Emil Herrmann
| Emil Herrmann | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. června 1841 Hradec Králové  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 3. listopadu 1892 (ve věku 51 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | kardiovaskulární onemocnění |
| Povolání | překladatel a advokát |
| Rodiče | František Xaver Herrmann a Kateřina Herrmannová |
| Příbuzní |
|
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emil Herrmann (6. června 1841 Hradec Králové – 3. listopadu 1892 Praha[1]) byl český právník, odborný spisovatel a překladatel. Jako student překládal z němčiny, polštiny a francouzštiny. Roku 1876 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Zasedal ve správních radách a účastnil se činnosti vlasteneckých a dobročinných spolků. Uveřejňoval odborné stati (např. o směnečném právu). Byl všeobecně vážený pro pevný charakter a aktivní vlastenectví.
Život
Narodil se 6. června 1841 v Hradci Králové. Když mu bylo deset let, emigrovala rodina do USA, ale po několika měsících strastiplného pobytu v Texasu se vrátila zpět. Emil vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi a Hradci Králové a roku 1860 se zapsal na právnickou fakultu v Praze. Odjel tam s deseti zlatými v kapse, víc peněz mu rodiče poskytnout nemohli. Během studií se mimo jiné zabýval literaturou — uveřejňoval překlady prací německých a francouzských autorů. Krátkodobě pracoval i jako korektor časopisu Národ.[2]
Roku 1869 se stal doktorem práv a v roce 1876 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Účastnil se veřejného života: zasedal ve správních radách Živnostenské banky a První občanské záložny, byl členem výboru Ústřední matice školské, penzijního fondu Národního divadla a zkušební komise pro kandidáty advokacie.[2] Dlouhodobě se angažoval ve cvičitelském sboru Sokola.[3] V 70. letech byl jednatelem Národního klubu.[2]
Byl všeobecně uznávaný jako vynikající advokát a vlastenec.[4] Současníci oceňovali jeho pevný charakter, solidnost a ochotu pomáhat. Tvrdilo se o něm, že nemá žádné nepřátele.[2]
Zemřel svobodný po dlouhé nemoci na zástavu srdce.[3] Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.[5]
Dílo
Byl známý jako autor časopiseckých úvah o právních otázkách. Napsal i samostatný spis o směnečném právu a několik překladů.[4] Knižně vyšly:
- vlastní práce
- O směnkách (1871, s reedicemi 1872, 1875 a 1892)
- Kapesní kalendář českých právníků 1876
- překlady
- Heinrich Zschokke: Tajemná vidění (1862)
- Heinrich Zschokke: Paša Budínský (1863)
- Heinrich Zschokke: Adrich (1864)
- Heinrich Zschokke: Kreol (1864)
- Józef Korzeniowski: Poštovní štace v Hulči (1864)
- Heinrich Zschokke: Strážmistr (1864)
- Jean de La Fontaine: Bajky Lafonténovy (1875)
Reference
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Emila Herrmanna farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
- ↑ a b c d JUDr. Emil Herrmann. Světozor. 1892-11-11, roč. 26, čís. 52, s. 622. Dostupné online [cit. 2011-08-20].
- ↑ a b JUDr. Emil Herrmann. Národní listy. 1892-11-04, roč. 32, čís. 305, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-20].
- ↑ a b JUDr. Emil Herrmann. Zlatá Praha. 1892-11-11, roč. 9, čís. 52, s. 619. Dostupné online [cit. 2011-08-20].
- ↑ Pohřeb pana JUDra. Emila Herrmanna. Národní listy. 1892-11-06, roč. 32, čís. 307, s. 5. Dostupné online [cit. 2011-08-20].
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Herrmann na Wikimedia Commons 
Autor Emil Herrmann ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil Herrmann
