Přeskočit na obsah

Česko-slovenské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jako česko-slovenské jazyky lze označit podskupinu západoslovanských jazyků, kterými se mluví především na územích současného Česka a Slovenska a jejich historických územích, například Československa. Skupina jazyků je na souvislém prostoru mezi sebou značně příbuzná. Pro nejsilnější zastoupení češtiny a slovenštiny je pojmenována po nich.

První republika uzákonila v roce 1920 československý jazyk jako státní, oficiální jazyk republiky. V českých zemích českoslovenštinu představovala čeština, na Slovensku slovenština s tím, že šlo o dvě formy jednoho jazyka a podání v češtině mohla být vyřízena ve slovenštině a naopak.[1]

Rozdělení

[editovat | editovat zdroj]

Do této skupiny jazyků patří:

  1. Epravo.cz: Zákon 122/1920 Sb. [online]. Národní shromáždění ČSR, 29. 2. 1920 [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]