Spojovník

Interpunkční znaménka
	apostrof ’ ';
	čárka ,;
	dvojtečka :;
	lomítko /;
	otazník ?;
	interrobang ‽;
	pomlčka ‒ – — ―;
	spojovník - ‐;
	středník ;;
	tečka .;
	uvozovky „ “ ‚ ‘ » «;
	vykřičník !;
	výpustka … ...;
	závorky ( ) [ ] { } ⟨ ⟩;
	zpětné lomítko \;
	obrácený otazník a vykřičník ¿¡;

Spojovník (-) čili spojovací čárka neboli tiret, tiré, polygraficky divis (z franc. diviser dělit) je grafický znak v podobě vodorovné čárky (anglicky hyphen, německy Viertelgeviertstrich, Bindestrich aj., rusky дефис, dříve дивизъ nebo чёрточка). Stejné znaménko plní též roli rozdělovníku na konci řádku.

Spojovník není členicí neboli interpunkční znaménko.^[zdroj⁠?!] Slouží ke spojení dvou slov v jeden celek, ke spojení neslovního výrazu se slovem a k naznačení, že část slova na konci jednoho řádku a část slova na začátku dalšího řádku tvoří jedno slovo. Spojovník je součástí slova nebo souslovného celku, proto se neodděluje mezerou. Vzhledově podobným grafickým znakem se zapisuje interpunkční znaménko pomlčka (–) a matematický operátor minus (−), s nimiž by se spojovník neměl zaměňovat, protože mají odlišnou funkci.

Užití spojovníku

Spojuje některá víceslovná osobní a místní jména: Rimskij-Korsakov, Anna-Marie, habsbursko-lotrinská dynastie, Frýdek-Místek, Rakousko-Uhersko, užívá se k označení městských částí a okresů, tvořených dvěma jednoslovnými výrazy: Praha-Vinohrady, Brno-venkov, u víceslovných označení se spíše užívá pomlčka oddělená mezerami: Praha 10 – Zahradní Město, avšak v rámci jednoho textu či seznamu by způsob psaní měl být jednotný;^[1]
spojuje dvě podstatná jména v souřadných dvojicích: malíř-lakýrník; je třeba rozlišovat: ve dvojicích, kde druhá část je specifikací první, se spojovník nepíše: matematik statistik;
spojuje několikanásobná přídavná jména a přídavná jména ve vztahu vzájemnosti: hospodářsko-politická situace, labsko-oderská plavba, česko-německý slovník, neužívá se ve složeninách, kde je jedno přídavné jméno závislé na druhém: vysokoškolský, občanskoprávní, v těchto případech je proto třeba důsledně rozlišovat spojení těsná od spojení spojovníkem: žluto-zelený (žlutý i zelený), žlutozelený (ze smíchané barvy), kulturně-politický (kulturní a politický), kulturněpolitický (týkající se kulturní politiky);
spojení neslovního výrazu se slovem, k němuž se vztahuje: C-vitamín, alfa-záření, 3-methylpentan; užívá se výhradně v případech, kdy neslovní výraz stojí před slovem; v opačném případě se spojovník nepíše: vitamín C, záření alfa;
spojení neslovních výrazů, např. číslo jednací (čj. 20-D-315/X), ISBN (80-204-0105-9);
některá přejatá slova: ping-pong, moucha tse-tse;
naznačení, že část slova chybí: dvou- a třílůžkové pokoje, doplňte -i, -í / -y, -ý;
spojka nebo částice -li, připojená k předchozímu slovu: bude-li, víš-li, chceme-li; pokud však je -li pouze součástí jediné složené spojky, píše se bez spojovníku, čili dohromady: zdali, pakli, jestli, neboli (pravopis nebo-li je považován za zastaralý, resp. chybný);
mezi částmi slova k naznačení skandované výslovnosti: ne-va-dí, ne-va-dí!;
jako rozdělovník mezi částmi slova, aby se vyjádřila sounáležitost těchto částí: dělení slov na konci řádku, např. pře-|stavět, ba-|bička, a to mezi slabičnými částmi. Pokud je třeba rozdělit slovo se spojovníkem (spojovník vyjde na konec řádku), např. bude-li, píše se (sází se) spojovník i na začátku následujícího řádku: bude-|-li, Frýdek-|-Místek. (Např. ve Wordu lze ošetřit tak, že první spojovník napíšeme jako volitelné rozdělení (klávesovou zkratkou Ctrl+-), druhý jako nerozdělitelný spojovník (Ctrl+Shift+-), který je v sadě speciálních znaků nazván nerozdělitelná pomlčka.

Spojovník, pomlčka, minus

Velmi zjednodušeně lze říci, že pomlčka se klade mezi slova, spojovník mezi části slov. Spojovník je třeba – pokud to dané písmo umožňuje – důsledně odlišovat od pomlčky, protože jejich funkce je odlišná. Spojovníkem se v kvalitní sazbě nikdy nenahrazuje ani pomlčka, ani znaménko minus.^[zdroj?]

V některých případech je alternativou spojovníku (psaného bez mezer) pomlčka psaná s mezerami, např. „Praha-Nové Město“ lze psát také jako „Praha – Nové Město“. Volba se řídí jednak jednotností v rámci textu, jednak dalšími úrovněmi jeho členění, např. „trasa výletu Praha-Velká Chuchle – Černošice-Mokropsy“, kde je třeba, aby názvy jednotlivých míst byly kompaktnější. V těchto a v některých dalších mezních typech případů jazykový úzus i pravidla kolísají nebo nejsou zcela konzistentní.

Odkazy

Související články

Reference

↑ Internetová jazyková příručka, heslo Spojovník, bod 1c)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu spojovník na Wikimedia Commons
Typografické rady [1]
Poradna Ústavu pro jazyk český [2]

Literatura

[LANG, Roman]. Přehled nepísmenných grafémů [online]. [Cit. 12. 8. 2016]. Dostupné z: http://sazba.cz/typoglosy/2.pdf
Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-1343-1. S. 54.
PTÁČEK, Michal. Češtinářský rádce. Náchod: Manuál, 1996, s. 56. ISBN 80-901824-3-7.
RAMBOUSEK, Jan. Slovník a receptář malíře-grafika. Praha: SNKLHU 1954, s. 110.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Internetová jazyková příručka, heslo Spojovník, bod 1c)

[1]