O-I
| O-I | |
|---|---|
 Boční pohled do interiéru O-I | |
| Typ vozidla | Supertěžký tank |
| Země původu |  Japonské císařství |
| Historie | |
| Návrh | 1941 |
| Vyrobeno kusů | 1 prototyp |
| Ve službě | nezařazen |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 11 |
| Délka | 10 m |
| Šířka | 4,2 m |
| Výška | 4 m |
| Hmotnost | 120+ t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | max. 200 mm |
| Hlavní zbraň | Typ 92 105 mm/L45 dělo nebo 150 mm houfnice |
| Sekundární zbraně | Typ 1 47 mm dělo 3x 7,7 mm Typ 97 kulomet |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | 2x Kawasaki Type 98 V-12 |
| Výkon | 2x 550 hp |
| Max. rychlost | 25 km/h |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
O-I byl japonský projekt super těžkého tanku z druhé světové války. Konstrukce byla zajímavá množstvím lehčích dělových věží. Byl postaven pouze jeden prototyp bez věže, který se nikdy nezúčastnil boje. Kompletní historie projektu je neznámá z důvodu jeho utajení a omezeného množství zachované dokumentace.[1]
Historie a vývoj
Po porážce japonské armády v bitvě u Chalchyn golu bylo naznáno, že stávající japonské tanky Typ 97 Či-Ha a Typ 95 Ha-Go jsou sice efektivní při podpoře pěchoty, ale nemohou se rovnat nejnovějším sovětským strojům. V důsledku tohoto zjištění byl armádnímu technickému oddělení zadán úkol vyvinout těžký tank, který měl fungovat jako pojízdná pevnost v mandžuských stepích. Vývoj tak byl přímou reakcí na tuto porážku.[2]
Na počátku roku 1940 zadal Hideo Iwakuro z japonského ministerstva války (陸軍省, Rikugun-shō) armádnímu technickému výzkumnému oddělení vyvinout prototyp supertěžkého tanku dvakrát většího než tehdejší nejmohutnější japonský tank Typ 95. Design nového tanku se od tohoto neměl výrazně lišit.[2] Prototyp měl vážit 100 tun a být osazen 105 mm dělem nebo 150 mm houfnicí.[2]
Na projektu se podílela také společnost Mitsubishi Heavy Industries podle které byl prototyp pojmenován jako "Mi-To" (Mitsubishi-Tokyo). Později bylo prototypu přiděleno oficiální pojmenování "O-I", kde I je číslovkou 1 a O reprezentuje japonský výraz "Ooki-I-gou" znamenající "velký". V roce 1943 byl prototyp korby hotový a podstoupil testování, při kterém mělo být poškozeno odpružení. Tank měl mít vedle hlavní věže další čtyři menší věžičky, dvě vepředu a dvě vzadu. Jedna z předních věží byla uzpůsobena pro dělo Typ 1 ráže 47 mm, ostatní tři nesly kulomety Typ 97 ráže 7,7 mm. Největší doménou tanku bylo nicméně těžké pancéřování, které z něj mělo učinit pojízdnou pevnost. Přední pancéřování dosahovalo tloušťky 150 mm, naproti tomu boky byly značně oslabené a pancíř zde dosahoval tloušťky 35 mm.[2] Pohon obstarávaly dva vzduchem chlazené benzínové motory V-12 o výkonu 550 hp vyvinuté BMW a licenčně vyráběné společností Kawasaki. Ty byly uloženy paralelně po delší straně tanku v zadní části korby. Stejné motory poháněly také tank Typ 5 Či-Ri.[2]
Projekt byl po testování označen jako nepraktický a zastaven.[3] Věž prototypu nebyla nikdy dokončena a korba byla roku 1944 sešrotována. Jediná dochovaná součást tanku je článek pásu měřící 800 mm na šířku, který se nachází na základně JGSDF v Takigahaře. Po skončení války existovala snaha se o projektu dozvědět více, ale dotazovaní inženýři z Mitsubishi podávali informace často v rozporu s dochovanými dokumenty.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku O-I super-heavy tank na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Tank Encyclopedia O-I [online]. [cit. 2020-04-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e ESTES, Kenneth. Super-heavy Tanks of World War II. [s.l.]: Osprey, 2014. ISBN 978-1782003830. S. 37.
- ↑ Taki's Imperial Japanese Army page: Super-heavy tank "O-I" [online]. [cit. 2020-04-07]. Dostupné online.
Literatura
- ESTES, Kenneth. Super-heavy Tanks of World War II. [s.l.]: Osprey, 2014. ISBN 978-1782003830.
- TOMCZYK, Andrzej. Japanese Armor Vol. 4. [s.l.]: AJ Press, 2005. ISBN 978-8372371676.
- ZALOGA, Steven J. Japanese Tanks 1939-45. [s.l.]: Osprey, 2007. ISBN 978-1-8460-3091-8.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu O-I na Wikimedia Commons
