krystalickou látku nerozpustnou ve vodě, ale rozpustnou v ethanolu a kyselině octové. Její soli a estery se nazývají chenodeoxycholáty. Kyselina chenodeoxycholová je jednou z hlavních žlučových kyselin vytvářených v játrech.[2]
Poprvé byla tato kyselina izolována ze žluče husy domácí, z čehož pochází část jejího triviálního názvu (χήν je v řečtině husa).[3]
Kyselina chenodeoxycholová a kyselina cholová jsou dvě nejvýznamnější žlučové kyseliny v lidském těle. U některých jiných savců se více než kyselina chenodeoxycholová vyskytují kyselina muricholová a kyselina deoxycholová.[2]
Kyselina chenodeoxycholová se syntetizuje v játrech z cholesterolu několikastupňovým enzymatickým procesem.[2] Jako další žlučové kyseliny zde může být konjugována s taurinem nebo glycinem, čímž se vytváří kyselina taurochenodeoxycholová či glykochenodeoxycholová; konjugací se snižuje pKa, tedy zvyšuje kyselost, což vede k tomu, že vzniklé kyseliny jsou při pH obvyklém ve střevě ionizovány a zůstávají v trávicí soustavě, dokud se nedostanou do kyčelníku, kde jsou zpětně vstřebávány. Žlučové kyseliny vytvářejí micely, které usnadňují trávení lipidů. Po vstřebání se dostávají zpět do jater a jsou znovu využity. Neabsorbovaná kyselina chenodeoxycholová může být střevními bakteriemi přeměněna na kyselinu lithocholovou.
Kyselina chenodeoxycholová ze všech přírodních žlučových kyselin nejlépe stimuluje farnesoidový receptor X (FXR).[4] Pomocí FXR se aktivuje transkripce řady genů.
Použití
Kyselina chenodeoxycholová se používá v lékařství k rozpouštění žlučových kamenů[5]
Jelikož má kyselina chenodeoxycholová jako vedlejší účinek průjem, tak se také používá k léčbě zácpy.[6]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chenodeoxycholic acid na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Chenodeoxycholic acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c D. W. Russell. The enzymes, regulation, and genetics of bile acid synthesis. Annual Review of Biochemistry. 2003, s. 137–174. PMID 12543708.
- ↑ M. C. Carey. Editorial: Cheno and urso: what the goose and the bear have in common. The New England Journal of Medicine. 10. 1975, s. 1255–1257. PMID 1186807.
- ↑ D. J. Parks; S. G. Blanchard; R. K. Bledsoe. Bile acids: natural ligands for an orphan nuclear receptor. Science. 5. 1999, s. 1365–1368.
- ↑ J. L. Thistle; A. F. Hofmann. Efficacy and specificity of chenodeoxycholic acid therapy for dissolving gallstones. The New England Journal of Medicine. 9. 1973, s. 655–659. PMID 4580472.
- ↑ F. Bazzoli; M. Malavolti; A. Petronelli; L. Barbara; Roda. Treatment of constipation with chenodeoxycholic acid. J. Int. Med. Res.. 1983, s. 120–123. PMID 6852359.