Ilyrové

Ilyrové (lat. Illyrii nebo Illyri) byli starověký národ indoevropského původu, zahrnující obyvatelstvo starověké Ilýrie (tzn. zhruba dnešní jižní a střední Dalmácie, Bosny, Černé Hory, Albánie a Epiru). Jejich jazykem byla ilyrština a na jejím základě byli mnozí k Ilyrům nepřesně řazeni.

Pojem „Ilyrové“ je souhrnný název více kmenů. Do Ilyrského kmenového svazu patřili Japodi (žijící na severozápadě bývalé Jugoslávie), Dalmáti (Dalmácie), Liburni (severně od ostrova Krk), Histrové (Istrijský poloostrov), Dokleáti (jih Černé Hory, ve středověku zvaný Duklja) a další. Na území severozápadního Balkánu došlo k jejich stmelení v jeden etnický celek.

Ilyrové se ve velké míře živili chovem ovcí a mořským i sladkovodním rybolovem. Jistou úlohu sehrávalo i pirátství. Díky bohatým ložiskům stříbra měli rozvinutou těžbu a hutnictví; stříbro bylo exportováno do Řecka, odkud se zase dovážely zbraně. Předpokládá se obchod s jantarem ze severu. Pod řeckým vlivem se od 4. století př. n. l. razily stříbrné mince.

Mezi typy ilyrských sídlišť patřila hradiště, nížinné otevřené osady a tzv. palafyty – nákolní stavby. Ilyrové byli pochováváni pod mohylami, které mohly mít v průměru až 100 m. Typický byl skříňkový centrální hrob. Mezi nejznámější mohylníky patří např. Trebenište a Stična.

Spojitost se Slovany

V 17. a 18. století bylo obvyklé a populární spojovat původ Slovanů se starověkými národy – s Ilyry, ale také s Gety či Sarmaty. Tyto teorie vyvrátil Josef Dobrovský ve svém díle Geschichte der Böhmischen Sprache (1818).^[1]^[2] V 19. století tuto teorii zastával a obhajoval Pluskal Moravičanský,^[3] ale odborníky už nebyl brán vážně; přední český archeolog Lubor Niederle řadil jeho dílo mezi „historická monstra“.^[4]

Odkazy

Reference

↑ ULČ, Martin. Zrození národa. Slovanská etnogeneze v českém archeologickém myšlení (1860 – 1920). Plzeň, 2015 [cit. 2021-02-09]. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická. s. 12. Dostupné online.
↑ TÉRA, Michal. Etnogeneze Slovanů: staré a nové otázky a spory. Theatrum historiae. 2017, čís. 20, s. 275. Dostupné online [cit. 2021-02-09].
↑ PLUSKAL MORAVIČANSKÝ, František Saleský. Starožitnosti poloostrova ilyrotráckého čili: Pojištění Staroslávův v Řecku, Trácii, Macedonii, Tessalii, Epíru, Dardanii a Ilyrii. Uh. Hradiště: F.S. Pluskal Moravičanský, 1888. Dostupné online.
↑ ULČ, Martin. Zrození národa. Slovanská etnogeneze v českém archeologickém myšlení (1860 – 1920). Plzeň, 2015 [cit. 2021-02-09]. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická. s. 2. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilyrové na Wikimedia Commons
Galerie Ilyrové na Wikimedia Commons
Ilyrové – velká neznámá v Evropě

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] ULČ, Martin. Zrození národa. Slovanská etnogeneze v českém archeologickém myšlení (1860 – 1920). Plzeň, 2015 [cit. 2021-02-09]. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická. s. 12. Dostupné online.

[2] TÉRA, Michal. Etnogeneze Slovanů: staré a nové otázky a spory. Theatrum historiae. 2017, čís. 20, s. 275. Dostupné online [cit. 2021-02-09].

[3] PLUSKAL MORAVIČANSKÝ, František Saleský. Starožitnosti poloostrova ilyrotráckého čili: Pojištění Staroslávův v Řecku, Trácii, Macedonii, Tessalii, Epíru, Dardanii a Ilyrii. Uh. Hradiště: F.S. Pluskal Moravičanský, 1888. Dostupné online.

[4] ULČ, Martin. Zrození národa. Slovanská etnogeneze v českém archeologickém myšlení (1860 – 1920). Plzeň, 2015 [cit. 2021-02-09]. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická. s. 2. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]