Železniční trať Humenné–Stakčín

Humenné–Stakčín
Nádraží ve Stakčíně
Stát	Slovensko Slovensko
Číslo	196
Provozovatel dráhy	ŽSR
Technické informace
Délka	27 km
Rozchod koleje	1435 mm (normální)
Traťová třída	D3
Napájecí soustava	neelektrifikovaná
Počet kolejí	1
Maximální rychlost	70 km/h
Mapa trati
Externí odkazy
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda trať do Michaľan 64,498 Humenné 65,027 0,532 změna staničení 0,889 Humenné mesto trať do Medzilaboriec Laborec 4,495 Hažín nad Cirochou Kamenica 6,824 Kamenica nad Cirochou 7,705 Kamenica nad Cirochou dvor 10,645 Modra nad Cirochou 12,224 Dlhé nad Cirochou 13,200 Dlhé nad Cirochou obec 16,705 Belá nad Cirochou Cirocha 19,400 Snina predmestie 21,284 Snina mesto 22,778 Snina 26,763 Stakčín
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Humenné–Stakčín (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 196) je jednokolejná železniční trať na východním Slovensku. Trať začíná v železniční stanici Humenné, za zastávkou Humenné mesto se odděluje od trati Michaľany–Łupków a vede přibližně východním směrem přes Kamenicu nad Cirochou a Sninu do Stakčína.

Historie

Nejstarší plány na stavbu železnice z Humenného (maďarsky Homonna) na východ do Sniny a Polonin sahají do 90. let 19. století. Koncese na stavbu trati o délce necelých 27 kilometrů a vedoucí až do Stakčína na úpatí Bukovských vrchů ale byla vydána až na počátku roku 1909. V plánech však bylo i další prodloužení až k vesnici Ruské. Budování prvního úseku, trasovaného v převážné většině údolím Cirochy, započalo vzápětí a trať byla předána do provozu dne 30. 11. 1909. Díky množství mostů, propustků (kterých je dohromady celkem 86) a dalších drobných zemních prací na stavbě se částka za stavbu vyšplhala až na 3 460 000 K. Ihned po otevření se trať stala důležitým faktorem při zvyšování hospodářské vyspělosti regionu a na pořad dne přišlo již zmiňované prodloužení dále do hor. Politická pochůzka proběhla roku 1910 a později byly provedeny i přípravné práce, vypuknutí první světové války ale veškerou činnost zastavilo. Poté, co se trať dostala na území nově vzniklého Československa, již všechny snahy o její prodloužení vyzněly naprázdno. Obec Ruské byla spolu s dalšími zlikvidována roku 1980 v souvislosti se stavbou přehradní nádrže Starina.

Motorová jednotka řady 861 v Humenném

Mezi lety 1939–1945 trať provozovaly Slovenské železnice, založené fašistickým Slovenským štátem. Ty na trati provedly rozsáhlou obnovu spojenou se zesílením svršku a traťová rychlost byla zvýšena v některých úsecích až na 70 km/h. Po osvobození se dráha opět vrátila do provozu ČSD. Frekvence dopravy v poválečné éře postupně vzrůstala a i díky rozvíjejícímu se průmyslu (například n.p. Vihorlat Snina) prosperovala i nákladní doprava. Od roku 1990 opět především provoz nákladních vlaků poklesl a nyní je zajišťován pouhým jedním párem manipulačních vlaků denně.

Současnost

Pamětní deska k otevření trati

V současnosti je trať stále významnou spojnicí okresních měst Humenného a Sniny, zajišťující zároveň i dopravní obslužnost menších obcí na trase. Osobní vlaky jsou vedeny v celé délce až do Stakčína ve dvouhodinovém, ve špičkách až v hodinovém taktu. Nasazovány jsou na ně nové motorové jednotky řady 861 depa Humenné, některé posilové spoje jsou vedeny soupravami s lokomotivami řad 754 či 757.

Nejdůležitějším artiklem v nákladní dopravě je dřevo, těžené v okolních rozsáhlých lesích. Nakládáno je především ve stanicích Snina a Stakčín a odváženo na pily po celém Slovensku i v zahraničí. Jejich vedení zajišťují humenské stroje řad 751 nebo 752.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu železniční trať Humenné–Stakčín na Wikimedia Commons