Korouhevní panstvo
Od raného středověku se obyvatelstvo dělilo na čtyři politické stavy: praeláty, pány (magnáty), prosté šlechtice a královská svobodná města. Pouze tři prvé stavy náležejí k privilegovaným, tzn. jen jejich příslušníci jsou plnoprávnými občany státními. Jen oni tvoří populus, kdežto ostatní nešlechtické obyvatelstvo se nazývá plebs.
Praeláti
Praeláti čili vyšší duchovenstvo tvořili původně jen součást panského stavu. Byli to jak arcibiskupové, biskupové. Teprve později se oddělili ve zvláštní stav.
Páni
Druhým stavem byli velmoži, páni (magnáti) - (domini, barones, magnates), tj. vyšší šlechta k níž se počítali především nejvyšší říšští a dvorní úředníci (veri barones regni, též barones regni ex officio), a pak ostatní vyšší šlechtici, kteří nezastávali nejvyšší říšské a dvorní úřady (barones naturales, barones solo nomine). Jedni byli vyšší (praelati majores) čili korouhevní (praelati banderiati), druzí nižší (praelati minores).
Šlechta (zejména vyšší) jako hlavní složka vládnoucí třídy feudální společnosti se počala obklopovat družiníky, služebnými šlechtici. Svou moc zakládala na vlastnictví půdy, rodovém původu a výsadách. Ve 12. století se česká šlechta dělila na dva stavy: vyšší stav panský a korouhevní, nižší stav vladycký, zemanský a rytířský. Ke korouhevním náleželi ti, kteří mohli postavit vojsko pod vlastní korouhví a pod níž táhli (nejen do pole) - proto se jim později říkalo korouhevní páni - praelati banderiati (lat.).
Ve 2. polovině 17. století s uplatňováním německého práva pak byly zavedeny nové šlechtické hodnosti: hrabě, svobodný pán, baron.
Příslušníci korouhevního panstva účastni korunovace Karla IV.
- Citace: "Korouhevní toho vojska páni jmenují se: pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, olomoucký biskup Jan Očko ze Vlašimi, říšský kancléř Jan ze Středy, biskup litomyšlský, a páni Čeněk z Lipé, nejvyšší maršálek království českého, Pešek z Janovic, hofmistr králové a Jindřich II. z Hradce; kromě těchto pak nazývají se jen ještě akvilejský patriarcha, též Markvart, biskup augšpurský a Jan, norimberský purkrabě, co vlastní páni korouhevní při Karlově té jízdě. Nadto byli tu také osobně přítomni: Gerhard Špýrský, Dětřich Mindenský a Protiva Siňský, biskupové, knížata Štěpán Bavorský, Mikuláš Opavský, Ota Brunšvický, Vladislav Těšínský a Bolek Falkenberský; dále Purkart, magdeburský purkrabě, Karlův nejvyšší hofmistr, Bušek z Vilhartic, nejvyšší komoří, hrabata Ludvík z Öttingu a Jindřich ze Šwarcburka i jiní, vesměs do 5000 lidí rytířských."