Aman (zpravodajská služba)

Aman (hebrejsky אמ״ן‎, zkráceno z אגף המודיעין‎ Agaf ha-modi'in) je zpravodajský útvar Izraelských obranných sil (IOS) založený v prosinci 1950. Aman přímo podléhá náčelníkovi Generálního štábu IOS a zodpovídá se izraelskému ministrovi obrany.

Historie Amanu

Předchůdcem dnešního Amanu byla Šaj. V roce 1948 byla Šaj zrušena a její pracovníci přijati do Zpravodajské služby IOS. V roce 1950 se náčelníkem Zpravodajské služby IOS stal B. Gibli, který provedl rozsáhlou reorganizaci této služby ústící v roce 1953 do přejmenování Zpravodajské služby IOS na Zpravodajské oddělení IOS (Aman).

Výsledkem Gibliho reorganizace bylo posílení zpravodajského oddělení Šin Mem 10 (oddělení zahraničního zpravodajství a řízení HUMINT – sítě arabských agentů), rozšíření Šin Mem 2 (odposlech) a zpravodajského oddělení vzdušných sil. Zároveň byla znovu aktivována Jednotka 131 (tzv. egyptské oddělení).

V roce 1974 byl ukončen monopol Amanu na vyhodnocování získaných zpravodajských informací (důvodem bylo selhání Amanu před jomkipurskou válkou), vyhodnocování nadále prováděno paralelně s Mosadem.

Úspěchy

1956 – likvidace plk. Hafeze, šéfa egyptské vojenské rozvědky v Gaze a podplk. Mustafy, egyptského vojenského přidělence v Ammánu, které Aman podezříval z plánování a řízení útoků fidajínů proti Izraeli pomocí balíčkových bomb.
1956 – (společně s Mosadem) provedení klamného plánu, pomocí kterého Aman přesvědčil arabský svět (díky médiím a agentům), že cílem připravované izraelské invaze není Egypt, ale Jordánsko.
1973 – (společně s Mosadem) likvidace dvou příslušníků Černého září zapojených do únosu a likvidace 11 izraelských sportovců na Mnichovské olympiádě.
1976 – (společně s Mosadem) záchrana rukojmí v Entebbe (Operace Entebbe).
1988 – likvidace Abu Džihada v Tunisu.

Neúspěchy

1954 – bombové útoky v Egyptě provedené Jednotkou 131 (součást Amanu), odhalení a rozbití celé sítě agentů.
1955 – útok IOS na egyptský vojenský tábor urychlil uzavření československo-egyptské smlouvy o dodávkách zbraní. Později se ukázalo, že Aman měl informace o této smlouvě a nevaroval IOS před následky takového útoku.
1973 – začátek jomkipurské války a jedno z největších selhání Amanu (a Mosadu); přestože měl 36 hodin předem k dispozici zprávu o chystaném arabském útoku, navíc podcenil řadu indicií svědčících o této možnosti. Po jomkipurké válce byla ustavena tzv. Agranatova komise, která konstatovala, že Aman selhal při vyhodnocování vlivu nových zbraní ve výzbroji arabských armád a předávání informací bojovým jednotkám, fatální podcenění syrského letectva a protivzdušné obrany a dokonce v průběhu samotné války nezaznamenal přesun iráckého expedičního sboru o síle 30 000 mužů.
1982 – v přípravných fázích na invazi do Libanonu sice správně vyhodnotil vysoké bezpečnostní riziko spojenectví s libanonskými Křesťanskými milicemi a možnost zatažení Sýrie do celé vojenské operace, ale tyto informace oficiálně nesdělil izraelské vládě ani Generálnímu štábu IOS, za což byl později Kahanovou vyšetřovací komisí kritizován. Tehdejší ředitel Amanu J. Saguay byl nucen odejít ze své funkce.

Náčelníci Amanu

1948–1949 Iser Be'eri
1949–1950 plukovník Chajim Herzog
1950–1955 plukovník Binjamin Gibli
1955–1959 generálmajor Jehošafat Harkabi
1959–1962 generálmajor Chajim Herzog
1962–1963 generálmajor Me'ir Amit
1964–1972 generálmajor Aharon Jariv
1972–1974 generálmajor Eli Zeira
1974–1978 generálmajor Šlomo Gazit
1979–1983 generálmajor Jehošua Sagui
1983–1985 generálmajor Ehud Barak
1986–1991 generálmajor Amnon Lipkin-Šachak
1991–1995 generálmajor Uri Sagi
1995–1998 generálmajor Moše Ja'alon
1998–2002 generálmajor Amos Malka
2002–2005 generálmajor Aharon Ze'evi-Farkaš
2005–2010 generálmajor Amos Jadlin
2010–2014 generálmajor Aviv Kochavi
2014–2018 generálmajor Herci Halevi
od 2018 Tamir Heyman

Současnost

Aman je nezávislá zpravodajská služba a nepodléhá žádné složce IOS. Na rozdíl od zahraniční rozvědné služby Mosad se Aman soustřeďuje pouze na získávání informací vojenského charakteru, jejich vyhodnocování a následně určení možného vojenského ohrožení Izraele. Své analýzy poté předává v podobě výročních zpráv pro potřeby vlády a velení armády. Ředitel Amanu je svými pravomocemi a postavením srovnatelný s řediteli Mosadu a Šin bet. V Amanu pracuje 7000 zaměstnanců (odhad z r. 1996). Aman společně s Mosadem a Šin Bet tvoří trojici nejdůležitějších izraelských zpravodajských služeb, tzv. Izraelské zpravodajské společenství.

Úkoly

Sběr a vyhodnocování informací vojenského charakteru
Výběr a vysílání vojenských přidělenců na velvyslanectví Izraele v cizině
Cenzura
Zabraňování úniku informací z oblasti armádních kruhů
Výzkum a vývoj zařízení a postupů pro výzvědnou činnost
Zpracování podkladů pro výrobu vojenských map

Struktura

Oddělení I (Machlekat Hahaka) – shromažďování a analýza získaných dat; dále se dělí podle zeměpisné působnosti na:
- západní úsek (Egypt, Súdán, Libye)
- východní úsek (Irák, Sýrie, Libanon)
- palestinský úsek
- zvláštní úsek (Jordánsko, Arabský poloostrov)
- úsek analýzy meziarabských vztahů
- úsek ekonomiky Středního východu
Oddělení II (Haman) – sběr informací za využití tzv. sítí HUMINT (agenti) a SIGINT (odposlech)
Oddělení III – zahraniční zájmy
Oddělení IV – vojenská cenzura (podléhá parlamentní kontrole)

Součástí Amanu jsou i autonomě pracující tajné služby vojenského letectva ( sběr informací o úrovni leteckých sil arabských států, odposlech leteckého provozu, sledování nepřátelského území pomocí bezpilotních letadel) a vojenského námořnictva (sběr informací o arabských námořních aktivitách, příprava studií o možnostech a taktice vojenských operací proti Izraeli).

Odkazy

Literatura

BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad – izraelské tajné války. Praha: Jota, 2006. 632 s. ISBN 80-7217-392-8.

Externí odkazy

(hebrejsky) Oficiální internetové stránky
(anglicky) Global Security.org – Aman